Je ve vaší rodině někdo, koho jsi teoreticky nikdy nepoznala? Máma, táta, babi, děda, sourozenci. Chybí ti? Nebo jsi to vypustila a žiješ dál?
Jak můžeš teoreticky někoho nepoznat? Jak ti může teoreticky nepoznaný člověk chybět? Jak se můžeš zeptat na to jestli žiju dál?Není to snad zřejmé?
Dá nemyslieť? Veríš v to, že naša myseľ stále pracuje až do poslednej sekundy nášho života? Ak nevieš ako odpovedať, skús niečo aspoň napísať na tému myseľ.)
Jsou chvíle kdy člověk nemyslí. Mnozí z nás nemyslí nikdy.
Přeplněný svět zbytečnými informacemi téměř všude, kam se ubírá tvůj pohled, kam se jen podíváš. Jedna věc je ale důležitější než cokoliv jiného, věc, kterou by si měl uvědomit a znát každý z nás. Co přesně si pod tou "věcí" představíš zrovna ty?
Napiš o sobě něco naprosto netypického, divného, fascinujícího a nebo prostě zvráceného. Jednoduše něco, co tě odlišuje od kráčejícího jednotvárného stáda. Pokud tady něco takového samozřejmě je. Ehm.
Zůstat naprosto sám, sám sobě přítelem, nebo se dál bavit s těmi, o jejichž přátelství oprávněně pochybuješ? (Poprosila bych o kousek tvé empatie. Děkuji.)
Empatii nerozhazuji jen tak,neboť skoro žádnou nemám.Pokud pochybuješ o přátelství svých "přátel" tak sereš do huby sama sobě.Na co plýtvat časem s někým o kom pochybuješ? Ale na druhou stranu, mít kolem sebe partu hulvátských kreténů je občas hezky vtipné.
Slyšel/a jsi někdy něco hodně nechutného? Pokud ano, co?