Pohled při probouzení na letňáku. Spící místnost bláznů, lidí, se kterými si rozumím bez ohledu na věk. A do toho ona, co spala vedle mě, i když jen jednu noc. A bohužel, možná taky jedinou. Ale to nejkrásnější bývá také nejvzácnější, že? Člověk si pak vychutnává každý pohled, když neví, zda ji ještě někdy uvidí. Každou zprávu, když netuší, zda ještě někdy napíše. Asi se v některých ohledech stávám nudným realistou.
Nerušit ve škole. Sedět a poslouchat, učit se. A odolávat pokušení poslat vyučujícího někam.
Máš z budoucnosti strach, nebo jsi na ni zvědavý/á?
Jsem typ člověka, co má budoucnost přesně naplánovanou. Děsím se toho, že se zas objeví další věc, která mi to překazí. Takže strach. Ale upřímně jsem zvědavá, čím se bude bojovat ve třetí světové válce (a přitom doufám, že ji sama nezažiju).
Co ti pomáhá se správně rozhodnout?
Runy. Většinou jsem tak líná si je vyložit, že to mozek nějak vyřeší.
http://ask.fm/marreistories/answer/112482479814 měly bychom, no... Ale puzzle jsou puzzle a slashpovídky jsou taky celkem důležitým článkem života, že. Nevadí, že nejsi prcek, říkám tak i slečně, co je větší než já.
Zdravím :) kdy se můžu těšit na nějaké slovo od tebe? Ať už psané nebo "četované". Víš, že rvní nepíšu, na to nemám čas, ale až budeš mít čas/chuť, piš :) miss you girl.
Jako příběh o jedné podivné holce - vždyť čtenář nemusí vědět, že píši sama o sobě, ne? A asi by se jmenovala Číslo bez čísla. Byla to divná osoba. A přitom normální. Jedna z mnoha lidí, které kdyby se narodili v Evropě před rokem 1950, možná by se nedožili ani svého aktuálního věku. Možná by tahle určitá osoba skončila v blázinci. Což by se, přiznejme si to, v některých zemí v určitý čas té smrti prostě rovnalo. Jenže osud - nebo jen náhoda - chtěl, aby se narodila ke konci dvacátého století. Přelom tisíciletí si pamatovat nemohla, celý ho prospala v postýlce. V prvních letech svého života naprosto nevnímala všechny ty důležité věci a změny okolo ní. Byla jen dítě. V té době extrovert, místy upovídaný. Ve školce byla zamilovaná do kluka, jehož jména už zapomněla, a kterého v té době chtěly všechny holky. A taky si tam hrála v kuchyňce a po obědě nikdy neusnula, jen ležela a pozorovala ostatní. A kreslila a hrála si na pískovišti. Všechno to bylo krásné, dětské a bezproblémové. Vždycky to musí být takové, aby se to později mohlo změnit, není-li pravda?
Myslím, že rozlišovat vše takto na pohlaví, je špatné... Existují věci, které by neměli dělat oba, muž i žena. Ale aby jeden neměl a druhý mohl? k čemu by to bylo...
Ak by sa chcela niekam pozrieť v čase do minulosti, kde presne by si sa ocitla? :)
Těch míst by bylo víc, samozřejmě... Chtěla bych vědět, jaká byla ta německá učitelka hudby, co žila v našem domě. Chtěla bych jen tak stát v roce 79 pod Vesuvem a dívat se. Chtěla bych stát 15.3.1939 na Karlově mostě, dívat se na ještě trochu bílé střechy a přemýšlet o tom, co právě začíná. Chtěla bych najít na frontě první světové války koně, podle jehož příběhu je War horse, a poplácat ho po krku. Chtěla bych... a pokaždé bych plakala.
Myslíš, že spisovateľa robia skúsenosti a drina tým, čím je... Alebo zrazu príde nápad a človek ho jednoducho napíše bez toho, že by očakával úspech. Čiže náhodný úspech. Robí jedna kniha spisovateľa osobnosťou?
Ta dřina, určitě. Existují slavné a dobré knihy, které nenapsali spisovatelé, prostě jen lidé, co si z nějakého důvodu vzali tužku a papír a psali. Možná díky nim jsou některé knihy neobyčejné. A mohou být spisovatelé, jejichž knihy si přečetlo jen pár lidí. Úspěch nedělá z člověka spisovatele, ať je sebevětší.
Som fanúšik Game of Thrones a ehm, neplánuješ v budúcnosti viacdielnu poviedku? Ak by bola orientovaná na slash, hell yeah. To by som získal úplne nový pohľad na postavy, pretože zatiaľ som u tohto seriálu nečítal nič na takýto spôsob. :)
Kapitolovku jsem jednu psala, moc slavně to nedopadlo. I když to nebyl slash. :) U slashe mám zatím na GoT jen dvě jednorázovky. ^^ Ale bylo by to zajímavé, jen si najít čas - aktuálně to moc slavně nevypadá, pak se určitě ozve škola, dodělat nevím kolik věcí. Uvidím o prázdninách, třeba to vyjde. :)
Jakoukoliv školní práci - sice dostávám za jedna, ale jen kvůli tomu, že se prostě držím osnovy, všech těch pravidel a osobně mě to nijak nebaví. A taky básničky. Ale vzhledem k tomu, že jsem na ně střevo, je po mně ani nikdo nechce, naštěstí. :D
Docela ráda bych si přečetla pokračování Už je tady zas - nebo knihu v podobném duchu, zamilovala jsem se do autorovy schopnosti vyjádřit Hitlera, do toho sarkasmu a ironie, která je ve své podstatě nehorázně smutná. Klidně by to mohlo být o tom, že by někdo zjistil pravdu - zajímalo by mě, jak by pak v té situaci reagoval, co by udělal. U Harryho Pottera bych také byla ráda za další knihu - i když spíše za nějaký prequel o Pobertech, než přímo pokračování. Dále mě nic nenapadá - většinou čtu série, či knihy, které to pokračování už mají. A na filmy se moc nedívám (čtěte tak, že na mém seznamu je x filmů i seriálů, ale rozdělané puzzle už pár měsíců hlasitě protestují). Na druhou stranu si nedovedu představit, o čem má být pokračování Rezistence (z trilogie Divergence). Tu jsem dočetla, zavřela a brala to jako uzavřený příběh. A pak jsem se dozvěděla, že to tak není...
:3 nevím proč sem nedáváš fotky :) nebo proč alespon nemáš žádnou nastavenou u profilu :) moc ti to sluší :*
Děkuji. :) No, obecně nemám potřebu svoje fotky. A navíc jsem si ask založila hlavně kvůli blogu a povídkám. A ono je jedno, jak vypadá autor. Důležitá jsou slova.
ale já přeci myslel fotku na které jsi ty sama :* v celé své kráse :)
Já se vás bojím. Všech. Nits je mi důkazem, že jsem radši zalezla pod stůl (nebo by byla, kdyby nebyla na lovu večeře). Kde se berete. Co tu děláte. Jo a víc nebude. (Protože se jedná asi tak o jedinou zveřejnitelnou fotku mé osoby.)
Poslední dobou se budím sama ještě předtím, než přijde mamka nebo se mi ozvou vibrace pod polštářem...
Myslíš, že je vesmír nekonečný?
Pro nás, jako pro lidstvo, je nekonečný určitě, nevěřím, že bychom se jednou dostali tak daleko, abychom nalezli ten případný konec. A o něm docela pochybuji, nedovedu si představit, že by nějaký existoval, jak by vypadal... Navíc by to znamenalo, že vesmír je jen součást něčeho dalšího, většího.
Máš nějakou oblíbenou knihu? Pokud ano, jakou?
Mám, i když by se dalo říci, že každá kniha, kterou jsem dočetla, má něco do sebe. A také je pravda, že s postupem času se ten pomyslný žebříček mění. Aktuálně je mezi těmi nejoblíbenějšími Zlodějka knih, Smrt je mým řemeslem, Už je tady zas, Mlčení jehňátek, vše od Hassela a Píseň ledu a ohně.
Kouříš nebo jsi někdy zkoušela kouřit?
Ne, nekouřím, nezkusila jsem to, nechci zkusit. Hnusí se mi to.
Stalo se v posledních měsících něco pro tebe významného? Co?
Stalo se toho dost. Uvědomila jsem si spoustu věcí, tak nějak si konečně určila cestu, kterou bych chtěla jít. Poznala jsem nové lidi. Ztratila jsem a znovu našla něco, co je mi vlastně nejdražší.