Občas já sama, občas spousta věcí. Třeba, když někdo neumí česky (v ČR, že jo, myslím pravopis a tak). Na to jsem pedant. Ale jinak spousta věcí... nechce se mi to teď vypisovat... Počínaje každodenními maličkostmi přes lidské vlastnosti typu sobeckost až k dalším věcem...
Metal. Rock... Občas něco z japonska (od j-rocku, přes vocaloidy až po endingy a openingy anime a vůbec soundtracky z anime). Two steps from hell (nějak nevím, kam to zařadit). Klasiky od Mozarta, Chopina až Beethovenovi...
Já jim ty pomluvy potvrzuju, je zábavné dívat se na ně a vědět, jak zkreslenou mají informaci. Když by se se mnou začali bavit, uvedu vše na pravou míru, ale proč jim brát naději, že mají pravdu, dopředu?
Co takhle manželství? Pouhý přežitek, hloupý papír a hezké divadlo beze smyslu nebo potvrzení silného pouta, neporušitelný slib, přirozený další krok a prohloubení vztahu? Nebo uvítáte nějaký jiný, vlastní rituál?
Je to vůbec potřeba?
Není to potřeba... Lidé se mohou mít rádi i bez prstenů a mohou si být věrní. Většina toho však není schopna. I manželství je někdy kontraproduktivní. Záleží na lidech, kteří do manželství vstupují, jestli to bude pouze divadlo, či silné pouto.
Netušila jsem, že tahle hra mezi cosplayery dojde i ke mně, ale dobrá. Přijdeš mi hodně fajn, taková pohodová otaku a yaoistka s vášní pro cosplay a spoustu divných věcí (myšleno v dobrém), líbí se mi tvůj Ciel (všechny verze) a nejspíš ani neznám lepšího Ciela... Z českých cosplayerů. (Ale Shizuka je taky úžasná! *to víš, já musím :D*) A tvůj Sebastian je mimochodem taky k sežrání, ale ono to zní dost namyšleně a egoisticky, takže nechám selfcest selfcestem a vrátím se k tobě. Jsi prostě příjemná osůbka, která na naší cosplay scéně je tiše jako myška, ale kde se objeví, objeví se jako Ciel. Líbí se mi i tvůj role-play. A beru jako plus, že se moc raději nevyjadřuješ k naší cosplay scéně, ono to v současnosti nemá ani moc smysl. Ještě jsem něco vynechala?
Ano, mám je ráda. Popsat je zvládnu, ale bylo by to nudné. Jsou to pro mě nejen zvířata, ale taky bytosti schopné svobody. A to je víc, než je možné u lidí. (Četl zde někdo "Smečku"? Fantasy sérii, kde byli hlavními postavami napůl lidé napůl vlci? A víte vy, jaká blbost to ve skutečnosti byla, kdyby nebylo toho ženiálního nápadu? Tak já vám to řeknu. Nemám ráda dohodnutá manželství, ať už v každé době.) Nicméně, zpět k vlkům. Vyzařuje z nich svoboda, divokost a mají v sobě při tom všem hravost dětí. Kdybych mohla být vlkem, jsem jím rozhodně raději než člověkem (i když na otázku "jaké bys byla nejraději zvíře" bych asi odpověděla jinak). Mimochodem, perlička: V biole jsme se učili někdy v primě, a pamatuju si to doteď (!), že ČR proběhne za rok 1.5 vlka. Jsem jediná, kdo chce vidět tu půlku? :P
Kolik anime jsi už viděla? Jaké je tvé nejoblíbenější?
Dost... a zároveň málo oproti některým. Mé nejoblíbenější je vždy na daný časový úsek, kdy se na něj dívám. Ale pár jich mám ráda stále. Například Loveless, Kuroshitsuji, Monochrome factor... Teď naposledy to bylo Death note.
Je člověk na vrcholu potravního řetězce? Jsou si člověk a zvíře rovni? Nebo je člověk výše než zvíře? Nebo snad zvíře výše než člověk? Proč si to myslíte? (Prosím, zapřemýšlejte nad tím, než řeknete nějakou kravinu. :D)
Já neříkám kraviny. Říkám píčoviny. Člověk a zvíře jsou si rovni, i když zvířata se chovají mnohdy daleko víc. Je jen iluze některých jedinců, že jsme nějak nadřazeni čemukoliv. Vlastně jsme měli zůstat opicemi, pro tuhle planetu by to bylo jednoznačně vítěžství.