Ask @AnnaVokounova:

People you may like

kubamar150’s Profile Photo Jakub
also likes
ViktorkaPlankova’s Profile Photo HIS QUEEN
also likes
Emacek’s Profile Photo Kejt.
also likes
Emily136Anna136’s Profile Photo Anička
also likes
OlaAdela’s Profile Photo ÁĎA #39
also likes
TerrCaa’s Profile Photo bohyne
also likes
NikiNikolka’s Profile Photo ™nikol✖️
also likes
RADEkk23’s Profile Photo Radek Koudelka
also likes
LucishPalasova’s Profile Photo Luciaash :)
also likes
KostetxD’s Profile Photo Smayl
also likes
baruna37’s Profile Photo Baruška
also likes
Terezahoskova120’s Profile Photo Teri
also likes
Verunka514’s Profile Photo Verunka❤
also likes
Vanda11’s Profile Photo Vaness:3
also likes
MataVondra’s Profile Photo M A T Y A N
also likes
MartiSubu’s Profile Photo Martiana
also likes
zdgzsdhfhhdhdhdh’s Profile Photo Micina
also likes
LucieSpacilova’s Profile Photo Lucie Luci
also likes
Elindam’s Profile Photo Elie
also likes
Klarisek11’s Profile Photo ☯Klára☯
also likes
Want to make more friends? Try this: Tell us what you like and find people with the same interests. Try this: + add more interests + add your interests

Co si myslíš o inkluzi? (Vyučování dětí s postižením v klasických třídách společně s vrstevníky na běžnýchškolách)

Nesouhlasím!
Proč by se všechny děti měly vyučovat stejně, ano chápu, mají na vzdělání nárok, ale když na to nemají?
Děti s postižením neskutečně brzdí ostatní žáky. Kvůli nim je látka probírána pomaleji a ostatní děti tím trpí, mohly by se dávno učit něco jiného, ale kvůli nim nemůžou. Nemluvě o tom, jak to musí být hrozně pro učitele. Chápu, že postižené děti mají často asistenta, ale i tak to musí být vyčerpávající.
Podle mě se i docela dost tíhle rozšíří šikana. Pane bože jsou to děti, nemají rádi, když je někdo jiný - automaticky ho začnou odstrkovat nebo šikanovat.
Proč ty postižené děti nenechají ve zvláštních školách, kde si jsou sobě rovni?
..
Samozřejmě pokud postižené dítě učivo zvládá, nevidím problém v tom, aby chodil do normální školy.

View more

Už ses vyrovnala s rozchodem?

Ano, už dávno💫
Jsem teď mnohem víc v pohodě, moje zdraví se vrací do normálu, za což svému tělu neskutečně moc děkuju💙
Je hodně věcí, které se změnily. A vlastně nejen věci, ale i já jsem se změnila.
Když na to koukám s odstupem času, tak jsem za tu zkušenost ráda. I když to poslední měsíce hodně ovlivnilo moje zdraví.
Teď vím, že už bych do ničeho takového nikdy nešla.
Hodně jsem se z toho vztahu naučila a hlavně jsem konečně přestala věřit těm řečím o princi na bílém koni🤦😅
Ale ne, teď vážně..
Otevřelo mi to oči, možná i víc než mělo, ale ono se to srovná.
Jsem teď dost zásaditá, co se týče vztahů a výběru partnera/kluka. Možná je to trochu na škodu, ale já už se jen tak nedám. Nenechám se jen tak někým zničit.
Po téhle zkušenosti si opravdu hodně vybírám, až moc. Ale taková prostě jsem.
Jedu z extrému do extrému.
Hodně lidí mi říkalo, jak je to hrozný, že se mnou nejde vyjít, že jsem hrozný extrémista a že se to prostě nedá. Bla,bla,bla
Vinila jsem sama sebe. Jen sebe. Dokonce jsem se kvůli tomu chvíli i nenáviděla.
Pak jsem ale potkala hrozně moc nových lidí, kterým mé extrémy nevadí a pochopila jsem, že chyba tehdy nebyla ve mně. Chyba bylo mé okolí. Začala jsem se těchto toxic people zbavovat a začala jsem se bavit s těmi, kteří se chtěli bavit se mnou, a kteří mi za to stáli. Hrozně se mi ulevilo🙉
Začala jsem si v hlavě srovnávat své priority, začala jsem se bavit.
Hrozně jsem trpěla tím, že pro něj byl ten vztah na prvním místě (alespoň podle jeho slov) a pro mě ne. Chtěla jsem mít své kamarády. Chtěla jsem mít kousek soukromí. Trpěla jsem tím, že chtěl mít přehled snad o každém mém prdu. Tohle bylo hrozně ubíjející. Na jednu stranu mě mrzelo, že jsem ten vztah neměla na prvním místě, ale na tu druhou.. Kdybych to tak měla, tak jsem s ním do teď..a pod pantoflem.
Teď?
Jsem šťastná!
Jedu si život podle svých priorit a zásad, ze kterých nejsem ochotna slevit ani kdyby trakaře padaly.
Už se nenechám tolik ovlivňovat.

View more

Jaké nejtěžší rozhodnutí, jste letos provedli?

Letos jednoznačně rozchod.
Nemám ráda rozhodování, nesnáším, když je to na mě, když o něčem mám rozhodnout. Ale bohužel, život je plný rozhodování, tak se s tím musím poprat?
S rozchodem se pořád docela peru. Je to boj, ale vím, že to vyjde. Všechno to přebolí, slabost poleví a já budu konečně šťastná?
Né že bych s ním šťastná nebyla, bylo hoodně okamžiků, kdy jsem byla šťastná. Ale bohužel poslední dobou bylo víc dní, kdy jsem se spíš trápila. Začalo být hodně věcí, které mi vadily. Psychicky ani zdravotně jsem to už nezvládala.
Bylo to to nejtěžší rozhodnutí, které jsem udělala, ale musela jsem. Musela.
..
Proto tě prosím, jestli to čteš, pochop mě, alespoň to zkus.? Bylo toho na mě moc najednou, už jsem to nedávala. Nebyl úmysl ti ublížit. Pořád jsme spolu byli skoro 5 let, na to nejde jen tak zapomenout, mám tě ráda, to se nezmění. Ale na vztah "mít rád" nestačí.
Nic se nemění na tom, že tě ve svém životě chci, ale jen jako kamaráda. Už nikdy nic víc. Po tom, čím jsem si poslední měsíc procházela, už opravdu víc být nemůže.
My dva jsme si v mnoha věcech sedli, ale pak tu bylo pár věcí, postupem času jich bylo víc a víc, ve kterých se náš názor na věc lišil.
Mrzí mě to, nechtěla jsem ti ublížit, ale udělat jsem to musela. Především a hlavně kvůli sobě.
Prosím odpusť?

View more

Next