Ano, už dávno💫
Jsem teď mnohem víc v pohodě, moje zdraví se vrací do normálu, za což svému tělu neskutečně moc děkuju💙
Je hodně věcí, které se změnily. A vlastně nejen věci, ale i já jsem se změnila.
Když na to koukám s odstupem času, tak jsem za tu zkušenost ráda. I když to poslední měsíce hodně ovlivnilo moje zdraví.
Teď vím, že už bych do ničeho takového nikdy nešla.
Hodně jsem se z toho vztahu naučila a hlavně jsem konečně přestala věřit těm řečím o princi na bílém koni🤦😅
Ale ne, teď vážně..
Otevřelo mi to oči, možná i víc než mělo, ale ono se to srovná.
Jsem teď dost zásaditá, co se týče vztahů a výběru partnera/kluka. Možná je to trochu na škodu, ale já už se jen tak nedám. Nenechám se jen tak někým zničit.
Po téhle zkušenosti si opravdu hodně vybírám, až moc. Ale taková prostě jsem.
Jedu z extrému do extrému.
Hodně lidí mi říkalo, jak je to hrozný, že se mnou nejde vyjít, že jsem hrozný extrémista a že se to prostě nedá. Bla,bla,bla
Vinila jsem sama sebe. Jen sebe. Dokonce jsem se kvůli tomu chvíli i nenáviděla.
Pak jsem ale potkala hrozně moc nových lidí, kterým mé extrémy nevadí a pochopila jsem, že chyba tehdy nebyla ve mně. Chyba bylo mé okolí. Začala jsem se těchto toxic people zbavovat a začala jsem se bavit s těmi, kteří se chtěli bavit se mnou, a kteří mi za to stáli. Hrozně se mi ulevilo🙉
Začala jsem si v hlavě srovnávat své priority, začala jsem se bavit.
Hrozně jsem trpěla tím, že pro něj byl ten vztah na prvním místě (alespoň podle jeho slov) a pro mě ne. Chtěla jsem mít své kamarády. Chtěla jsem mít kousek soukromí. Trpěla jsem tím, že chtěl mít přehled snad o každém mém prdu. Tohle bylo hrozně ubíjející. Na jednu stranu mě mrzelo, že jsem ten vztah neměla na prvním místě, ale na tu druhou.. Kdybych to tak měla, tak jsem s ním do teď..a pod pantoflem.

---

Teď?
Jsem šťastná!
Jedu si život podle svých priorit a zásad, ze kterých nejsem ochotna slevit ani kdyby trakaře padaly.
Už se nenechám tolik ovlivňovat.