Naprosto, rozhodně, bez nejmenších pochybností a čím déle jsem na světě, tím více jsem si jistá, že by to takto mělo být. Kromě toho, že si člověk ušetří spoustu starostí s tím, co když náhodou něco selže a co pak s dítětem, tak to má i další plusy. Jedním z nich je třeba to, že se člověk více soustředí na partnera a jeho poznávání jinak, než jen tělesně. Oba se učí jeden od druhého, zvykají si na sebe, poznávají co jednomu vadí a co ne a uzpůsobují tak svůj vztah. Můžou si tak všímat i maličkostí, které mnohdy značí něco "většího" co nám třeba na tom druhém vadí a co by se později mohlo projevit jako vážný problém ve vztahu.
Zatímco ti, kteří hned přejdou k sexu, si takových věcí nemusí všimnout, mohou je zazdít a pak mají oči pro pláč, že se odevzdali někomu, kdo po čase vypadá ZCELA jinak než jak na začátku. A když se k tomu ještě někdy přidá těhotenství, tak co pak? Potrat? Díte bez otce? Nechtěné dítě? Nucené soužití těch 2, kteří si nakonec nemusí rozumět?
A že někdo tvrdí, že si nerozumí s partnerem po sexuální stránce a takhle si to "vyzkouší" a uvidí? Co je sex? Je součástí lásky nebo jí vládne? Podle mě je láska mnohem víc a sex je její součástí, takovou pomyslnou "třešničkou na dortu" - ale jak všichni víme, dort (všechno ostatní ve vztahu) se obejde i bez třešničky, ale samotná třešnička bez dortu je co? Pokud někoho doopravdy člověk miluje, tak hledá cesty jak spolu být - tím pádem: jasně, sexuální život jim hned nemusí klapat a dosahovat "vrcholu", nicméně společnými silami a s tím nejpotřebnějším - LÁSKOU - se vždycky dá přijít na to, jak to může v posteli klapat i když si to člověk nevyzkoušel bezpočtukrát předtím.
To je jen slabý výpis oněch "důvodů" mého názoru. A ještě taková poznámka - když něco napíšu na blog, tak si za tím stojím, nepíšu tam nic, co by bylo opakem mého názoru + jop, je mi jasné, že si spousta lidí může ťukat na čelo nad mými staromódními názory, ale já si za nimi stojím. A vím, že nejsem s tímto názorem sama + když to napíšu já, tak o tom třeba někdo zapřemýšlí :-)
View more