Ask @ApocalypseAfterSex:

- :ddd

where is the real me?
Po celou dobu tréninku se proklínám, že jsem ti neodsouhlasil volno a nešel si odpočinout na pokoj. Noha mě příšerně bolí i tak, únavu se na sobě snažím nedat znát, ale samozřejmě tady je, a ne malá a jednoduše se mi vůbec nedaří. Tohle byl taky nápad.
Snažím se, aby na mě má frustrace nebyla znát, ale tak v polovině tréninku je mi jasný, že je prakticky hmatatelná. Zítra nikam nejdu, tohle se nedá zvládnout.
A když už to celý mučení konečně skončí, počkám, až většina odejde, a sám se vyhoupnu na nohy. Koleno je v jednom ohni a neskutečně moc bolí, ale snažím se tvářit, že jsem úplně v pohodě. Však co, o nic nejde, nemusím si hrát na slečinku. Zase to přejde.
Kulhavou chůzí se vydám na ošetřovnu splnit mou část dohody a domluvit se, ideálně se Sabrinou, zda by bylo možné dát mi na několik dní neschopenku a já tak nemusel do práce.
@thereisdifference

View more

https://ask.fm/thereisdifference/answer/147087891476

Edeline Atkinson
Pousměju se nad tvým novým rozkazem, kdy se jen tak tak udržím, abych ti neřekl, že si teď připadám jako pes. Jednak jechci skončit povalený na zemi a za druhé mi už tak dost ustupuješ. Nehodlám toho využívat a ani riskovat, že ti se mnou dojde trpělivost vzhledem k tomu, že už takhle jsem pro tebe spíše přítěží.
„Díky moc," pousměju se na tebe, když přistanu na žíněnce v rožku místnosti. Pak už tě jen pozoruju, jak zadáváš úkoly ostatním a čekám, co si vymyslíš na mě. Věřím tomu, že to nebude nic extra náročného, ale pochybuju, že mě budeš šetřit, takže v konečném výsledku nemám vůbec ponětí, o co půjde.

View more

https://ask.fm/thereisdifference/answer/147087479572

Edeline Atkinson
Trpělivě čekám, jaký verdikt vydáš a s výžným výrazem tě pozoruju, jak mě projíždíš pohledem. A když pak přijde tvůj kompromis, skousnu si ret a tentokrát projedu pohledem já tebe. Snažím se vymyslet, jak to obejít, ale vůbec nic mě nenapadá, a tak jen poraženě přikývnu.
„Dobře, skočím si pak za Sabrinou, jestli mi to nebude schopná vyřídit. Pokud to nepůjde, budu tam muset chodit, aby bylo jasno," dodám ještě svou drobnou podmínku, ale v konečném výsledku mi tohle vůbec nevadí. Stejně tu kuchyni nesnáším, tak co.

View more

https://ask.fm/thereisdifference/answer/146896704532

Edeline Atkinson
Fajn, přednášku jsem mohl čekat a mohl jsem tu bolest rozdýchat venku a nelézt ti s ní na oči. Je pravda, že jsem nečekal takovou starost. Neříkám, že mě nepotěšila, ale prostě jsem to nečekal.
Zatímco já považuju postavení se za úspěch, pro tebe to je očividně poslední kapka, čemuž nasvědčují tvá slova. Bleskurychle se na tebe otočím s pohledem, že to snad nemůžeš myslet vážně, protože tohle fakt ne.
„Stejně jsem teď to koleno neměl zatěžovat. To mi nemůžeš udělat, prosím," snažím se tě přemluvit a doufám, že to opravdu zabere. Mezitím k nám dojde ten kluk, ale já se odmítám pohnout z místa. Dnešek jsem přežil jen kvůli tréninku, nechci ho znovu vynechat.
„Vážně, prosím. Zvládnu to," zkusím to ještě jednou prosebně s vážným pohledem do tvejch očí.

View more

https://ask.fm/akiraaccho_/answer/146383179218?utm_source=copy_link&utm_medium=android

Akira Accho
Protočím nad tebou očima, protože tohle je to poslední, na co mám náladu. Důležitá princeznička, která si myslí, že si z ní svět sedne na řiť. Hovno, má milá, takhle to tady fakt nefunguje, pokud sis nevšimla.
I ten tvůj pohled ignoruju, protože ty si sice hraješ na velkou holku, ale nejsi ta, která to tu pak bude muset uklízet. Můžeš bejt klidně vládkyně světa, ale stejně bych tě donutil to tu vytřít, i obličejem, kdyby to bylo nutný. Nezájem.
„Mně je jedno, o co tady jde, zklidni se,” odpovím ti klidně, i když uvnitř mi lezeš silně na nervy.
Ty mi i dojdou, takže tě za ramena začnu tahat pryč. Nakonec se sebereš a jdeš sama, ale radši tě následuju. U tebe očividně nikdo neví, kdy ti rupne v bedně.
„Někdo, kdo ti nebude dělat služku a uklízet po tobě svinčík, kterej naděláš,” odpovím ti jednoduše a div ti nevěnuju i přeslazenej úsměv společně s mrknutím, jak otravná jsi. Malá včelí královnička. Jen na tebe mít ještě plácačku, abys zmlkla.*

View more

https://ask.fm/thereisdifference/answer/146809745172

Edeline Atkinson
Vůbec nevnímám svět okolo sebe, takže sebou trhnu, když se objevíš po mém boku. S výdechem se trochu vzchopím a pootočím se na tebe.
„Ne, v klidu, o nic nejde,” ujistím tě, i když ti to očividně moc nepomůže.
„Byl jsem v práci, dala mi zabrat ta kuchyně, to je všechno,” vysvětlím ti to teda a věnuju ti uklidňující pohled.
„Furt platí to, že to je jen koleno a já neumírám,” mrknu na tebe a s notnou dávkou sebezapření se vytáhnu na nohy. Se syknutím se opřu o stěnu a chvíli jen rozdýchávám nával bolesti.

View more

https://ask.fm/thereisdifference/answer/146809034772

Edeline Atkinson
„Hej, klid, nic to není. Ta noha mi neupadla," pousměju se na tebe, jakmile zaregistruju tvůj starostlivej pohled doplněný o tvou nabídku.
„Jsem v pohodě, díky. Nebudu tě už zdržovat," dodám ještě a usměju se už úplně, než mě začnou bolet břišáky, a tak si normálně lehnu. Na to se spolu rozloučíme a ty odejdeš, zatímco já sám se vydám spíše do říše snů, po které následuje samotné peklo.
Ráno se mi totiž chce pomalu až brečet, jak si uvědomím, že tímhle to všechno jen začalo a já budu muset teď jít do kuchyně a celý den tam pobíhat. Když jsem rád, že jen tak tak stojím. A párkát sebou málem švihnu o zem. Jo. Paráda. Miluju život.
Nakonec to nějak tak docela přetrpím a prakticky na pokraji vysílení kvůli bolesti se odšourám do tělocvičky, kde je naštěstí jen pár lidí. Ty se rozhodnu už od prvého počátku ignorovat a prostě sklouznu po stěně dolů a se zakloněnou hlavou se to snažím celé prodýchat, plus pak rozmrkat slzy v očích. Tak moc jsem netrpěl už sakra dlouho.

View more

https://ask.fm/thereisdifference/answer/146799174932

Edeline Atkinson
„Nelituju se," bráním se okamžitě pravdivě. Nejspíš to vyznělo jinak, než mělo. Nelituju se, jsem na sebe tak akorát nasranej, že ti to celé jen zbytečně komplikuju. To je zásadní rozdíl, Edeline.
Nad tvým ujištěním se uchectnu a věnuju ti pobavený pohled: „A myslíš, že jsem čekal něco jinýho?" neodpustím si miknutí obočí.
Na to už, bohužel bohudík- neumím se rozhodnout, dojdeme až k mému pokoji. Jen zaštrachám klíči v zámku a zmoženě padnu na tvrdou postel.
„Díky moc za doprovod a výpomoc," malinko se nadzvednu, abych na tebe pořád viděl, i když ležím.

View more

https://ask.fm/thereisdifference/answer/146796194580

Edeline Atkinson
Oddechnu si, když už to nijak dál nerozebíráš a spokojíš se s touhle odpovědí. Nevím, jestli je to proto, že tě to zajímalo čistě jen z informativního hlediska, a tak jsi neměla důvod se doptávat, nebo jsi to ze mě jen nechtěla tahat, rozhodně jsem ale rád. Ne, že bych ti nevěřil, ale jsou to citlivé věci, ve kterých se nerad šťourám.
Druhé oddechnutí si přijde pak při tvé odpovědi. Rozhodně jsem rád za to, že se nezlobíš, ale navíc ještě, když doplniíš, že jsi ráda, že to není nic velkého, se musím pousmát. Je to od tebe pěkný. Celkově ta tvoje starostlivost je zlatá. A možná tomu i napomáhá ta tvá andělská tvářička.
„Dobře, jen... no štve mě to, hlavně jsem si to měl ohlídat. Byla to fakt blbá chyba a zbytečně teď budu odstavenej," odpovím ti i na nevyřčenou otázku proč jsem si myslel, že by ses mohla zlobit.

View more

https://ask.fm/thereisdifference/answer/146718002964

Edeline Atkinson
„Díky," vydechnu a zavěsím se do tebe. Samozřejmě se převážně snažím většinu své váhy udržet, ale noha se mi podlamuje až moc často. Jen doufám, že netrpíš hodně.
Překvapeně se na tebe pootočím, když přetneš ticho mezi námi svou otázkou. Malou chvíli i přemýšlím, jak ti na to mám odpovědět, ale nakonec se rozhodnu pro pravdu.
„Je to už nějakej ten pátek zpátky. Potkali jsme se ve vesnici. Zachránila mi kejhák, když jsem si pořádně nabil hubu. Vděčím jí za svůj život a nemyslel jsem si, že ji ještě někdy potkám," osvětlím ti to nakonec a raději se na tebe ani nepodívám. Nevím, jestli mám čekat další záplavu otázek nebo to necháš plavat, ale moc se mi to rozebírat nechce.
„Jsi naštvaná za tu nohu? Že jsem tomu nezabránil," změním raději téma na otázku, která tentokrát zajímá zase mě. A taky si nejsem jistý, proč mi na tvé odpovědi tak moc záleží.

View more

https://ask.fm/thereisdifference/answers/146717530900

Edeline Atkinson
Narozdíl od tebe, já až tak moc neposlouchám a stále zarytě pozoruju Sabrinu před sebou, která mi za to opětuje i tázavý pohled.
„Věř mi, že tohle bude ten nejmenší problém," ušklíbnu se a se Sabrininou pomocí se zvednu.
„Ještě si promluvíme, dobře?" řeknu jejím směrem a věnuju jí jemný úsměv poté, co mi to odkýve. Na to se už konečně pootočím na tebe a věnuju ti malinko prosebný pohled.
„Pomůžeš mi prosím? Nevím, jestli dojdu až na pokoj," požádám tě a tak nějak doufám, že na mě nejsi naštvaná a opravdu mi pomůžeš. Sabrinu s tím otravovat nechci, musí být tady, navíc bych se spíše bál, ať ji svou vahou nezlomím. U tebe tenhle problém nemám vzhledem k tomu, že jsi tak trojnásobně silnější než já.

View more

https://ask.fm/hezkatvaricka/answers/145820360919

Sabrina Bree
Musím se pousmát nad tvým příběhem, protože jsem za to upřímně rád. Je mi jasné, že jsi zachránila hodně životů i tam v terénu, ale mnohem větší šance máš tady a je důležité ten potenciál využít pořádně.
„Jsem rád, že to celé dopadlo takhle,“ shrnu to a myslím tím jak tvůj příběh tak vlastně i můj. Trochu mě ale zarazí, že nevypadáš ani z poloviny tak ráda jako já, a tak tě propaluju celou dobu zkoumavým pohledem, zatímco ty mi dáš alespoň částečně nohu dohromady. Pořádně ani nevnímám nově příchozího, celou dobu se dívám jen na tebe.

View more

https://ask.fm/hezkatvaricka/answers/145820252887

Sabrina Bree
Všechny ty tvé pohledy úspěšně ignoruju a jen jsem nadšený vzpomenutím si, i když vážně nejde o nic, nad čím bych se měl radovat. To tvoje rozhození mi i tak ale přijde úsměvné.
„Mám podobnou otázku. Bylas dobrá, to jo, ale od armády jsi měla pořád ještě dost daleko,“ odvětím ti nazpátek, ale stále vypadáš na můj vkus až moc rozhozeně na to, abys mi byla schopná něco vysvětlit, a tak začnu já.
„Dostal jsem se tady složitě přes nábory a skončil jsem v kuchyni. Jedna trenérka mi dala možnost zapojit se do výcviku a dostat se mezi vojáky,“ řeknu ti zkrácenou verzi toho celého, ale ty máš stále ten nechápavý výraz na tváři.
„Zabili mi přítelkyni, to sis myslela, že zůstanu jen tak sedět a nic nedělat? Ani náhodou,“ dodám ještě.

View more

https://ask.fm/hezkatvaricka/answers/145820104919

Sabrina Bree
„Nemyslím ale tady. Někde mimo základnu…“ nenechám se jen tak lehce odbít a stále se držím tématu. Propaluju tě při tom pohledem a málem mi ani nedojde, že už jsi zase u mě. Teď, jak tě ale znovu vidím zblízka, mi to konečně dojde.
„No jasně,“ vyskočím na nohy, ale hned na to se s bolestí zkrouceným obličejem sesunu zase zpátky na postel.
„Byla jsi zdravotnice. Ošetřovala jsi mě kdysi v jedné vesnici. Postřelený kluk, kulka mě lízla na boku. Byla jsi to ty, že?“ zeptám se tě s určitým typem nadšení. Není to to samé, jako když po dlouhé době vidíte znovu svou rodinu, spíše to, když se vám konečně povede odehnat páru nad hrncem a vy se konečně samým nadšením můžete podívat dovnitř, jak to vypadá.

View more

https://ask.fm/hezkatvaricka/answers/145820033751

Sabrina Bree
Za pomocí toho kluka se dobelhám na ošetřovnu, kde jsi zrovna ty. V krátkosti ti sdělíme, co se stalo, než mě tam teda nechá a já se s úlevným výdechem složím na lůžko. Až teď ti jsem schopný věnovat nějakou tu mojí pozornost, a tak si tě prohlédnu, ale musím se zamračit nad tím, jak šíleně moc povědomá mi jsi. Z jídelny to rozhodně není a tady jsem poprvé.
Jen přikývnu na tvá slova a na to nakloním hlavu na stranu.
„Neviděli jsme se už někde?“ musím se nakonec zeptat.

View more

https://ask.fm/thereisdifference/answers/146715667476

Edeline Atkinson
„Nic to není, klid," odbydu tvou poznámku o tom, že jsme se neměli zabít. Jo, mohl jsem si to odpustit, ale co, je to pravda.
Nechám tě, ať mi zkontroluješ rozsáhlost zranění. Musím se u toho bolestně ušklíbat, ale naštěstí všechna bolestná syknutí dokážu udržet.
Samotný se vám snažím co nejvíce pomoct, když mě zvedáte, abyste to neměli tak těžké, ale v konečném výsledku to je složitější, než jsem si myslel.
„Jo, pohoda," dostanu ze sebe skrz zatnuté zuby a s chlapem se pak rozejdeme pomalu na ošetřovnu. Jen za sebou uslyším tvá slova, která mě donutí se usmát. Jsi šílená.

View more

https://ask.fm/thereisdifference/answers/146714887188

Edeline Atkinson
Ani nevíš, jak jsem rád za tu rozcvičku, během který se uklidním, že opravdu to dneska nebude tak zlý. Minimálně ne tak, jak jsem si myslel, že bude.
Musím se usmát nad typem cvičení, který sis pro nás přichystala vzhledem k tomu tvýmu mrknutí je mi jasné, že i ty si uvědomuješ, jakou výhodu jsi mi poskytla. Pohled ti opětuju a jen se setrvávajícím úsměvem miknu obočím, než se otočím na chlapa, se kterým jsem ve dvojici.
Domluvíme se, že nejdříve se on začne bránit a já útočit a že si to následně prohodíme. Vzhledem k tomu, že tohle zkouším poprvé, chvíli mi trvá, než se do toho dostanu, ale naštěstí z hlavy vyšťourám nějaké ty informace, jak jsi to včera dělala ty. V tu chvíli se dost markantně zlepším a chlapec začne mít i problém, což je přesně ten čas na výměnu rolí.
Na druhé straně mi to jde lépe už od začátku a jde vidět, jak se potí a sípe, když mu uhýbám a jemu se moc nedaří. I přes postupující únavu jsem lepší a já se kvůli tomu cítím neskutečně dobře, až tak moc, až se přestanu plně soustředit a on mě poměrně silou kopne do kolene. Ránu nečekám, ještě k tomu tak silnou, a proto se sesypu na zem, kde syknu bolestí při snaze nohu narovnat. Pokus postavit se vzdám přesně v tu chvíli, jak mi to nepřijde zrovna dobrej nápad.

View more

https://ask.fm/thereisdifference/answers/146600038676

Edeline Atkinson
Uznávám, nebyl nejlepší nápad neuposlechnout tě a trénovat delší dobu. Dostat se z postele je totiž docela solidní problém a já můžu bejt rád, že svým úpěním nevzbudím mýho spolubydlícího.
Dám si tentokrát načas i s možností podzního příchodu. Pořádně se v pokoji protáhnu a odskočím si dát sprchu, která mi na natažený svaly dost pomůže.
Sečteno podtrženo, dokážu dojít do kuchyně i bez strojené chůze, dokonce se soustředit i na něco jiného než jen na bolest. Práce mě dokonce zaměstná natolik, že na ni přestanu myslet po několika hodinách úplně. Na základě toho doufám, že i trénink nakonec přece jen zvládnu.
Během pauzy se rozhodnu nepodcenit situaci a ještě se proběhnu, abych svaly více zahřál a ony měly šanci se dát dohromady, než mě zase zničíš.
Kupodivu mi to opravdu pomůže, a tak jdu na trénink s minimální bolestí a vítězným úsměvem na tváři. Těším se na tvůj výraz, až zjistíš, že jsem vlastně v pořádku.

View more

https://ask.fm/thereisdifference/answers/146599456788

Edeline Atkinson
Čekám, jestli mi nakonec odsouhlasíš alespoň toto, ale když se tak nestane, pouze poraženě vydechnu a přikývnu na souhlas.
„Tak jo, už tě nechám. Ještě jednou díky," věnuju ti úsměv, zatímco couvám ke dveřím ven z tělocvičny.
„Zítra," kývnu na tebe a už se otočím a definitivně odejdu. Nakonec máš pravdu a já jsem opravdu rád, že dojdu alespoň na pokoj. Na nějakou sprchu už nemám ani špetku energie, a tak se prostě jen převléknu a zalomím to v posteli.

View more

https://ask.fm/thereisdifference/answers/146598302740

Edeline Atkinson
S úsměvem tě pozoruju, jak dojdeš prakticky až ke mně a i když vím, že bys mě dokázala dostat během vteřiny k zemi hned několika způsoby, tohle mě baví. Jo, respekt z tebe mám, to neříkám, hlavně vůči tobě pociťuju dost slušný uznání, ale moje povaha stejně zvítěží. Nemůžu si tu provokaci nechat jen tak pro sebe.
„Že ještě uvidíme, jak na tom zítra budu, Atkinson," odpovím ti s jasně vyzývavým pohledem přímo do tvých očí. Vážně bych se měl držet dál, ale tohle vážně nejde. Jsi až moc velké nutkání, Edeline, až moc velké.
Nad tím, jak mi to slušně vrátíš nazpět a já vlastně ani nemám jak argumentovat, se široce usměju a s olíznutím rtů od tebe odstoupím. Fajn, vyhrála jsi.
„Dobře, tak jindy," přikývnu nakonec a ještě jednou se nad tím celým musím usmát. Jsi pořádná mrška.
„A můžu tě aspoň odprovodit, nebo mi je zakázáno i tohle?" zkusím to alespoň takhle. Pokud mě odmítneš, už tě nechám, ale za zkoušku přece nic nedám.

View more

https://ask.fm/thereisdifference/answers/146597556244

Edeline Atkinson
Uchechtnu se nad tvou nekompromisní odpovědí, která naprosto jasně říká, že pokud nedorazím ani zítra, už mě dost možná vykastruješ.
„Klid, budu tam," ujistím tě pobaveně a zvednu ruce na znak rezignace.
A i tvá následující slova mě dost pobaví: „Hele, ne vždycky mají ženský pravdu, Edeline," neodpustím si to a ještě na tebe i mrknu. Jestli mě nenakopeš teď, tak už nikdy.
„Ale no tak," nespokojeně mlasknu, „je to dost nefér vzhledem k nepoměru nás dvou. Co udělat menší výjimku? Když mi to dneska tak šlo," odmítám se vzdát.

View more

https://ask.fm/thereisdifference/answers/146592318228

Edeline Atkinson
Nad tvými slovy přikývnu a unikne mi drobný úsměv. Jsem rád, že nejsem nejhorší a že tady je ještě nějaká šance zvládnout to a do armády se opravdu dostat.
„Dobře. Díky za pomoc," řeknu a jen tak tak chytnu tvou lahev, jak už jsem vyčerpanej a reflexy mám mizerný. Tohle vidím na dlouho sprchu a následně spánek.
„Pokud budu chodit, budu tam," odpovím ti malinko pobaveně, jak je mi jasné, že dneska jsem to vážně přehnal. Krátce se napiju a flašku ti zase hodím, než se ještě protáhnu a podívám se na tebe.
„Tak co, najdeš si na mě chvilku i teď?" zeptám se tě se šibalským úsměvem. Narážím tím na naši předchozí konverzaci během pauzy.

View more

https://ask.fm/thereisdifference/answers/146582158356

Edeline Atkinson
Tvé odůvodnění odmávnu rukou. Potřebuju cvičit, není čas na řešení nějaké bolesti, nejsem tady na dovolené. Naopak si ještě pod nos zamumlám ta ne zrovna povzbudivě znějící slova.
Tvá reakce mě ale překvapí, takže jen nadzvednu obočí a musím se pousmát.
„O moje sebevědomí se opravdu bát nemusíš,” ušklíbnu se, než znovu zvážním a na to už se pustíme do pokračování.
Uznávám, jsem unavený a nohy se mi trochu pletou dohromady, ale i tak to nevzdávám ještě poměrně dlouho se ti snažím bránit. Vzdám to ve chvíli, kdy mi silně stiskneš ruku za zády a já jen vyčerpaně vydechnu.
„Fajn, konec,” počkám, až mě pustíš a otočím se čelem k tobě.
„Bylo už to lepší?” položím ti otázku. Nebylo to zlé, ale rozhodně to nebylo ani dobré a já potřebuju být minimálně dobrý, abych vůbec mohl přemýšlet nad nějakým přechodem k jednotkám.

View more

https://ask.fm/thereisdifference/answers/146567402516

Edeline Atkinson
Povzdechnu si nad tvými slovy a zase uvolním celý postoj. Zkoumavě si tě prohlédnu, než se vydám směrem ke tvým věcem a s otázkou ohledně pití se napiju, než ti láhev hodím.
„Vypadám až tak mizerně, že nechceš riskovat?" optám se tě, zatímco si flašku přeberu zase zpátky a položím ji k ostatním věcem.
„Jestli budu takhle marnej i běžně, zkejsnu v tý kuchyni a můžu se s nějakou armádou rozloučit," zamumlám si napůl pro sebe napůl pro tebe a nespokojeně se zamračím. Na to potřepu hlavou a s vážným výrazem dojdu k tobě.
„Je mi to všechno jedno, potřebuju cvičit," odpovím ti zpětně na tvou otázku, jestli si jsem jistej. Na to se ti vážně zahledím do očí a čekám, co si pro mě teda vymyslíš dál.

View more

Next