Po celou dobu tréninku se proklínám, že jsem ti neodsouhlasil volno a nešel si odpočinout na pokoj. Noha mě příšerně bolí i tak, únavu se na sobě snažím nedat znát, ale samozřejmě tady je, a ne malá a jednoduše se mi vůbec nedaří. Tohle byl taky nápad.
Snažím se, aby na mě má frustrace nebyla znát, ale tak v polovině tréninku je mi jasný, že je prakticky hmatatelná. Zítra nikam nejdu, tohle se nedá zvládnout.
A když už to celý mučení konečně skončí, počkám, až většina odejde, a sám se vyhoupnu na nohy. Koleno je v jednom ohni a neskutečně moc bolí, ale snažím se tvářit, že jsem úplně v pohodě. Však co, o nic nejde, nemusím si hrát na slečinku. Zase to přejde.
Kulhavou chůzí se vydám na ošetřovnu splnit mou část dohody a domluvit se, ideálně se Sabrinou, zda by bylo možné dát mi na několik dní neschopenku a já tak nemusel do práce.
@thereisdifference

View more

Protočím nad tebou očima, protože tohle je to poslední, na co mám náladu. Důležitá princeznička, která si myslí, že si z ní svět sedne na řiť. Hovno, má milá, takhle to tady fakt nefunguje, pokud sis nevšimla.
I ten tvůj pohled ignoruju, protože ty si sice hraješ na velkou holku, ale nejsi ta, která to tu pak bude muset uklízet. Můžeš bejt klidně vládkyně světa, ale stejně bych tě donutil to tu vytřít, i obličejem, kdyby to bylo nutný. Nezájem.
„Mně je jedno, o co tady jde, zklidni se,” odpovím ti klidně, i když uvnitř mi lezeš silně na nervy.
Ty mi i dojdou, takže tě za ramena začnu tahat pryč. Nakonec se sebereš a jdeš sama, ale radši tě následuju. U tebe očividně nikdo neví, kdy ti rupne v bedně.
„Někdo, kdo ti nebude dělat služku a uklízet po tobě svinčík, kterej naděláš,” odpovím ti jednoduše a div ti nevěnuju i přeslazenej úsměv společně s mrknutím, jak otravná jsi. Malá včelí královnička. Jen na tebe mít ještě plácačku, abys zmlkla.*

View more

„Hej, klid, nic to není. Ta noha mi neupadla," pousměju se na tebe, jakmile zaregistruju tvůj starostlivej pohled doplněný o tvou nabídku.
„Jsem v pohodě, díky. Nebudu tě už zdržovat," dodám ještě a usměju se už úplně, než mě začnou bolet břišáky, a tak si normálně lehnu. Na to se spolu rozloučíme a ty odejdeš, zatímco já sám se vydám spíše do říše snů, po které následuje samotné peklo.
Ráno se mi totiž chce pomalu až brečet, jak si uvědomím, že tímhle to všechno jen začalo a já budu muset teď jít do kuchyně a celý den tam pobíhat. Když jsem rád, že jen tak tak stojím. A párkát sebou málem švihnu o zem. Jo. Paráda. Miluju život.
Nakonec to nějak tak docela přetrpím a prakticky na pokraji vysílení kvůli bolesti se odšourám do tělocvičky, kde je naštěstí jen pár lidí. Ty se rozhodnu už od prvého počátku ignorovat a prostě sklouznu po stěně dolů a se zakloněnou hlavou se to snažím celé prodýchat, plus pak rozmrkat slzy v očích. Tak moc jsem netrpěl už sakra dlouho.

View more

Oddechnu si, když už to nijak dál nerozebíráš a spokojíš se s touhle odpovědí. Nevím, jestli je to proto, že tě to zajímalo čistě jen z informativního hlediska, a tak jsi neměla důvod se doptávat, nebo jsi to ze mě jen nechtěla tahat, rozhodně jsem ale rád. Ne, že bych ti nevěřil, ale jsou to citlivé věci, ve kterých se nerad šťourám.
Druhé oddechnutí si přijde pak při tvé odpovědi. Rozhodně jsem rád za to, že se nezlobíš, ale navíc ještě, když doplniíš, že jsi ráda, že to není nic velkého, se musím pousmát. Je to od tebe pěkný. Celkově ta tvoje starostlivost je zlatá. A možná tomu i napomáhá ta tvá andělská tvářička.
„Dobře, jen... no štve mě to, hlavně jsem si to měl ohlídat. Byla to fakt blbá chyba a zbytečně teď budu odstavenej," odpovím ti i na nevyřčenou otázku proč jsem si myslel, že by ses mohla zlobit.

View more

„Díky," vydechnu a zavěsím se do tebe. Samozřejmě se převážně snažím většinu své váhy udržet, ale noha se mi podlamuje až moc často. Jen doufám, že netrpíš hodně.
Překvapeně se na tebe pootočím, když přetneš ticho mezi námi svou otázkou. Malou chvíli i přemýšlím, jak ti na to mám odpovědět, ale nakonec se rozhodnu pro pravdu.
„Je to už nějakej ten pátek zpátky. Potkali jsme se ve vesnici. Zachránila mi kejhák, když jsem si pořádně nabil hubu. Vděčím jí za svůj život a nemyslel jsem si, že ji ještě někdy potkám," osvětlím ti to nakonec a raději se na tebe ani nepodívám. Nevím, jestli mám čekat další záplavu otázek nebo to necháš plavat, ale moc se mi to rozebírat nechce.
„Jsi naštvaná za tu nohu? Že jsem tomu nezabránil," změním raději téma na otázku, která tentokrát zajímá zase mě. A taky si nejsem jistý, proč mi na tvé odpovědi tak moc záleží.

View more