To je problém, se kterým se potkám zrovna teď! Archivní výzkum prvorepublikovýho vývoje konkrétní české školy. Dochovala se kronika, třídní výkazy a pár jen okrajově souvisejících papírů ve fondu úřadu.
Podobně jako psal Chaos, i tady se musí pracovat s tím, co je - co ještě zbývá, a propojit to s tím, co víme. Se svými zbytky informací se snažím onu školu nepředstavovat jako samostatný orgán, ale jako něco, co dynamicky fungovalo v okolní společnosti, ve městě, v době, o níž něco víme. Pracovat s nedostatkem zdrojů je náročný v tom, že o to lépe je nutný rozumět tomu všemu okolo. Rozumět souvislostem. Ale na druhou stranu věřím i tomu, že o to cennější taková práce je.
Anyways, uvést problém se zdroji je v mým případě zcela samozřejmý, protože jeho příčina není raketová věda: v roce 1939 byla česká škola v převážně německým městě to první, co nácci vzali útokem. Je to tedy svým způsobem střípek historie jako každý jiný.

View more

Fuu. A lot to unpack here.
Začnu tím, že pojmy jako etnikum, nedejbože národ, jsou nepříjemná slova, se kterými pracovat. Rozhodně bych je nikdy nebrala do holý ruky, radši do nich maximálně šťourat tyčí dva metry dlouhou. A víš, co by se v ideálním případě na tyto pojmy nemělo ani podívat? Politika.
Asi bych plakala smíchy, kdyby se odkudsi bůhví odkud vytáhla etnická příslušnost Čech, Moravy a Slezska v politickém kontextu, ale myslím, že tuto veselohru 80. a 90. léta 19. století a nultá léta toho 20. odehrála do vyčerpání a není třeba to vytahovat znovu. (Posrala bych se, kdyby tu někdo začal znovu vytahovat Palackého, nedejbože Jungmanna, a Bolzana. A že by se to stalo.) Z takové komedie by se však velmi záhy stala tragédie v okamžiku, kdy by se veřejná diskuze jen maličko otřela o další skupiny (které ty nazýváš etniky), které tady v republice máme.
Anyways, už jsem se dosmála, a teď vážně.
Upřímně nechápu, čeho by se docílilo přejmenováním státu. "České země", ve smyslu Čech, Moravy, Slezska (no, dobře, a Lužic, čest jejich památce), jsou kurva starý pojem. Stejně tak "Země koruny české". Přehlédneme-li komediální intermezza Matyáše Korvína a jim podobné, ztotožnění "český" ve smyslu českého království, moravského markrabství a slezského vévodství má hluboké (a stále živé) kořeny, které zatraceně není dobrý nápad sekat, protože sami nevíme, co všechno podpírají.
"Proč se jmenujeme Česká republika, když ne všichni obyvatelé jsou Češi?" Myslím si, že ses pomalu přiblížil k něčemu, co bývalo rozbředlou bažinou, ale teď už je to jen vyschlý plácek: tedy spor jazykového ("tschechisch") a zemského ("böhmisch") pojetí patriotismu, přičemž "böhmisch" je to, co razila německy mluvící šlechta: polopaticky řečeno, k zemi patří ti, kdo žijí na jejím území. Hádám tedy, že nejbližší "vhodnější" jméno pro naši republiku dle tvých návrhů by nějak mělo vycházet z "Bohemia"...? A tohle pojetí to prostě prohrálo s příchodem Františka Palackého do politiky a už ho nikdy nikdo nevzkřísí.

View more