Ask @Audrey15:

Svoboda.. Co je podle vás svoboda? Jsme svobodní? Co/kdo nás případně omezuje/bere nám svobodu?

38K
Ztrata rodinnych pout, pratel, nadeje - to je svoboda. Stejne nekonecna jako ta bolest, stejne palciva jako ta samota.
Musite v sobe zabit vsechny vazby, jez vas kdysi poutaly k realite, teprve potom budete moci byt svobodni. Pohrbete sve pocity a emoce, znicte vsechny kolem sebe, a pak si utrete slzy. Budete svobodni, ale zustanete sami.

View more

Necháš se umlčet?

Pálí to.
Haha.
Už se zase cítím jako driv.
Čerstvě zhyzdena.
Jsem zpatky.
...
Tiskla jsem své tělo k růžové stěně a potichu naslouchala hlasům v sousedním pokoji.
Slova, jež jsem sotva rozeznala, me akorát informovala o tom, že jsem opět prohrála.
...
Provazce temnoty mi obaluji ramena. Ode dneska jsou ma slova k ničemu.
....
Bitva byla definitivně u konce.
A já se jako zraněný špinavý pes pod černým nebem - jediným svědkem -, loudala kalužemi. Sama.
Nicméně mé argumenty byly adekvátní a nespokojenost oprávněná. Ovšem ne vždy pravda vítězí, že.
A proto... nenecham nikoho bez povšimnutí (zejména svou rodinu), aniz by jednal proti spravedlnosti. Ne, nenechám se umlčet, i kdyby mi měli sebrat vlastni cest i hrdost a zbavit mě me osobni svobody.
Vzdát se svych ideálu a dobrovolně přehlížet skutečnost? To nedovolim. Stále totiž dokážu vidět skrze dva světy a ctít mezi nimi jisté hranice."
...
Zahodila jsem svou starou náplast a nechala krev volně téct.
Teď jsou na řadě naše činy.

View more

Byla ta hra opravdu nutná? Stálo Ti to za to? (vyjádřete se přesně tak, jak uznáte za vhodné)

Sedím před obrazovkou - skleslá a s mírně pootevřenými ústy; vnímám, jak mi cukr rozežírá hrdlo.
Musím být silná.
Nesmrtelná. A krásná.
Lhářka.
Nikdo nic netuší. Četba z obyčejných knih mě přestala už dávno bavit, nahradila ji jiná - z lidských tváří.
Mohu být kýmkoli, čímkoli, stačí jen říct. Mohu být tvou ranní cigaretou, jizvou na předloktí, mlhavou vzpomínkou - tak řekni, čím bych se pro tebe měla stát?
Nedosažitelná, a přesto mě máš vždy po ruce. Pověz, kolikrát jsi se už spálil? Naše hra nebere konce, dokud se nezeptáš: "Sejdeme se?"

View more

Co by vyřešilo všechny tvé problémy?

H.A.N.G.man
Teď. Právě teď. A nejen pro mě. Ale i pro celou moji rodinu. Všechny naše problémy by zmizely jako mávnutím kouzelného proutku. Ovšem kdyby... kdyby byly po ruce. Kdybychom je měli... zachránili by nás. Ale ony tu nejsou. Nikdy nebudou. Peníze. Proklaté peníze. Mají hodnotu větší, nežli láska nebo přátelství. Lidé už si navzájem nevěří, nevidím se jim. Víra v peníze převážila víru v lepší svět.

View more

Radši zemřít, než čelit okolnímu zlu?

Pomněnka..
Neil Young napsal: Lepsi shoret, nez vyhasnout.
A tak, zatimco budu pozorne sledovat bortici se svet, jsem si jista, ze ten konec, at uz bude jakykoli, odemkne dvere dalsi sanci, dalsi bolesti - novemu zacatku.
Nepoklonim se pred nimi, nikdy.
Mozna napisu knihu a mozna taky ne.
Vite, jak jsem se stala zlym clovekem? Docela jednoduse. Hadejte.
Ale nejprve zhasnete svetla, i mesic. A hvezdy. Budte tak laskavi.
Myslite si, ze si muzete temnotu omotat kolem prstu? Jen do toho. Znici vas. A vite proc? Ona je totiz celkem vybirava. Pocka si, verte mi, a potom zautoci.
A proto to zkusim.
Jeste jednou.
Naposledy.
Budu bojovat.
S vami.
I se samotnym zlem.
A nakonec to budu ja, kdo se pomsti.
Tak slibuji.

View more

Jak se můžeme ztratit ve světě, který neexistuje?

~Δ~
Cítím je ve zdech.
Někde v dálce zní hudba.
Čas se svíjí v křečích.
Jsme jen neurčité tváře, jen těla s nálepkou na čele. Popraví nás. Jednoho po druhém.
"Chceš být má další persona?" šeptám do větru.
Z mého světa zbyly jen zašlé střepy.
A z vlastní ideologie se stala nenávist.
Zavírám oči, chytám se za srdce.
Nezáleží na tom, zda je to skutečné, anebo pouhý klam, Eugenie už se nevrátí.
Zaprodala jsem své vojáky falešné svobodě.
A déšť neustává.
Teď už jsem jen pouhá vzpomínka.

View more

,,Miř nízko. Tak nízko, aby nikomu nezáleželo na tom, jestli uspěješ.'' -Co ty na to?

H.A.N.G.man
Necítím ruce, necítím ani nohy. Scházíme se ve tmě, podávám jí své paže, jde nám to samo.
Krvácím, znám své limity, proteosyntéza nefunguje.
Mířím vám na srdce. To tvé si nechám zarámovat.
Prší.
Ať prší dál.
Procházím se po Měsíci, co na tom komu záleží?
Udělám to kvůli Dreamrovi, a pakliže zklamu, ráda ponesu trest.
Jsem připravena.

View more

Copak? Únorová se zamilovala?

Haha.
Vlastně jednou zamilovaná byla. Do holky od vedle. S červenýma vlasama. A s očima jako skořice. Ona byla kráska a Únorová zase zvíře. Jestli někdy někoho milovala, tak ji.
...
"Raději budu o mužích jen snít, než je osobně poznávat," prohlásila. Zašlo to až příliš daleko. Její zatvrzelé přesvědčení neodvrátí ani vlna času, natož další city. Je to zbytečnost. Malichernost. Nejistá budoucnost. Nic pro zbabělce, nic, z čeho by Únorová ochotně vytěžila další inspiraci.

View more

Seznamujete se často přes internet? Myslíte, že vám ten dotyčný nic netají? Setkali už jste se s nějakým svým virtuální kamarádem a zjistili, že vám lhal? Co jste udělali? Pokud ne, jak byste v tuhle chvíli reagovali?

Dr. Hannibal Lecter
Bylo jich nespočet, a proto jim udělila jména. Musela jim lhát, jinak by to celé ztratilo svůj smysl. Nová tvář, jiný příběh, další identita. Bylo to jako kolo štěstí, byla to hra, ona je však nikdy nenechala vyhrát. Na pár chvil mohla být někým jiným, někým, kdo má všechno, a přesto nic. Pro ten okamžik mohla volně dýchat, nemusela čelit sama sobě, všichni jí chtěli a to bylo nejdůležitější. Kdepak láska, věděla, že tohle nemá žádnou budoucnost, ale její touha byla silnější. Problém nastal v jediné otázce: "Půjdeš se mnou ven?" Kdyby se do něho nezamilovala, nemusela by brečet. Nemusela by proklínat, nemusela by nic. Jen by seděla před obrazovkou, převalovala by v ústech svůj nicotný život a s kamenným výrazem by vyhlížela ven z okna a záviděla lidem, co můžou chodit, aniž by se třásli strachy.
...
Internet ji dal možnost, jakou ji ani lékaři dát nemohli. Závislá na své přetvářce stvořila svůj jedinečný svět plný lží. Ironií bylo, že vyhovoval nejen jí, ale i všem v jejím okolí. Rodina se netrápila, protože si nikdy nestěžovala, a ti muži ji celou dobu leželi u nohou.

View more

Shlížet k zemi nebo vzhlížet k nebi?

Zdivočet. Nenechat se zajmout, nepoddajně myslet.
Zkuste se uvelebit mezi hvězdami a už nikdy se vám nebude chtít zpátky domů.
...
Pohlížet na svět jako na něco méněcenného je troufalost, naopak respektovat ho a naučit se tolerovat jeho různorodé vlastnosti může být velmi obohacujícím zážitkem.
Nebuďte naivní, nepřestaňte si klást vysoké cíle, vyburcujte své tělo i svoji hlavu k činům, které jsou hodny vás samotných. Neexistuje dobro ani zlo, existujete pouze vy a pár detailů, co vás skutečně definují.
Namiřte svůj zrak k oblakům a zhluboka se nadechněte. Ponořte se mezi mlhu a nechte ji, aby vás pohltila. Po prožití několika paradoxů mi možná uvěříte, že nebe se může dotknout každý z nás, a nakonec porozumíte, jak je jednoduché octnout se na zemi a nemít šanci se postavit.
Vy to ale zvládnete.
Jednoho dne určitě.
A vy to víte.

View more

kolik hodin se věnuješ učení? a jak dlouho trvá než si učivo dostatečně zapamatuješ?

Problémem je, že já se nikdy neučila a ani neučím z hodiny na hodinu. A poněvadž nemám fotografickou paměť, ale jsem jen ubohý a slabý humanista, nemůžu počítat ani s tím, že se ty blbý logaritmy vůbec někdy naučím.
A takhle je to se vším.
Kde je ta záruka?
Ve mně samotné, že?
A co si takhle nechat transplantovat mozek?
Nebylo by to jednodušší?
Promluvil humanista.

View more

Next