Ask @Audrey15:

Co je nejdůležitější? (pro tebe,na světě,v životě...)

Elishabeth Wolf
O zítřejší dopoledni se rozhodne Únorové život. Bude hrát o štěstí, po snídani požádá své bohy o slitování. Sečte svá alternativní těla a večery plné zahořklých úsměvů, kdy se šklebila na čtyři růžové stěny - zchátralá, nevýznamná, tlustá děvka.
Zasedne do lavice, namátkou vyplní přihlášku. Vrazí si facku. Nebo dvě. Sebastian jí nebude nablízku. A ona není Sineád. Nakonec vyklidí pole. Už se neohlédne.
Nejdůležitější je ale strach - nebezpečná frekvence. Eugeniina kubistická spirála a nezaměnitelný zápach, linoucí se z útrob samotného Netra. A tam bude zítra stát, u kotníku Pandořinu skříňku a gumovací pero za uchem.
"Koleje to jistí," uklidňuje samu sebe.
Obrácené schody. Tmavý flek na tváři a pofidérní skotská. Noci slávy jsou u konce.

View more

If you let it consume you, there's no escape.

Vidíte to taky? Další pozůstatek Únorové. Slova, co za ní ještě před rokem dýchala tu nyní hnijí, jako by se dotkla něčeho živého. Třeba vás? Nikdo je nehledal. Nikdo nehledal ji.
Demotivovaná Únorová se rozhodla poctít internet svými slovy naposledy. Nezbývá ji mnoho času. Pro vás se nechá pohltit, vy za ni budete bojovat. Tlukot v hrudi je limitovaná edice. Kolik z vás ji už promrhalo?

View more

Kterou písničku jsi naposledy slyšel/a?

You know
The craziest of things
Was that I wanted it
I thought I did
You know
The moment I liked best
Was when you put your hands around my head
But that won't make it easier to stand
And that won't make it right
You're so good at denying everything
But to nothing right
But it won't make you happy at all
...
Řekla: "Slyším tvé srdce bít".
Mlčela jsem.
Zdánlivé ujištění o tom, že jsem stále naživu, napomohlo tomu, abych se odvrátila.
Ale slunce svítilo dál.

View more

jak jste překonali svoje (zatím) nejtěžší období? prosím, vážně mě zajímá odpověď..

Nepřekonala. Pořád tu je. Ten prach na spadaných listech a tmavá skvrna na nemocničním polštáři.
Jdu po chodníku, slunce taví cihly; vidím domy, jak se do sebe pomalu bortí. A moje hlava je jako otevřená rána, rozestupující se anomálie, jako klavírní sonáta.
Je to náhlá úleva, již tu nejsou slova. A utrpení přestalo být přínosné.
Vidíte? Začalo sněžit.

View more

"I don't mind, I don't mind, no, I don't mind a rain..." Napiš k tomu něco..

H.A.N.G.man
Když se jednoho dne má inspirace vytratila, a mezi záplavou kvetoucích jabloní mě čekalo jen hořké uvědomění, shodila jsem své myšlenky dolů ze střechy.
Teď jsem vzhůru, pomalu dýchám, dvěma prsty si měřím tep.
Co mi ještě můžou vzít? Kyslík?
Svůj zrak namířím vzhůru k nebesům. Trikem je nevnímat.

View more

Co se to stalo?

E l a u r i e n
Noční vítr
prohnal se mi před očima.
Hvězdy mlčely,
dlouhé topoly se nebezpečně nakláněli ve tmě.
Do vlasů se mi vpíjela
večerní rosa.
Kosti rozložené pod širým nebem
spatřil jenom měsíc
a zajíc
na kolejích.
...
Byl to jen důsledek dobře provedené kamufláže, ale nakonec jsem se ovládla. Zmizelo to stejně rychle, jako udeřilo - zcela náhle a s vysokým obsahem oxidu uhličitého, který mi zabránil v dýchacím řetězci. Chcete tu molekulu uchopit, ale plíce najednou nedokáží pojmout nic jiného než vlastní sebelítost.
Jednoho dne to ale pomine. Jednou to bude to poslední, co pocítím. A potom konec.

View more

Aký bol tvoj deň? Opíš mi ho, skús vyzdvihnúť to dobré.

betka.
Vzbudila jsem se par minut pred vychodem, byt byl prazdny, nasledovala hluboka uleva. Posledni Liquerino jsem vypila pri boss-fightu se Sprigganem. Lehky dest smyl prach z parapetu, ulicemi se leskly melke kaluze. Den se preklenul, padl vecer, prisla noc. Realita ztratila svuj vyznam. Prala bych si svet z pixelu.

View more

Nad čím ses naposledy pozastavil/a a usmál/a?

H.A.N.G.man
Zprvu jsem chtela byt ironicka, ale pak jsem si vzpomnela na stovky zlute se trpyticich kvetu, nastavujicich sve tvare ranimu slunci - beze strachu, bez touhy - a zamyslela se nad samotnou pomíjivosti zivota.
Vzduch zapáchal městskými splodinami, ptaci zpev znel zpovzdali jako skrek zranenych buvolu, a jak minuty utikaly, melancholie sílila.
Zastavila jsem se u cesty lemované pampeliškami a podívala se na tu rozkládající se zlatou masu pod svahem - ty květiny se usmívaly.
Svet se leskl v dopolednich paprscich slunce a na nicem jiném nezáleželo.

View more

Prostor pro jakékoli myšlenky, pro vyjádření, pro obrázek, prostě pro cokoli:

H.A.N.G.man
Vítr mi vytrhl květinu za uchem.
Otočila jsem se na patě a nasadila si sluneční brýle.
Marnivé myšlenky a dva plátky citronu kolem úsměvu.
Dámy a pánové, jsem na řadě. Přišel čas, abych vám zasadila další ranu.
Kouzlo se sice vytratilo, ale kompenzace je na dosah.
Pochovejte mé tělo v této časem zapomenuté zahradě a já vám na oplátku podržím místo v nebi.

View more

Proč tolik slov pro nic?

Řekli mi, že lžu.
Ale pravdou bylo, že mě ta slova obepínala už od samého počátku, nemohla jsem se jich jen tak vzdát! Vše, co jsem chtěla, leželo mezi řádky, které jsem použila ve své eseji. Sebrala jsem svoji hrdost a vložila ji do svých vět, podruhé v životě jsem cítila, že má něco smysl, ale oni mi stejně nevěřili.
Tolik zbytečných, zhrzených slov.
A to jen proto, abych jim udělala radost.

View more

Máš občas takový ten pocit, že se těch citů prostě nezbavíš? Co s tím?

~Δ~
Proměň je ve věci užitečné, v produkty čtivé a bizarní. Použij svou mysl a začni čarovat. Spal nepodstatné, vyhni se otázkám, uvidíš krvácející slunce. Zbytečné vztahy pohřbi mezi sněženkami. Přivítej svobodu, upřímné dílo ti pomůže znovu se nadechnout.

View more

Záchvaty paniky/úzkosti. Čo o nich viete?

betka.
Vím o té propasti mezi dvěma světy, kterými se obklopuješ v městské hromadné dopravě. Vím o té slabosti, co nutí tvé oči ronit slanou vodu. Pokaždé, když opomeneš realitu, se z tvých dlaní stávají zbraně. Těch podnětů je několik. Který z nich to bude tentokrát?
Nohy už neslouží, hlava se sklání k zemi a šeptá: "Neměj strach, už teď jsi někým jiným."

View more

Chytneš mě?

I kdybys chtěl sebevíc, zkus polapit vítr! Lehce ti proklouzne mezi prsty, projde tvými plícemi, zadusí tě. Proti němu jsi bezmocný, jen si to přiznej.
Vzdušné proudy si pohrávají s tvojí hlavou. Na jednom z nich utkvěla vůně mých vlasů.
Zbav se té myšlenky!
Večer dopadl na město jako těžké kamení, lidské usazeniny se skryly v tmavých ulicích. Ptáci však zpívali dál.
Chytneš mě?
Chm.
To nedokážeš.
Nemůžeš.
Nechceš.

View more

Napíšte mi niečo. Čokoľvek. (Viac-menej vám posielam voľnú otázku)

betka.
Mraky se k sobě pevně semkly a zanechaly po sobě jen nekonečnou ocelovou pláň. Od severozápadu vál studený vítr, pohrával si s našimi plášti a cuchal nám mastné vlasy. Se zaujetím jsem pozorovala nebeskou oblohu a přitom jsem si pohrávala s otázkou vlastní identity.
Na krátký okamžik
změnila bolest
v barvité slunce
jako protest
proti osudu.

View more

Shlížet k zemi nebo vzhlížet k nebi?

Zdivočet. Nenechat se zajmout, nepoddajně myslet.
Zkuste se uvelebit mezi hvězdami a už nikdy se vám nebude chtít zpátky domů.
...
Pohlížet na svět jako na něco méněcenného je troufalost, naopak respektovat ho a naučit se tolerovat jeho různorodé vlastnosti může být velmi obohacujícím zážitkem.
Nebuďte naivní, nepřestaňte si klást vysoké cíle, vyburcujte své tělo i svoji hlavu k činům, které jsou hodny vás samotných. Neexistuje dobro ani zlo, existujete pouze vy a pár detailů, co vás skutečně definují.
Namiřte svůj zrak k oblakům a zhluboka se nadechněte. Ponořte se mezi mlhu a nechte ji, aby vás pohltila. Po prožití několika paradoxů mi možná uvěříte, že nebe se může dotknout každý z nás, a nakonec porozumíte, jak je jednoduché octnout se na zemi a nemít šanci se postavit.
Vy to ale zvládnete.
Jednoho dne určitě.
A vy to víte.

View more

Next