Bolí to? (Pochop jak chceš)

.душа.
Ano bolí :(
Bolí, že za to samé, co někdo dělá je oceněnej a někdo z něj má radost, jakej je to pokrok a mě je za to řečeno, že se k tomu radši už nebude vyjadřovat...
U někoho je to strašně super a u mě je to nic nebo ještě špatně? Popravdě, cítím se ukřivděná. Ano, ukřivděná, přiznávám.
Protože...Jen proto, že to dělám trošku jinak ( ale funguje to) a že nemám až tak dokonalý výsledky přece neznamená, že jsem marná nebo že se nesnažím. A hlavně, ten obří pokrok prostě nemůže být hned. Prostě to, co se podělávalo rok a půl se nevrátí ani do původní podobny, natož do něčeho ještě lepšího za týden ani za dva... A to, co se ode mě čeká je cesta i na několik let... A já mám jen pár dní?
Popravdě dost mě to trápí, protože dělám co můžu a jde to, daří se mi ( i když ne rychlostí blesku) a je to špatně, zatímco u kdejaký káči je to hrozně super jenom proto, že to dělá víc cool způsobem a třeba na tom pracuje dýl, takže ty výsledky jsou logicky větší? ( nemluvě o tom, že genetiku taky nikdo úplně nezrušil...)
Ale asi si o to koleduju. Jsem prostě typ, co tohle přitahuje, bylo to tak, co si pamatuju. Vždycky to, co u jiných lidí bylo v pohodě a mávlo se nad tím rukou, u mě byl problém a ten člověk se na mě třeba naštval a zlobil, ale když to udělal někdo jinej, nic se nestalo. A naopak, když mě se něco povedlo, třeba se to moc neřešilo, ale když to samý udělal někdo jinej ( v tomhle případě třeba ségra) tak z toho všeci kolem byli hotoví.
Možná k tomu prostě vybízím. že já musím být ta dokonalá a nic jinýho se u mě nepočítá :( Jenže mě tyhle nároky, co jsou na mě neustále kladený už vyčerpávaj! :/ Hlavně teď v tomhle, o čem mluvím. Cítím se pod strašně velkým tlakem.
A faktem je, že u nás doma se nikdy nechválilo...Takže to možná čekám od ostatních ( mimo domov) Jenže ono nic. A tak to asi teoreticky dělám blbě, že odpovídalo by to. jenže někdo jinej je za to samý chválenej? Pak nevím, co si o tom myslet :/