Jsem sám už nějaký rok bez přátel, jediný koho mám je má přítelkyně, a ta mi stačí nikdo jiný než my dva nejsme. Dej se.do klidu nikoho nepotrebujes, jen si srovnat myslenky a.hlavu:)

Sejmi mě devítkou
V tom v čem lítám jsem ale sama. Protože nikomu nemůžu říct jak strašný to ve skutečnosti je... Rodinu to nezajímá před kamarádama se stydím a přítel by se bál.
Potřebuju. Neříkám, že nějak moc...Ale strašně ráda bych prostě někdy někomu řekla jak moc v háji to je a neopakovala furt dokola ( třeba jako dnes) to debilní: ,, Jsem naprosto v pořádku, je to super." Až tomu občas sama věřím... Fakt. xD
Jenže je to marný. Tohle je věc co normální lidi nemůžou pochopit ( a to je ale dobře, tohle by nemělo být chápáno) Takže prostě není jiná možnost, než abych s tím žila, sama, a nějak se s tím naučila ( už konečně!) fungovat
+3 answers in: “Syndrom vyhoření. Zkušenosti?”