Člověk může mít mnoho inspirace.
Z momentů radosti,
tónů hudebních,
z laskavé něžnosti,
paprsků slunečních.
Člověk ale nepotřebuje vzor hledat všude kolem
sám sobě měl by si být přeci vzorem.

Jeho úsměv je upřímnosti plný
Vděk cítí častokrát
Jeho srdce nekonečná láska plní
Pro krásu života chce každý den vstát

Za jak dlouho přijde štěstí? Jak je vzduch znovu čerstvý, plný nových vůní, které navrací staré vzpomínky. Rozkvetlý hyacint, teplé dlaně, bílé světlo a oči, které zavírá hned několik slunečních paprsků.
Stačí jen jeden mžik oka.

V mysli, která je klidná tak, jako hladina lesního jezírka.

Na vděčnost každodenní,
za nový den
za probuzení.

Začátek všeho nového, nový den.
Vzduch plný čerstvosti, končící sen.
Poslouchání ticha, když se všichni probouzí tiše.
A všechno jen proto, aby přivítali ranní slunce.

K mechu a kapradí
Do společnosti lidí milých
Na tajná místa,
kam nikdo nechodí
Do vloček sněhových
Mezi řádky učebnic a knih
Na slunce, které zavírá víčka
Mezi optimismus a smích
Na dýchánky, které voní po čaji.
Na (ne)existující noční plavby
Do galerií
Domů, kterým jsme my

Být vděčný za každý okamžik v životě, a oslavovat ho tak nejlépe, jak jen dovedete.

Co všechno lidé před světem tají.
Kolik barev může mít obloha.
Kolik příběhů je za malým davem lidí.
Příroda.

Díky hudbě můžeme cítit mráz po celém těle, štěstí či kapky rosy stékající přímo pod okny do duše.

---

Díky hudbě můžeme cestovat časem zpátky, a zároveň zůstat na jednom a tom samém místě