Budíky si nastavuji dva.
První, který "zvoní" o dvě minuty dříve než druhý, je jen s vibracemi.
Druhý je i s tónem, kdyby mě náhodo první nevzbudil...
Ale to se nestává, většinou se vzbouzím deset minut před zazvoněním prvního. Pak se zvednu z postele, kouknu se kolik krve mi v noci z čerstvých, nebo nezhojených ran vyteklo na prostěradlo a obyčejně ihned zasednu k počítači (nevolá-li jiná práce).
Měl by někdo zájem sledovat mne na novém profilu?
Nejraději jsem po boku své drahé.
Ne, nevadí.
Jen teď nemívám přemíru času. A bohužel ani náladu.
Omlouvám se že neodpovídám, a to nejen tobě.
A co teprve Baalbek a jeho Trilithony!
Mnoho lidí by mě za rasistu považovalo. Asi mám na první pohled rasistické názory....Ale myslím, že rasista nejsem.
I bílí člověk je pro mě špínou. Ale díky zkušenostem nabraným v průběhu života, mi cikáni prostě vadí víc. Mohou si za to sami.
Jestli se mi někdy s mou Jessie povede uskutečnit autogenocidu, půjdou první. A s nimi veškerá nezaměstnaná, žebrající verbež. Ale bohužel pro vás, pak půjdou další a další. Dokud tu nezbudeme jen My.
Na ty dnešní, co jezdí od města k městu? Hloupost, trapnost, zbytečnost!
Ale římský Circus Maximus, to bylo něco. :3
Ale já tebe ne. Mě stačí ti, s kterými se již stýkám.
Nezajímá mě, co by tě zajímalo. A ano, ačkoli jistě nejsem fyzicky nejsilnější, vyjadřuji se na slušné úrovni a svými názory se netajím.
Jsem schopný říct i pro druhého nepříjemné pravdy, a riskovat tím jeho nepřízeň. Což mě ostatně nezajímá. Proč by mě mělo zajímat, že se někomu mé názory nelíbí?
Málokdo se se mnou osobně pouští do křížku, protože chodím poměrně slušně ozbrojen. A stejně jako sám život, či sama smrt, ani já nejsem fér. Život je boj, ne zápas.
Ale abych jen neurážel a zdánlivě nevyhrožoval.
Je mi jedno co si myslíš. Bavit se s tebou nebudu. Nemám k tomu pohnutky, nemáš co mi nabídnout.
Nebo máš?
Je to divné, ale nijaký.
Nějak se nezabývám tím, jací lidé jsou slavní (zpěváci, sportovci, moderátoři, nedej bože nějaký metrosexuál na sociální síti). Podle mě jsou všichni lidé odporní. Nenávidím všechny lidi.
Upřímně, ani ty nejsi výjimkou. Ale intelektuálně zdatné jedince jsem sto jakž takž snést přes monitor.
Fixoval jsem se na jednu bytost, a kdyby to šlo, od všech ostatních se naprosto odříznu.
Takže jsem se vlastně dostal k úplně jinému tématu... Zkrátka. Je mi jedno, jestli je někdo trapně slavný. Všichni jsou pro mě jedna velká, hnusná sebranka, která si zasluhuje smrt.
200, protože pak by byl onen konec života okamžitý.
Není nic, co by nepadlo. Každý jazyk se zapomene, zastará...
Každá pevnost padne... Každý člověk zemře... Každý druh jednou vymře...
Je jen pár věčných věcí. A ty buď vlastním, nebo alespoň znám.
Ale když občas čtu výplody našich pologramotných spoluobčanů, je mi to líto... Respektive je mi líto toho, že jim přes monitor nemohu nic udělat.