V prvé řadě díky za myšlenku, že můj blog "sklízí úspěch". :) Budou to dva roky, co blog píši a myslím, že jsem do něj za tu dobu vložila dost času, energie, nápadů, nadšení a snad i originality. Takže je jen přirozené (nebo by to tak být mělo), že to okolí začne oceňovat. :)
A myslím, že každý, kdo se něčemu věnuje s láskou, si "úspěch" zaslouží. Pro mě osobně je tedy největším úspěchem sám fakt, že jsem u něčeho vydržela déle jak měsíc. :D A čemu za to vše vděčím? Lidem, kteří smýšlí podobně jako já a je jim na Hnízdu dobře. Časté nespavosti, protože večer se mi píše nejlépe. Nakladatelům, kteří mi věřili hlavně v začátcích. Mému muži, který je mi velkou oporou. A nejspíš také faktu, že se snažím "jít na to jinak".
Stracciatella, jednoznačně. :)
Neslavím ani jedno. I když musím říct, že zrovna Halloween je mi dost sympatický svátek - rozhodně víc než Valentýn (a ne, nejsem sama a zapšklá). V podstatě asi žádný svátek není sám o sobě špatný - spíš je nechutné to, jak si ho převzaly obchody - viz. třeba Vánoce v říjnu, je to smutné.
Vždycky mě fascinovala Anglie, právě i díky jejich svátkům. Takže ano, žít v zemi, kde se tyto svátky slaví, užila bych si je. :)
Jsou dvě - mají k sobě blízko a zároveň neskutečně daleko. A sice Anglie a Indie, to jsou mé vysněné země.
Do školy již nějaký ten pátek nechodím, ale nejvíc mě nudila asi Etika zdravotnického pracovníka na Fyziu.
Odešla jsem z práce, která mě ubíjela - přes fakt, že znamenala jistotu.
Není to můj šálek kávy. :)
Že je důležité poslouchat sebe sama a ne ostatní.
Vzít batoh a stopem projet Evropu. Případně odjet meditovat do Indie.
