Chlapče, vůbec se nemáš za co stydět. Jistě se najde spoustu ochotných slečen, které tě rády vymrskají nejen na Velikonoce.
By ses divil, kolik mužů po něčem takovém touží. Jen to otevřeně nepřiznají.
Eurovizi beru pouze jako skvělou příležitost, jak poznat zajímavé autory napříč celou Evropou a nejen tou. Sleduji pouze jednotlivá hudební vystoupení a tedy nikoli přímý přenos.
Co se týče Aiko, tak její píseň mě nenadchne a ani neurazí. Je zkrátka něčím, co si člověk nezapamatuje. Nemluvě o tom, že ji měli diskvalifikovat za dřívější zveřejnění této písně.
+ 1 💬 message
read all
Vždycky jsem byla posedlá svojí vlastní váhou a běžně jsem se vážila i několikrát denně. Teď se na tu váhu bojím naopak vlézt ze strachu, o kolik jsem zase zhubla... padají mi vlasy, jsem unavená a chce se mi jen spát. Ztráta kil mi štěstí nepřinesla, ba naopak.
Jestli se dám dohromady, nechám si udělat tetování.
Nedokážu si vybavit žádný konkrétní rok, na který bych vzpomínala ráda. Tím zároveň nechci říct, že bych se nikdy neměla dobře a že nemám dobré vzpomínky - jen mi žádný svojí výjimečností neutkvěl v paměti.
Marně jsem si myslela, že ten letošní by mohl být tím nejlepším, ale přepočítala jsem se. Začal se mi zhoršovat zdravotní stav vlivem mého (neléčitelného) neurologického onemocnění a začínám propadat určité zoufalosti s derealizací? Nevím. Doktorka mi říkala, že by mi ráda pomohla, ale neví/nemá jak. Jestli budu schopná nastoupit do dalšího akademického roku, budu to považovat za zázrak.
(Nemám ALS. To by bylo to poslední, co by mi chybělo.)
Navečer jsem šla na chvíli do práce a na Andělu si mě vyhlídl cizí týpek, který se mnou nastoupil do stejného autobusu. (V tento moment jsem o něm ještě nevěděla.) V autobuse po mně vyloženě zíral a když jsem si toho všimla a otočila jsem se na bok, aby mi tolik neviděl do obličeje, tak si nasadil černé sluneční brýle. K mojí smůle se rozhodl vystoupit na stejné zastávce a běžel za mnou přes přechod, kde mě na chodníku oslovil a zeptal se mě, jestli nevím, kde je paintball a že by tam rád načerpal nějakou múzu - nevěděla jsem. V tu chvíli mě napadlo, že možná přeci budu v jistých ohledech trochu paranoidní. A pak začal: "Slečno, já bych na vás měl ještě jeden dotaz. Nemáte zítra čas? Že bychom si někam zašli." Odmítla jsem, což mu nestačilo. "No já vás nebudu lámat...dejte mi prosím šanci... prosím....Já vám dám na sebe kontakt, kdybyste si to náhodou rozmyslela..."Podobným způsobem se mě snažil přemluvit k rande ještě několik minut, než se mi od něj podařilo odejít. Do podobných situací se dostávám relativně často a čím dál tím častěji se začínám sama sebe ptát, proč balí zrovna mě.
View more
Taková informace pro mě nemá žádnou vypovídající hodnotu o daných lidech - prostě se jen rozhodli, že léto stráví jinak. Kdy jindy si léto pořádně užít než během studia?
Já trávím léto na brigádách od 15, od 18 pracuji i během školního, no, teď už akademického roku. V jednu chvíli jsem pracovala až 30 hodin týdně a k tomu zároveň chodila do školy, což jsem stěží zvládala. Zpětně bych do toho už nešla. Jsem unavená, mám pocit, že jsem nic "nezažila" a kompenzace v podobě kupování si dárků mi nepomáhá.... jestli mám mít na něco negativní postoj, jsem to já.
Zrovna víra ve výše uvedené konspirační teorie je v přímém rozporu s tím, co hledám. Tato přesvědčení totiž zahrnují určitou posedlost mezinárodním spiknutím, odmítání důkazů a faktů, které do daných teorií nezapadají, házení špíny na minoritní skupiny a mnoho dalšího. Odpověď je tedy zcela jasná.
Udělat zkoušku, kterou mám za tři hodiny, a pak se připravovat na další dvě, které budou pravděpodobně těmi nejtěžšími z celého akademického roku.
Pokud existuje něco, co opravdu nemám ráda, tak to jsou právě odpolední zkoušky.
+ 2 💬 messages
read all
Zřejmě nebudeš tak hodný kluk, jak sám sebe prezentuješ. Ono je totiž mnohem snazší házet vinu na druhé (v tomto případě na slečny, které byly v tvém objektu zájmu a zároveň je zcela znehodnotit, aby sis ospravedlnil svůj neúspěch), než si přiznat, že chyba může být i v tobě.
Nikdy mě nezajímalo to, co si člověk běžně představí pod pojmem "kultura". Kino, výstavy, návštěvy historických památek, koncerty... to mě nikdy nebavilo a spíše mě vyloženě obtěžuje, když někam musím. Není však pravda, že by mě nějaký film či památka nezajímaly, zkrátka jen preferuji online formu a mimo školu/práci chci mít už svůj klid.
Velmi podobný vztah mám i ke stravovacím zařízením; nerada jím mezi lidmi, vadí mi, že nemám přehled co v čem je, nemožnost si určit porci, a to společně nutností, že dané jídlo musím sníst za určitý čas.
Zato však preferuji vnucování se pražskému ptactvu a už přes půl roku se chystám, že svojí přítomností obohatím nutrie.
