Ask @DarknessDeStation:

Ty seš hrozna píča! Jak můžeš někoho posílat na plastiku když ji nutně nepotřebuje?! Víš jak hrozný zásah do těla to je?!

Jo no. Teď bude celý život trpět a litovat, jak mohla poslechnout takovou píču jako jsem já, protože ji místo nosu naoperujou chobot a už nikdy nezplodí dům, nezasadí syna a nepostaví strom. Místo toho ji zavřou někde do zoo nebo do cirkusu .. a bože, jak jste mi vy ublížené, anonymní sněhové vločky, co musí mít vždycky pravdu chyběly 💕💕
Upřímně ti přeju, abys nikdy nepoznal/a jaké to je, když nějakou část svého těla nenávidíš natolik, že kdykoli poznáš někoho nového, nedokážeš se ani soustředit na to, co říká, protože jediné, nad čím přemýšlíš je to, jestli si tvé nedokonalosti všiml a jestli tě za ní odsoudil.
Jaké to je, když kvůli jediné nedokonalosti nevidíš všechno to dobré a krásné co na tobě je. Jaké to je, když se kvůli jediné nedokonalosti odmítáš fotit a dělat si vzpomínky nebo odmítáš místo tolik věcí, které se ti líbí, jenom proto že si myslíš, že by tvou nedokonalost akorát zvýraznily nebo prostě jen nezakryly. Jaké to je, když se nenávidíš za něco, za co nemůžeš. Když se nenávidíš za to, že to nemůžeš změnit i za to, že nedokážeš změnit své myšlení.
Upřímně ti to nepřeju, i když bys pak aspoň pochopil/a proč někomu říkám, ať se nebojí jít si za tím, co chce, i když to je třeba plastika, o které si ostatní myslí, že je zbytečná.

View more

Ahoj, nikdy se mi nelíbil můj nos. Vím že na světě existují i mnohem ošklivější nosy, ale já se se svým nikdy necítila dobře. Od osmnácti šetřím na plastiku, ale teď ve dvaceti, když už na ní mám, všichni mi říkají ať to nedělám a peníze utratím za něco rozumnějšího. Co bys dělala ty?

Ahoj, být tebou tak bych na plastiku určitě šla.
Podívej .. je to tvoje tělo. Nikdo kromě tebe nemůže vědět líp, jak se v něm cítíš. S čím si spokojená, s čím se dokážeš smířit a s čím se prostě smířit nedokážeš, i když se snažíš sebevíc. Je to tvoje tělo. Jsi to ty, kdo v něm žije a kdo v něm ještě nějakou dobu žít bude. Takže je důležité, aby jsi to byla právě TY, kdo se v něm bude cítit dobře.
Takže sice chápu, že tě od toho tvé okolí odrazuje, protože si myslí, že tvůj nos není ošklivý. Ale jejich názor není až zase tak důležitý. Protože znovu .. je to tvé tělo. Oni v něm nikdy žít nebudou a nepochopí, jak se cítíš. A to jak se cítíš, to jak jsi sama se sebou spokojená je to nejdůležitější.
Peníze budou, my nebudem. A ty si je očividně umíš vydělat, když chceš. A jestli si za tím stojíš už očividně několik let .. udělej to.
A jestli budeš chtít, tak pak dej vědět jak ses rozhodla, popřípadě jak to dopadlo 😊

View more

Jaký je návod na šťastný život?

Žádný návod na štěstí naštěstí nikdy neexistoval a nikdy existovat nebude. Štěstí je něco, co si každý musí najít sám a šťastný život zase něco, co si každý sám musí vybudovat. A ano, po cestě za štěstím čeká hodně překážek. Člověk často zakopne a při tom pádu padne do bahna tak hlubokého, že se z něj jen stěží dokáže dostat. Ale neznám nic dobrého, co by vám přišlo jen tak zaklepat na dveře, "Hej, tady jsem, tak si mě užij".
Pro mě osobně jsou štěstím karamelky schované v posledním šuplíku stolu. Chlap, kterému se říká miliony přezdívek, ale nikdy jménem. Každodenní jóga při východu slunce. Mallorca a zdejší lidé. Noční výhled z mé ložnice. Když se mi podaří naučit se něco nového nebo se v něčem zlepšit. Lidé ze studia a jejich práce (ano, ještě chvíli a bude ze mě cedník). Bullet journal. Vaření. Chvilky které mám jen pro sebe.
A spoustu dalších maličkostí, které ale dohromady tvoří jeden velký a důležitý celek, který mě dělá šťastnou a dává mi důvod jít každý den dál a znovu a znovu bojovat. Za nové, ale i za staré věci. A i když je ten boj občas těžký a dostává mě na dno (ano, to že jsem odjela za hranice neznamená že je všechno růžové a dokonalé), vím že za to prostě stojí.
Oh .. a ještě něco. Univerzální návod na štěstí naštěstí nikdy neexistoval a nikdy existovat nebude. Proto si pamatujte, že tím, že budete dělat věci, které dělají šťastným někoho jiného, sami sebe šťastnými neuděláte. Pravděpodobně vás spíš naopak udělají ještě více nešťastnými. Takže poslouchejte vlastní srdce a vlastní hlavu. Hledejte si vlastní cestu. A nevzdávejte se, ani když to teď nejde .. protože když se nevzdáte, ono to přijde. A slibuju, že to za všechny ty útrapy bude stát.

View more

ahoj, můžu se zeptat, jak jsi vydělala/ našetřila na tu cestu na malorcu? taky bych chtěla vycestovat, ale ty peníze nemám nebo spíš je asi neumím vydělat. do toho mám ted před sebou čtvrták a maturitu. kde jsi pracovala a jak jsi to zvládala při škole? jinak obdivuju tě

Ahoj, já si na cestu sem našetřila až po škole. Jsou tady ale i hodně levné možnosti, jak se dostat do zahraničí, takže jestli chceš, tak mi napiš na fb/insta a můžeme si o tom popovídat.

View more

Dáte si nějaké předsevzetí do roku?

Život je hrozně zvláštní.
Jeden den s někým mluvíte, smějete se s ním, děláte blbosti a plánujete další.
Druhý den už jenom sledujete jak tu osobu odvážejí do nemocnice se šíleně odporným záchvatem. A jen o pár hodin později vám přijde zpráva, že je na přístrojích, protože se jí zastavilo srdce.
Život je hrozně zvláštní.
Dnes sice možná máte všechno. Ale hned zítra o to můžete přijít.
I když je vám jenom devět a do té doby jste byli úplně zdraví.
Tak jsem se tady jenom stavila připomenout vám to. Život je hrozně zvláštní. Ale taky může být hrozné krásný. Ať už je dlouhý nebo krátký. Tak žijte a užívejte si to, dokud máte tu možnost.

View more

Se ti asi moc nedari když se tu ani nechlubis co ??? 😉😉😉😉

No jo. Daří se mi tak špatně, že jsem musela jít bydlet do lesa. A šlapáním si vydělám sotva na jídlo, natož na nějaký internet. Příspěvky na chudé samozřejmě vítám, pokud byste se někdo chtěli obětovat 😔
A nebo se taky mám skvěle a užívám si reálného života, takže na ten virtuální nemám až zase tolik času.
Abyste neřekli, tak si můžete vybrat.

View more

Jak se citíš?

Pokaždé, když tady s někým mluvím o Česku, snažím se ho prezentovat co nejlépe. Ať už jde o zemi samotnou, o zvyky a tradice, (politice se obloukem vyhýbám) a nebo o lidi. I když na něho vzpomínám, snažím se vzpomínat jen v tom nejlepším. Přeci jen, to že pocházím z blbého místa ještě neznamená, že je blbé celé Česko.
A pak si jdu dát do restaurace pozdní oběd a první co mě tam čeká jsou dvě Češky, které pomlouvají číšníka za to, že je moc černý (a následně všechny hosty a kolemjdoucí za oblečení, výšku, mluvu a cokoli, čeho by si normální člověk ani nevšiml), a mezi tím ještě stíhají detailně probírat svůj sexuální život a řvát a chrochtat na celou restauraci.
Tak .. tak teda díky. Přesně tohle jsem potřebovala ❤

View more

Proč jsi vlastně chtěla odjet z Česka?

Protože jsem to tam upřímně nesnášela. Ať jsem se snažila sebevíc dělat to, co mě baví, ať jsem se sebevíc snažila držet si kolem sebe jenom lidi, kteří mě netáhli dolů, ať jsem se sebevíc snažila najít si nějaký smysl, bylo to marné. Každý den pro mě bylo těžší a těžší vůbec se jen donutit ráno vstát a začít fungovat. Znova a znova jsem se v naivních nadějích zakopávala hlouběji a hlouběji do bahna, které mě pak nechtělo pustit ven.
Už dlouho jsem věděla, že budu muset vypadnout, jestli chci doslova přežít. A měla jsem jen dvě možnosti. Buď se přestěhovat do jiné oblasti v Česku a nebo odjet do zahraničí - což pro mě bylo jasnou volbou. Ne proto, že bych si jako jiní experti myslela, že kamkoli odjedu, tam si ze mě sednou na prdel, dají mi milionový plat a všechno najednou bude úžasné a dokonalé. Ale proto, že jsem chtěla poznat zase něco jiného. Získat nové zkušenosti. Naučit se nový jazyk a zlepšit si ty, které už umím. Potkat lidi s úplně jinou mentalitou. Někam se podívat. Něco zajímavého zažít. A nechat to co bylo daleko, daleko za sebou.
Netoužila jsem po luxusu a dokonalém životě. Bohatě mi stačilo něco, co mi zase vrátí vůli žít a něco, díky čemu zase poznám, jaké je to být šťastná.

View more

Ahooj

Každý večer si se sousedem děláme koupelnová pěvecká představení.
Dneska se nám povedlo dát si duet.
Nikdy jsme se neviděli, nikdy jsme spolu ani nemluvili. I přesto mam díky něho dobrou náladu na celý večer.
Je jistým způsobem zvláštní a jistým způsobem skvělé, jak málo lidem stačí k tomu, aby si vytvořili vztahy a dělali radost.

View more

Proč jsi se nakonec rozhodla pro Mallorcu? (myslím, že před nějakou dobou jsi přemýšlela o Irsku či Islandu)

Ano, už dříve jsem chtěla odjet a měla jsem více možností. Ale bohužel, vždycky se stalo něco, kvůli čeho jsem to musela oddálit nebo úplně zrušit. Dokonce se mi i stalo, že už jsem měla sbalené kufry a musela jsem začít vybalovat.
A uznávám, že občas to byla jen má vlastní chyba, ale občas šlo o věci, které jsem nemohla ani minimálně ovlivnit. Koneckonců i na Mallorku jsem kvůli jistým problémům odjížděla o měsíc později. Ale to čekání za to rozhodně stálo!
Původně jsem sem jela hlavně kvůli příležitostem, které tady mám, kvůli teplu a kvůli tomu, že je Mallorca naprosto skvělá na cestování. Ale čím déle tady jsem, tím radši jsem za ten výběr i kvůli lidem. Přístupem, chováním a celkově mentalitou jsou mi tady mnohem blíž, než lidi, které jsem kolem sebe měla v Česku.
Jo .. a taky si mě naprosto získali jídlem. Ale tím by si mě nejspíš získali všude, kde by mi ho dali hodně.

View more

Ahoj, mám moc ráda tvoje odpovědi a mám otázku. Zajímalo by mě, jaká jsi byla jako teenager. Jinak hodně štěstí při novém startu na Mallorce, jsi skvělá. :)

Ahoj, děkuji a ještě jednou děkuji 😊
Jako teenager .. no, znát byste mě asi nechtěli. Měla jsem velice divoké a velice neúspěšné období hledání sama sebe. Byla jsem jedním z těch teenagerů, kteří si museli projít snad vším od těch naprosto nevinných věcí, jako je zlomené dětské srdíčko, neúspěšné přátelské vztahy a hledání svého stylu, až po věci, které tak úplně nevinné nebyly, jako například velice špatné partnerské vztahy, drogy a alkohol. Dokonce jsem i měla problémy s policií, což doteď vlastně většina lidí neví.
Hlavním problémem bylo, že jsem opravdu nevěděla, proč jsem taková, jaká jsem a co s tím dělat. Nechápala jsem, proč jsem zrovna já, ten v kolektivu nepříliš oblíbený odpadlík. Nechápala jsem, proč zrovna já nedokážu mít nikdy co říct a nedokážu pobavit nebo zaujmout ostatní. Nechápala jsem, proč mi ty věci, které ostatní dělali z většiny připadaly trapné a nepříjemné. Nechápala jsem to, co cítím. Nevěděla jsem, co vlastně chci a jak to dostat.
Takže jsem šla s davem a nutila se do věcí, které mi byly nepříjemné, abych mezi ostatní alespoň trochu zapadla. Nechala jsem se ponižovat a zesměšňovat, protože tak jsem byla alespoň na chvíli součástí party. A nebo jsem se naopak snažila co nejvíc vyniknout svým stylem, aby si mě alespoň někdo všimnul (a přiznávám se, že to bývalý hodně šílené kreace).
V raných pubertálních letech to bylo sice nepříjemné, ale nebyl to problém. Ten přišel až později, když jsem byla starší a poznala nové lidi. Protože abych mezi ně zapadla, začala vyloženě chlastat a experimentovat se vším možným. Pamatuju si jedny prázdniny, kdy jsem byla vylitá (v lepším případě jen to) klidně i týden v kuse. Nadělala jsem si neskutečně hodně problémů, které jsem si sebou potom táhla i do pozdějších let a nemohla se jich zbavit.Srovnávat jsem se začala až s koncem střední a i tak si některé problémy doteď nesu sebou.Ale nijak si to nevyčítám.Byla jsem hloupé, vyděšené dítě,kterému nikdo nepodal pomocnou ruku a zřejmě jsem si tím projít musela

View more

A vieš španielsky alebo anglicky? Máš zarezervované nejaké ubytovanie? A čo práca a finančné prostriedky?

Samozřejmě, nejedu úplně naslepo. Anglický umím dostatečně dobře, abych se dokázala nejen dorozumět, ale taky si poměrně příjemně pokecat o mnoha tématech. Práci i ubytování mám zajištěné a kromě toho mám i slušnou finanční rezervu.
Každopádně .. teď už pět dní bydlím, žiju a funguju. Na Mallorce. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem se jenom s pár základníma věcma vypravila přes půl Evropy a nechala celý svůj dosavadní život v Česku. Každé ráno se musím přesvědčovat, že se mi to jenom nezdá.
A .. bože, jsem tak šíleně šťastná. I za těch pouhých pár dní už se toho stalo tolik a každá další věc mě přesvědčuje o tom, že tohle bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy mohla udělat. Už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem se cítila takhle spokojená a plná chuti do života. I všechny ty šílené psychické problémy, které mám, se teď zdají jako mnohem menší překážka.
Vážně lituju toho, že jsem neodcestovala už dříve.

View more

Ahoj... mám menší otázku a vím, že ty jsi velice moudrá slečna a dlouho tě sleduji:) Nu, k otázce... Za 3 měsíce končím střední, a ráda bych šla ještě na jednu střední ohledne psychologie, jenže nevím, jestli na to mám a jestli to nebude pouze ztráta času:/ Byla bych vděčná za odpověd^^ Děkuju.

Ahoj, děkuji, děkuji 😊
Co se mě týče .. jdi do toho! Vážně, jestli víš, že by tě ta škola a celkově psychologie bavila a že tohle je to, co chceš, vůbec nad tím nepřemýšlej a neváhej. I kdyby se třeba nakonec ukázalo, že tě to nebaví tak moc, jak jsi myslela, nebo bys prostě jenom zjistila, že chceš v životě směřovat někam jinam, nebo bys to nezvládala vždycky z té školy můžeš odejít. Násilím tě tam určitě nikdo držet nebude a nikdo ti to ani nebude moct vyčítat - je to tvůj život a tvé rozhodnutí.
A i kdybys tu školu nakonec nedodělala, ztracený čas to určitě nebude. Bude to nová zkušenost do života, díky které zjistíš co chceš a co ne. Potkáš nové lidi. Zažiješ nové věci. A možná ti právě tohle pomůže dostat se tam, kde máš být. Každopádně se dostaneš někam dál než tam, kde jsi teď, což to je vždycky dobré.
Ale já pevně věřím, že to zvládneš a držím palce (a když budeš chtít, klidně mi napiš jak ses rozhodla, popřípadě jak jsi dopadla, budu jedině ráda 😊).

View more

Svět je nebezpečné místo a je třeba vědět, jak se bránit. Máš u sebe nějaký nástroj na obranu, ať už se jedná o nůž, teleskopický obušek, pepřový sprej atd.? Proc máš právě tento/ nemáš žádný? Dokázal/a bys ho použít? Víš něco o sebeobraně nebo bojových uměních? Které je podle tebe nejlepší a proč?

Zvídavý člověk
Ano, svět je plný nebezpečí. Každý den, každou hodinu, každou minutu se vám může něco stát. Můžete se sami zmrzačit. Může vás srazit auto. Mohou vás přepadnout a okrást/zabít/znásilnit. Může se stát úplně cokoli. A to je přesně ten důvod, proč na to vůbec nemyslím. Protože kdybych nad tím začala přemýšlet, už nikdy bych nemohla vytáhnout paty z domu. Vlastně bych si už ani nemohla uvařit večeři.
Samozřejmě, nemám potřebu nebezpečí přímo vyhledávat a když vím, že se budu pohybovat v oblasti, která je riziková, učiním jistá opatření. Například se snažím nechodit tam sama, popřípadě mít něco, čím bych se mohla chránit - většinou to šou klíče, protože když víte, jak je použit, dokáží napáchat hodně velkou škodu. K tomu mám "kurz" policejní sebeobrany, takže kdyby náhodou, snad bych si na něco v té chvíli dokázala vzpomenout.
Ale jinak .. opravdu netrpím přehnaným strachem. Už jenom proto, že mám s lidmi převážně dobře zkušenosti. Stopovala jsem po celé ČR a nikdo mi neublížil, právě naopak. Všichni mi ochotně pomáhali. Teď žiju v úplně jiné zemi a ještě se nestalo, že by se ke mě kdokoli choval špatně. Naopak jsou tady všichni neskutečně ochotní a přátelští, i když by mohli využít toho, že jsem cizinka. Kdykoli se mi kdekoli cokoli stalo, vždy se našel někdo ochotný pomoct.
Tedy shrnutí na závěr - být obezřetný je dobré, ale zbytečně zatěžovat svůj život strachem ne zbytečné, ne-li škodlivé.

View more

Jak se máte? Co nového?

Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že se vydám naprosto sama na cestu dlouhou 2400 kilometrů, abych začala nový život v cizině, vysmála bych se mu. Měla bych totiž problém dostat se vůbec jen z místa svého bydliště do Prahy, natož někam dál.
A přesto, i když mě mnoho neznámých věcí stále ještě děsí, zítra odlétám žít na Mallorcu. S jedním menším kufrem a malou taškou. S hlavou plnou nadějných snů.
Začít znovu. A snad .. snad začít konečně opravdu žít, nejen přežívat.

View more

Next