Ask @DarknessDeStation:

Spánek je většinou čas, kdy si člověk od všeho odpočine a nic ho netrápí. Většinou. Občas se z toho ale stane velice nepříjemný zážitek, ne-li až horor. Mluvím o spánkové paralýze. Pokud a ní máš nějaké zkušenosti, napiš prosím nějaký příběh. Jestli ne, poděl se, co si o tom myslíš.

Zvídavý člověk
Je to pár let zpátky, co jsem si prošla svou první spánkovou paralýzou. A ráda bych řekla, že to byla první a poslední. Jenže nebyla. Ráda bych tedy řekla, že jsem se s nimi alespoň naučila za to dobu vypořádat mnohem lépe než poprvé. Jenže nenaučila.
Pokaždé je to stejné. Někdy horší, někdy lepší, ale pokaždé nějakým způsobem stejné. Nejdříve obyčejné zmatení. Spíte? Něco se vám zdá? Nebo jste vážně vzhůru? Pokud ano, kolik je hodin? Nepodíváte se.
Nemůžete.
Začíná přicházet strach. Zdá se vám, že je kolem vás mnohem větší tma, než by měla být. Taková ta, kdy si nejste jisti tím, jestli máte vůbec otevřené oči. Chcete rozsvítit, protože se vám zdá, že se v té tmě objevují ještě tmavší stíny. Stíny, které pomalu dostávají tvar. Stíny, které se pomalu přibližují. Snažíte se rozsvítit a zahnat je.
Ale nemůžete.
Je to jen iluze, nebo vážně slyšíte .. ano, slyšíte zvuky. Odporné, nechutné, děsivé zvuky. Čím blíže jsou stíny, které už mají tvary, nad kterými nechcete ani přemýšlet, tím hlasitější jsou. Chcete .. ne, potřebujete udělat cokoli. Pohnout alespoň jedním, jediným prstem. Zachránit se. Jakkoli.
Ale nemůžete.
Myslíte si, že vaše panika a děs jsou na nejvyšším levelu. Ale jen do chvíle, než pocítíte jejich váhu na své posteli. Cítíte jejich odporný dech. Cítíte, jak se vás začínají dotýkat. Jen tak zlehka, jako by vás ochutnávali. Ječíte. Ječíte tak nahlas, že by to vzbudilo celé město. A možná by to i vzbudilo alespoň lidi ve vašem okolí, ale vy ječíte jen ve vlastní hlavě.
Víc totiž nemůžete.
Zmocnili se vás. Bojujete o každý doušek vzduchu. Tlačí vás neustále níž a níž, přes postel, přes zem, do neznáma. Týrají vás. Perou se o vás. Krmí se na vás, vysávají všechno to dobré, co máte. Kradou vám vaši vlastní identitu. Nechávají vás napospas bezejmennému šílenství.
Ale .. vážně je bezejmenné? Nemá náhodou stejné jméno jako to, co vás požírá i za slunných dní?
Mějte se na pozoru před svými démony. Nikdy nevíte, kdy po vás zatouží ..

View more

103. Smrt nebo Život? Čeho se více bojíš nového života nebo brzké smrti ? #F

#Bunney.
Jsem se zase nedávno naštvala.
Ale fakt jako hodně.
Snad všichni už určitě někdy narazili na sociálních sítích na matky (či jiné členy rodiny), které prosí o příspěvky na své nemocné/postižené děti. A já, ačkoli je mám na zdi každou chvíli, je zdárně ignoruji. Jenže tentokrát mi to někdo poslal do chatu. A já to četla - bohužel.
Jednalo se o matku s dítětem, které má nevyléčitelnou nemoc, která mu znemožňuje žít normální život. Je jen minimální šance, že by se jeho stav mohl zlepšit a jeho léčba je samozřejmě značně nákladná.
To je samozřejmě tradiční problém, který mě nechává naprosto chladnou. To co mě vytočilo je to, že tahle matka dostatečně brzo věděla, že nebude mít zdravé dítě. Stejně tak věděla, že není schopná se o něj finančně postarat. A i přesto si ho nechala a má tu odvahu žebrat o finance všude, kde se dá. Aniž by věděla, že je skutečně sežene. Aniž by věděla, že bude schopná se o své dítě postarat a nenechá ho jen zbytečně trpět. Ale samozřejmě, nechala si jej jen proto, že ho tak strašně miluje.
Čímž se dostávám k pointě. Neděsí mě nový život. Neděsí mě nový život, pokud vím, že na něj bude dohlížet někdo, kdo si ho bude vážit. Stejně tak mě neděsí brzká smrt. Co má přijít přijde. A občas je smrt mnohem lepší než život.
Co mě skutečně děsí jsou ti (nebo ve více případech spíše ty), kdo nezodpovědně rozhodují o tom, kdo a jak bude žít a kdo tuhle šanci nedostane. Děsí mě ti, kdo sobecký rozhodují o tom, kdo zaslouží žít a kdo zemře, aniž by se zamysleli nad něčím víc, než jen sami nad sebou, nad svými vlastními potřebami a tužbami.

View more

Jaké máš plány na rok 2018? Co všechno od něho očekáváš?

Nemám.
Odmítám si cokoli plánovat. Odmítám se honit za nesmyslnými iluzemi, které mě tak akorát zklamou, když je neuskutečním. Odmítám být znovu naštvaná, když mě život zavede někam, kde jsem si myslela, že nechci být. Odmítám znovu přicházet o příležitosti jen proto, že lidem kolem mě se nezdály dostatečně vhodné .. nebo proto, že jim připadalo, že na to prostě nemám. Nechci se bát každého kroku do neznáma. Nechci se bát každého nového dne a toho, co přinese.
Chci konečně žít. Nejen chvilkami, kdy se "zblázním, utrhnu ze řetězu nebo mi přepne v hlavě", ale pořád. Chci poznávat nová místa i nové lidi. Chci dělat šíleně věci, aniž bych musela přemýšlet o tom, jak moc ovlivní mou budoucnost. Chci být šťastná, ať už budu kdekoli, s kýmkoli, dělat cokoli. Chci, až jednou budu stará, moct říct; "Ano, stálo to za to."
Až moc dobře vidím, jak se všichni kolem mě honí za něčím, co je všeobecně považované za dobré a vhodné, aniž by je to dělalo šťastnými a jak se to odráží v celém jejich životě. Až moc dobře vím, že jsem byla úplně stejná. Jenže o tomhle život opravdu není - a je škoda ho tím promarnit. Zvlášť když žijeme v době, kdy je nám přístupný celý svět. Kdy je nám přístupných tolik možností, že si je všechny ani nedokážeme představit.
Stačí se jen přestat bát.

View more

Jak je možné, že se malé děti seznámí s kýmkoliv během okamžiku, ale v dospělosti je to těžší? Jak jsi na tom ty se seznamováním? Je to hračka nebo to jde horko těžko? Pokud by byla šance, poznáš klidně každého? I třeba přes internet? Když ti někdo cizí napíše, odpovídáš nebo dotyčného ignoruješ?

Zvídavý člověk
Na dětech, minimálně tedy na těch malých, je krásné právě to, že si teprve utvářejí svůj vlastní pohled na svět. Ještě neřeší, jestli je někdo bílý, černý nebo zelený. Nezajímá je, jestli má někdo rád ženy, muže, hermafrodity, hlemýždě .. eh .. Nebo jestli je někdo bohatý nebo chudý, jestli má někdo patřičný styl, poslouchá stejnou hudbu, zajímá se o nějaký sport, techniku nebo psychologii. Všechno to jsou pro ně nepodstatné faktory. To všechno přijde teprve později. Teď je zajímá je jenom to, jestli se k nim ten člověk chová nějakým způsobem dobře. A pokud ano, proč by s ním pak nějakým způsobem nemohly trávit čas a poznávat ho? Proč by se zbytečně měly zabývat těmi předsudky, omezenými pohledy a touhou po dokonalosti, kterou trpíme my, když ony ještě nemusí.
Já osobně se, na rozdíl od mých dětských let, seznamuju ráda. Ráda budu s kýmkoli probírat cokoli od rozmnožování mořských koníků po otázku života, vesmíru a tak vůbec. Ráda věnuju cizincům svůj volný čas. Ráda se s někým půjdu opít a zažít dobrodružství, která nám po východu slunce nebudou dávat smysl a taktéž s někým ráda půjdu jenom tak posedět do kavárny nebo čajovny. Ráda nahlédnu do jejich duše a na oplátku je nechám nahlédnout do té mé. Ať už osobně a nebo přes internet. Přeci jen, právě na asku jsem poznala dvě osoby, které se staly nedílnou součástí mého života.
Seznamování se je totiž naprosto úžasná věc. To ty věci, které přicházejí pak to celé kazí.

View more

Je mi 14 a jsem tehotna. Co mam delat??

Já nevím, co takhle prostě příště začít šukat .. teda, abych náhodou někoho neurazila - co takhle prostě příště začít souložit teprve po tom, co se naučíš používat i mozek, nejen své pohlavní orgány?
Fakt začínám mít pocit, že by lidi měli dělat nějaké testy předtím, než jim bude dovoleno mít sex. Jsem sice zastáncem toho, že sex má být hlavně zábava, ale jako bohužel, ono je třeba vědět i něco víc, než jenom to, co kam strčit. Například to, že děti nenosí čáp a že "To je v pohodě, ono to vyteče." fakt není dostatečná ochrana. Opravdu si nemyslím, že by bylo v dnešní době až tak těžké zjistit si alespoň základní informace a možnosti a taky si nemyslím, že by bylo až zase tak těžké se k nějaké opravdu účinné a funkční ochraně dostat.
Ale na tuhle přednášku už je teď asi trošku pozdě, co? Takže abych se dostala ke tvému dotazu .. neřeknu ti, co máš dělat. Tohle je jen tvoje vlastní zodpovědnost. To TY a nikdo jiný, teď zodpovídáš nejen za svůj vlastní, ale i za naprosto nový a nevinný život. To TY a nikdo jiný, teď můžeš jediným špatným rozhodnutím zničit nejen svůj vlastní, ale naprosto nový a nevinný život. To TY a nikdo jiný, se teď budeš muset postavit vůči všemu, co přijde. Ať už se rozhodneš ten nový život přivést na svět a nebo ho ukončit hned v zárodku. A jen SEBE a nikoho jiného pak budeš moct za ta rozhodnutí obviňovat.
Ano, zní to krutě. Ale bohužel, všechno má své následky. Každopádně .. přeju štěstí, ať už se rozhodneš jakkoli.

View more

Pro slečny: Proč většina žen dělá obrovské haló ohledně postavy a pořád nejsou spokojené? Jsi ty spokojená se svou postavou? Co bys na sobě změnila? Pro pány: Vadí ti, když má holka pár kilo navíc? Jaká je tvá ideální ženská postava? Pro všechny: Foto vítáno, avšak nepožadováno.

Zvídavý člověk
Ach, až moc dobře si pamatuju své anorektické období. Odpor k jídlu, neustálý pohyb a hlídání každého gramu, který by na váze mohl konečně ubýt a nebo nedejbože přibýt. Upozorňování svého okolí na to, že jsem konečně zase zhubla a konečně jsem zase o něco krásnější .. ač taky o něco blíž k datu své smrti.
A co k tomu vedlo? Když pominu počáteční stres, díky kterého jsem začala hubnout, bylo to příliš nízké sebevědomí. Díky němu jsem se nechala zlákat hlasy těch, kteří tvrdili, že mi to teď tak sluší, když jsem zhubla. Díky němu jsem se sama přesvědčila, že jako tlustá jsem odporná a nikdo mě takovou nemůže mít rád. Díky němu jsem oslepla a ohluchla a běžela za tím, o čem jsem si myslela, že mi to kýžené sebevědomí konečně přinese. Jenže .. ono nepřicházelo. A tak bylo třeba pokračovat dál a dál.
Příliš nízké sebevědomí. Zákeřný nepřítel, mnohdy i vrah. Zdá se, že zabít ho je občas až příliš těžké. Zvlášť, když ve vašem okolí není nikdo, kdo by vám s tím mohl pomoci. Občas se zdá, že je prostě lepší poddat se mu a jít za tím průserem, za kterým vás vede ..
Jenže ten boj, i když je těžký, se vyplatí. Přinese vám totiž to nejdůležitější - štěstí. Moc dobře vím, že nemám výstavní postavu. Moc dobře vím, že mám na svém těle plno nedokonalostí. Moc dobře vím, že se mnohým nelíbím a připadám jim svým tělem ošklivá. Ale na tom absolutně nezáleží. Protože já sama se mám, i se svými nedokonalostmi a nedostatky, ráda taková, jaká jsem. Dokonce se mi některé z nich líbí a i kdybych mohla, nenechala bych si je odstranit.
A musím říct, že je to skvělý pocit, usínat bez nenávisti k sobě samé. Obdiv ostatních nebo pozornost falešného "vyvoleného" mu nesahá ani po kotníky.

View more

Co si myslíš o mladých matkach? (Cca 15-18)

Ve svém okolí mám, na můj vkus, až příliš mnoho takových matek. A jediné co můžu říct je, že jsou Matky s velkým m, matky a "matky"
Obdivuju Matky s velkým m, protoze to jsou ženy, které se skutečně vědomě rozhodly, že dítě chtějí (a teď nemluvím o tom, jestli to byla nehoda nebo ne) a rozhodly se mu dát vše co potřebuje a co si zaslouží, i když samy kvůli toho musely hodně obětovat. Věřím tomu, že z jejich dětí vyrostou skutečně plnohodnotné osobnosti, jenže bohužel, takových matek je skutečně jen minimum.
Nějakým způsobem respektuju matky, které se sice dokáží postarat o všechny základní potřeby dítěte a někdy mu dát i něco navíc, ale nedokáží se vzdát svého života takového, jaký byl předtím, než dítě měly. Takže často dělají věci, jimiž to dítě trpí - ač ne fyzicky, tak psychicky a nevěřím tomu, že většina těch dětí nebude mít následky. Otázkou je totiž jen to, jak vážné budou.
A samozřejmě, největší skupinou (alespoň v mém okolí) jsou "matky". Induvidua - ani ženy, ani holky, která dítě využívají jen pro své vlastní účely, nehledě na jeho potřeby a věřím tomu, že většina z nich lituje, že ho mají. Je mi špatně, když sleduju, jak pomocí vlastního dítěte vydírají své partnery, vymlouvají se na svou vlastní lenost a hloupost, jak se ho zbavují kdykoli mohou a jak z těch, mnohdy úžasných a chytrých dětí vyrůstá to, co z nich vyrůstá. A to říkám jako někdo, kdo děti nemá rád.
Hlavně ale nejvíc ze všeho nechápu, jak mohlo a stále může, v téhle době, kdy je tolik možností, jak se proti tomu bránit, nechtěně otěhotnět tolik holek. Chápu, stát se může vždycky i přes různé ochrany .. ale v takovém množství? Je mi líto, že si tyhle osoby neváží jak samy sebe, tak ani nového života.

View more

Co si myslíš o #MeToo ??

Na jednu stranu jo, je fajn, že se o tom mluví a že ženy mají pocit, že o tom vůbec mluvit můžou. I když teda mám pocit, že tohle popostrčení by potřebovala i mužská část populace. Na druhou stranu .. připadá mi, že se v tomhle směru všichni tváří, jako kdyby zrovna objevili Ameriku a mě to šíleně irituje.
Nevím, možná je to tím, že vyrůstám a žiju ve špatné společnosti. Městě. Oblasti. Ale stačí mi jenom zajít do hospody nebo do klubu, abych jasně a zřetelně viděla, že to co normální, slušný a inteligentní člověk považuje za sexuální obtěžování (Ať už jde o hlášky typu "tebe bych šukal" a podobně, pleskání po zadku, hrabání do rozkroku nebo očekávání sexu za jednu skleničku, což jsou ještě ty mírnější případy nebo ať už jde o skutečně vystupňovanou formu násilí a zneužívání opilých, jak žen tak můžu.), je tady považováno za naprosto normální. A pokud to někdo jako normální nebere, je považován za extrémně divného a mnohdy se mu ostatní i vysmějí za to, že je citlivka. Skutečně jen velmi málo lidí si uvědomuje, že pokud se někdo k někomu takhle chová, degraduje ho na pouhý kus masa, které poslouží k jedinému účelu a dál už není potřebné. Většina z nich si totiž myslí, že tohle maso by mělo být ještě rádo, že se o něj někdo zajímá.
A s tímhle přístupem vážně někoho udivuje, že je tady tolik takových příběhů? Že si snad každá druhá žena, a to jsem zřejmě ještě optimistická, zažila nějakou formu sexuálního obtěžování? Pokud ano, je načase otevřít oči a trochu se dívat kolem sebe, nejen pod svůj vlastní nos.

View more

Koho by si chcel/a mať každý deň vedľa seba ?

I have questions... ?
Svoje kočky?
Ale jinak nejspíš nikoho. Konečně jsem dospěla do fáze, kdy jsem se sebou naprosto spokojená a kdy si sama sebe stoprocentně vážím. Do fáze, kdy jsem si jistá tím, co chci a kdy nehodlám slevovat ze svých nároků jen proto, že to dělají ostatní nebo proto, že si někdo myslí, že na to nemám.
Uvědomila jsem si, že lidé, kteří vedle mě stáli mě akorát zpomalovali a drželi, abych nemohla růst, vyvíjet se a dostat se tam, kde chci a kde budu šťastná a spokojená. Netvrdím tím, že ti lidé byli nějak špatní a nebo že by mě drželi schválně. To jen já jsem se prostě mentálně posunula někam dál a nastal čas říct sbohem.
Momentálně jsem sama sobě nejlepším partnerem a přítelem. Nemám chuť ani potřebu na sílu hledat někoho, kdo by mi mohl a měl stát po boku a provázet mě životem. Věřím tomu, že se někdo takový objeví, až nastane ten pravý čas .. ale teď to ještě není.

View more

nedělej, že jsi bezcitná. sama sis zažila hromadu sraček a určitě bys v té době nechtěla slyšet jak to vůbec není těžké. mít denně na talíři jen šikanu kvůli postavě nemít nikoho kdo by se s tebou bavila ještě milion dalších věcí sama víš jaké to je ale ted děláš jako by ti nikdy nic z toho *

nebylo překážkou. Nehraj si na bezcitnou. sama víš, že to těžké je, ale to ti tuhle image nezajistí, když to přiznáš.
~~~~
Při čtení takových sraček mě vždycky zajímá, jestli vůbec umíte používat takovou tu věc, které si říká mozek nebo jestli vám vážně jde jenom o to slyšet, že jste máte pravdu. Že jste ty největší chudinky, kterým nikdo nemůže říct ani jedno špatné slovo. A je mi celkem blbě z toho, že ta druhá možnost zřejmě bude správná.
Opravdu nevím, kdy jsem si tady někdy hrála na bezcitnou, nebo kdy jsem si tady snažila budovat nějakou askovou image, protože to je asi tak poslední věc, na které mi záleží. Což tady teda neříkám poprvé. To jenom tak na úvod, teď k té důležitější věci.
Ano, prošla jsem si sračkama. A právě proto, že jsem si prošla sračkama vím, že nejlepší způsob, jak v nich zůstat je poslouchat věci typu "Máš pravdu, jsi chudák a máš to těžké. Ale neboj, ono se to nějak vyřeší", protože tím člověk získává pocit, že se sám od sebe stane nějaký zázrak, který ho z toho vytáhne a on sám nebude muset hnout ani prstem.
Pokud se někdo chce z té kopy sraček, ve které je, dostat, holt prostě musí zvednout svoji línou prdel, změnit myšlení a začít něco dělat, protože jinak to nefunguje. Není tady žádná dobrá víla, která mávne kouzelným proutkem a přinese vám dobrý život. A pokud jste v nějaké té kopě sraček, tak čím dřív vám někdo vrazi tu pomyslnou mentální facku, kterou vás dostane do reality, a kterou vás donutí něco dělat, tím líp. Protože se přestanete posunovat dolů a začnete se posunovat nahoru.
Doteď jsem neskutečně vděčná člověku, který mě nakopal do prdele a donutil mě něco se sebou dělat, protože nebýt jeho, prošla bych si ještě horšími problémy. Život prostě není procházka růžovou zahradou a nikdo vám dobrý život jenom tak nedaruje. Musíte se o něho rvát sami a něco to stojí.
Pokud je pro vás ale pohodlnější sice se koupat ve sračkách, ale alespoň nemuset nic dělat, prosím. Ale nečekejte po mě, že vám tyhle vaše iluze budu udržovat.

View more

Co jste dneska dělali? Užili jste si neděli? A zítra zase škola/práce ve čtvrtek máme aspoň státní svátek a co v pátek to jdete do školy nebo máte také volno?

D∆D
Drahý v úterý slavil dvacet. A jelikož jsem mu chtěla udělat takový trochu výjimečnější den, když už má ty kulatiny, vytáhla jsem ho do zoo, protože tam už několik let (stejně jako já) nebyl.
Sama jsem ani nečekala, jak geniální nápad to nakonec bude. Dětské části našeho já se skutečně vyřádily naplno a byl z toho jeden z těch dní, na které se ještě dlouho vzpomíná.
Co mě ten den ale skutečně pobavilo bylo, když jsme pak šli na obědovečeři a došlo na placení. Když totiž přišel číšník s účtenkou, vehementně ji strkal drahému i když já tam čekala s otevřenou peněženkou a penězma v ruce. Po tom, co mu drahý oznámil, že teda nebude platit on, ale očividně já, nejen číšník, ale polovina podniku na nás nejméně půl minuty civěla s otevřenou pusou, než jim došlo, že to asi není zrovna vhodné chování. Následně se nám sice dostalo ujišťování, že v téhle době je to přece už normální, když za muže platí žena, ale bylo opravdu vidět, že moc často se jim to tam opravdu nestává.
My to samozřejmě nijak neřešili, protože oba fungujeme na principu "Když nemáš ty, platím já, když nemám já, platíš ty, když máme oba, nějak se prostě střídáme" a drahému absolutně nedělá problém podat si moji peněženku a platit z ní, aniž by si to vůbec uvědomil, takže jsme na divné pohledy už zvyklí. V tak velkém měřítku to ale opravdu dokázalo pobavit.

View more

je těžké dnes dbát na své zdraví, když se to v dnešní době bere jako soutěž, kdo má míň kilo. Je těžké to ustát, když je každý, kdo má třeba jen o pl kila navíc ,,tlustý prase co si za to může samo" jasně že je hlavní zdraví, ale je těžké si tuto prioritu udržet když jsou lidi občas tak zlí

Ne, ani jedno z toho není těžké. Těžké si to děláte tak akorát vy sami, protože odmítate převzít zodpovědnost za svůj vlastní život.
Jste líní žít podle sebe. Nejste schopní si uvědomit, že jste to vy sami, kdo rozhoduje o tom, jak se budete mít a v jakém stavu budete. Odmítate si přiznat, že jste to jen vy sami, kdo rozhoduje o své budoucnosti. Odmítate pochopit, že jen vy sami můžete vědět, co je pro vás nejlepší, co vám dělá dobře, a co vás dělá spokojenými. Raději se spoléhate na to, co říkají ostatní lidé, kteří vás často ani neznají, protože když to pak náhodou nevyjde, máte to na koho svést. A to je pohodlné, že? A přitom kdybyste za sebe tu zodpovědnost přijali, zjistili byste, že je najednou všechno jednodušší a lepší. Protože sobě se zavděčit můžete lehce, ale lidem se nezavděčíte nikdy.
A ano, vím o čem mluvím, protože ještě nedávno jsem měla potřebu zhubnout poměrně extrémními způsoby jenom proto, že mi někdo řekl, že jsem přibrala a jsem tlustá. A i když se mi to dařilo, šťastná jsem rozhodně nebyla. Zatím co teď, když už se ostatními neřídím? Když mi někdo řekne, že jsem tlustá, jenom se zasměju, prohodím něco o tom, že dokud se nekutálím, je to v pohodě a s chutí si dám něco dobrého. A jsem takhle mnohem šťastnější nejen já, ale i lidé v mém okolí.
Takže zkuste přestat ostatní pohodlně obviňovat že všeho špatného, co se vám děje a začněte dělat něco sami se sebou, vážně vám tak bude líp.

View more

http://www.skinnyvscurvy.com/wp-content/uploads/2015/06/635584185984615205886715365_tess.jpg Líbí se ti? Myslíš si, že plussize modelky do modelingu patří?

Asi takhle. Nemám nic proti modelkám, které mají o nějaké to kilo míň, než by "měly" mít. A stejně tak nemám nic proti modelkám, které mají o nějaké to kilo víc, než by "měly" mít. Přece jenom nejsme všechny stejné a nemáme všechny ideální váhu a dokonalé rozměry. A je fajn, když i ženám, které prostě nebyly obdařeny tukovou vrstvou a ženám, které jí byly obdařeny o něco více, někdo ukazuje, že i ony se mohou mít rády takové, jaké jsou, mohou být se sebou spokojené a mohou vypadat dobře.
ALE, to všechno platí jen a pouze v rámci zdraví. Stejně tak jako anorexie, tak ani obezita do modelingu (a nejen do něj) nepatří. Oboje to jsou stavy, které nejsou zdraví prospěšné a nikdo by se do nich neměl dostávat, natož v nich setrvávat a cítit se dobře - ono totiž to, že se následky neprojeví hned neznamená, že se neprojeví vůbec. A přesvědčovat ženy o pravém opaku podle mě rozhodně není v pořádku a nechápu ty, kteří to podporují. Člověk, který se má opravdu rád totiž dbá především na své zdraví.

View more

Tuhle otázku vyuzij jak chceš. 🙈

Tea♡
Občas si člověk říká, že už se v životě vypořádal s tolika šílenými lidmi a s tolika šílenými situacemi, že kdyby mu do cesty život znovu postavil něco podobného, s přehledem a minimálními obtížemi by to zvládl.
Já si to říkala taky a zřejmě to byla šílená chyba, protože se život rozhodl dokázat mi, jak moc se pletu. A taky, že přijít k problému je v podstatě stejně jednoduché, jako mrknutí oka.
Jak už všichni, kdo mě sledují delší dobu, ví, nejsem zrovna přehnaně společenský člověk. Občas vyrazím na nějakou tu akci nebo něco vymýšlím s přáteli, ale jinak potřebuju, POTŘEBUJU, svůj klid. Dlouhodobě snesu pouze přítomnost osoby mně nejbližší a pokud už někomu odepisuju pravidelně a často, může to brát jako poctu.
A asi měsíc zpátky jsem šla na oslavu kamarádových narozenin. Naprosto neškodná záležitost. Parta lidí, kteří se znají už delší dobu a pouze pár nových tváří, jídlo, alkohol a zábava. Co by se asi tak mohlo pokazit, že ano.
Stačil jeden krátký rozhovor a pokazilo se všechno. Pár dní na to jsem měla zmeškaný hovor od neznámého čísla. A pak ten samý den ještě další. A další. A další. A další. Celkem jich bylo dvanáct za sebou. Další den znovu. A další den znovu. Pak nějaká ta smska. Několik dní v kuse.
A když přišla chvíle, kdy jsem si myslela, že už mám klid? Začaly mi přicházet zprávy od přátel, proč jim jistý člověk píše a zjišťuje si o mně info včetně mé adresy. Ze začátku nám to sice všem přišlo ještě tak trochu vtipné a dokázali jsme si z toho dělat srandu, ale asi se vážně začínám dostávat do bodu, kdy začínám mít tiky kdykoli mi zavibruje telefon. Kdy se začínám paranoidně rozhlížet a chodit do společnosti ještě méně než obvykle, jen abych ho nepotkala. A hlavně do bodu, kdy mě nic neděsí víc, než možnost, že se někdo z mých přátel prokecne nebo napíše někomu méně bystřejšímu a začne mi stanovat před dveřmi.
Jeden rozhovor a trocha normální zábavy. Nic víc. Vážně začínám mít pocit, že si prostě musím vyzkoušet naprosto všechno. A vůbec se mi to nelíbí.

View more

Co si myslíš o tom, že mohou homosexuálové adoptovat děti? :)

Mě je absolutně jedno, jestli si dítě adoptuje muž, žena, (doplňsi)-sexuál, (doplňsi)-gender, pár či jednotlivec, černoch, běloch, asiat nebo já nevím, co ještě. To jsou totiž všechno věci, na kterých absolutně nezáleží. Jediné, na čem opravdu záleží je to, aby to dítě mělo domov, kde hobudou milovat a ve kterém bude šťastné. Aby mělo někoho, kdo se postará o to, aby bylo zdravé a aby mělo vše, co potřebuje a ještě trochu navíc. Aby mohlo růst a rozvíjet se a žít plnohodnotný život.
Tohle je to, na čem opravdu záleží a co si bohužel plno lidí pořád neuvědomuje.

View more

Co vy a vaše dlouhodobé vztahy? Cítili jste i po nějaké době od polovičky stejný zájem jako na začátku, nebo se vám zdálo, že vztah "ochladl"? Jak má vlastně vypadat "správný" dlouhodobý vztah?

Správný dlouhodobý vztah má vypadat tak, aby v něm byli oba (nebo všichni?) zúčastnění šťastní a spokojení. A to, jak si to zařídí, už je čistě jen na nich.
Já sama krátkodobé vztahy nevedu, protože mě to prostě .. já nevím, nebaví, nic mi to nepřináší a prostě nevidím jediný důvod, proč se do nich pouštět. Na druhou stranu, pořád je podle mě lepší být s někým ve vztahu krátce (a ani tím teda nemyslím pouhopouhý měsíc nebo tak), než být dlouhodobě ve vztahu, který neplní svou funkci a nic mi nepřináší.
Osobně mě strašně fascinuje, kolik lidí je ve vztahu prostě jenom ze zvyku. Nebo proto, že se bojí toho, být po určité době sami. Nebo proto, že nechtějí druhé osobě ublížit. Nebo proto, že už jsou spolu dlouho a vypadalo by to blbě, kdyby se rozešli. Nebo proto, že si myslí, že na nic lepšího nemají. Nebo proto, že někdo chce, aby byli spolu.
Fascinuje mě to a nechápu to, protože pro mě existují jenom dvě možnosti. Buď jsem ve vztahu s někým, na kom mi záleží, koho mám ráda a s kým v tom vztahu i v životě funguju a jsem s ním šťastná, nebo prostě ve vztahu nejsem. Každý by měl mít dostatek sebeúcty na to, aby nezůstával v něčem, co ho psychicky vysává a ničí, víc mu bere než dává, co ho nebaví, co mu nic nepřináší, co nefunguje a tak podobně.
Jo, kdysi jsem sice taky měla problém ukončit jisté vztahy. Ale to jsem byla mladá a šílené blbá a ještě navrch k tomu s psychickými problémy. A zpětně prostě vidím, že kdybych to utla minimálně o rok, dva dříve, byla by to ta nejlepší věc, kterou bych pro sebe mohla udělat. A upřímně si teda myslím, že všichni jednou z toho dítěte, které se bojí převzít zodpovědnost za své vlastní činy a bojí se starat se samo o sebe a dopřát si to, co si skutečně zaslouží, jednou musíme vyrůst. Už jen pro své vlastní dobro.

View more

ty bys zabila zdrave miminko jenom proto ze jsi neschopna a sobecka piča?! škoda ze tvoji rodice neuvažovali stejne!

Promiň, ale hodlám přivést dítě jedině do kompletní, fungující rodiny a do prostředí, kde bude za všech okolností zabezpečené a nic mu nebude bránit v tom, aby mohlo růst a vyvíjet se ve všech směrech. Bez stresu, bez zbytečných bloků, bez špatných vzorů.
Samozřejmě, kdybych teď měla dítě, dokázala bych se nějak postarat. Nějak. Jenže to je přesně to, co já nechci. Chci svému dítěti dopřát vše co si zaslouží. A rozhodně mi naopak připadá sobecké a nezodpovědné, když si někdo "pořídí" dítě, i když ví, že prostě není schopný mu dopřát už jen to, to co potřebuje, natož to, co si zaslouží.
Sama jsem z nekompletní rodiny a nemůžu sice říct, že jsem nějak vyloženě trpěla, matka se dokázala postarat. Ale odnesla jsem si z toho značně porouchanou psychiku, díky které jsem prošla mnohými sračkama. A když vidím děti většiny dnešních mladých matek samoživitelek? Divím se, že se nepokouší o sebevraždu už tak v pěti letech.
Takže jo, klidně si o mě říkejte, že jsem mladá piča, která neví o čem mluví, je neschopná, sobecká a bůhví co ještě. Já si budu stát za tím, že výchova dítěte prostě není jenom o tom postarat se, aby nějak přežilo a že raději zabiju pár buněk, než abych zničila potencionální úspěšný život.

View more

Kdybys teď byla těhotná a dítě se mělo narodit s vážným postižením, nechala by sis ho?

Kdybych teď byla těhotná, tak bych si nenechala ani zdravé dítě, natož dítě s vážným postižením.
Nicméně, i kdybych byla v situaci, kdy bych už nového, malého člena rodiny chtěla, kdyby se mi mělo narodit vážně postižené dítě, nenechala bych si ho. Fakt mi připadá sobecké přivést na svět někoho, kdo většinu svého života protrpí a nebude si moct užít prakticky ničeho, co mu svět nabízí. Zvlášť, když jeho rodiče ani nemají prostředky na to, aby se o něj plnohodnotně postarali a musí se spoléhat na to, že od někoho peníze sprostě vyžebrají.

View more

Dokázala bys žít ve vztahu s člověkem, se kterým vám to neklape v sexu? Mám přítele, kterého mám hodně ráda a je super jenom ten sex prostě nefunguje.

Eh .. ne. Prostě ne. Tohle jsem musela řešit naštěstí jen jednou a skončilo to tím, že jsem se od toho člověka hodně rychle odstřihla. A bylo to to nejlepší, co jsem pro sebe mohla udělat.
Ono .. jednou z podstatných věcí, je už jenom to, že ležet pod někým a čekat, až on si udělá svoje (a doufat, že to bude rychle), je úplně .. šílený pocit. A fakt nedokážu říct, jestli je to horší v případě, že toho člověka máte rádi a záleží vám na něm, nebo v případě přesně opačném. Mám zažité oboje .. a fakt je to něco, co bych nikomu nepřála.
Mimoto .. já už prostě můžu s klidem říct, že jestli to u mě nefunguje v posteli, nebude to fungovat ani dlouhodobě ve vztahu. Z více důvodů potřebuju, aby mezi mnou a mým partnerem fungovala stoprocentní důvěra a spolehlivá komunikace (a taky schopnost dělat ústupky a kompromisy, ochota zkoušet nové věci, sebeovládání a tak ..). A pokud to nefunguje ani v tomhle, jak by to pak mohlo fungovat ve vztahu a v opravdu vážných situacích?
Ale tohle rozhodnutí je jenom na tobě. Být tebou, tak pokud jsi s ním v jiných směrech šťastná, tak bych si s ním o tom v klidu promluvila, vysvětlila mu, kde je problém a co bych chtěla a pokusila se to nějak vyřešit. Buď se vám to podaří a nebo by ti to minimálně mělo pomoct rozhodnout se.

View more

Jak se vám poslední týden daří?

Čiči konečně začíná vypadat zdravěji.
Drahý mi slíbil, že jestli budu hodná, dostanu tričko s Rickem a Mortym.
Mám novou zásobu chlupatých a hebkých věcí ve kterých se můžu válet (a hlavně se mi konečně podařilo sehnat většinu věcí a vybavení, které jsem potřebovala).
Myslím, že víc už toho od tohoto týdne ani čekat nemůžu.

View more

proc tady nejdriv kazes ze si vsichni maji delat to co chcou hlavne jak sou stastnk a pak tady nekomu prikazujes jak se ma ve vztahu chovat ??

Tak .. jakože cože?
Já .. teda nechci nic říkat, aby se to tady zase někoho třeba nedotklo, nebo tak, jo? (HaHa) Ale do háje, on je sakra rozdíl, když se někdo sám za sebe vezme a třeba si, co já vím, prožene hlavou kulku a nebo když někdo prožene hlavou kulku někomu jinému.
Je to sice extrémní případ, ale někteří z vás to asi takhle extrémně vysvětlit potřebujou, protože normální uvažování je nad vaše možnosti. Fakt, pokud jde čistě jen o vás dělejte si co chcete. Makejte na sobě, jděte si za svým štěstím a nebo si třeba kompletně zničte život a pak se i klidně zabijte, to už je mi upřímně jedno, protože jde o vás a o nikoho jiného. Ale pokud jste s někým v jakémkoli vztahu a tím pádem přímo ovlivňujete i život toho daného člověka, tak by bylo fajn vytáhnout hlavu z vlastní prdele a začít myslet i na ty lidi, které kolem sebe máte dřív, než jim ublížíte, zruinujete jim životy a dřív, než se na vás vykašlou, protože jim za to nestojíte.
Doufám, že teď už se chápeme. Teď teda k druhé části.
Nevím o tom, že bych někomu přikazovala, jak se má chovat? Když se mě někdo zeptá, co bych dělala, nebo co si myslím .. tak odpovím, co bych dělala nebo co si myslím. Jednoduchá logika. Nevím, co jiného čekáte? Že vás tady začnu litovat, za každou cenu vám potvrzovat, že jste chudáci, co mají pravdu a cítí se ublížení právem? Jestli tohle chcete, tak jste na fakt hodně blbém místě.

View more

Dokázal/a bys někoho zabít? Pokud ne, co by ti v tom zabránilo? Pokud ano, jak bys to provedl/a, aby tě policie nedopadla?

Zvídavý člověk
Uh .. já se předem omlouvám, protože tvou otázku mírně zneužiju.
Před chvílí jsem na fb narazila na příspěvek, ve kterém někdo řešil odebrání psů, nějakým bezdomovcům, u kterých žili v nesnesitelných podmínkách a sháněl pro ně nový domov. A jako obvykle jsem si projížděla komentáře, abych se podívala, jak se to řeší/vyřešilo.
Hodně mě potěšilo, když jsem viděla, kolik lidí je ochotných poskytnout týraným psům dočasný/trvalý nový domov nebo alespoň poslat finanční příspěvek. I díky tomu se celá situace vyřešila do několika hodin.
Pak jsem ale narazila na komentáře lidí, kteří byli zhroucení tím, jak někdo může řešit zvířata, když v naprosto stejných podmínkách žijí i lidé. A že by se tedy mělo pomáhat hlavně jim, ne těm zvířatům.
Tak jsem se nad tím tak nějak zamýšlela .. a došla jsem k názoru, že i kdyby tam ti lidi umrzli, zemřeli hlady, nebo umřeli na nějakou nemoc, čemuž bych se v takových podmínkách ani nedivila, nevyvolalo by to ve mě ani minimum lítosti. Kdyby i má jedna jediná koruna, nebo to, že pohnu prstem mělo takové lidi zachránit před smrtí, neudělala bych to.
Takže nemám sice důvod přemýšlet nad tím, jestli bych někoho dokázala bezdůvodně zabít (i když způsobů, jak to provést a jak zahladit stopy znám spoustu). Ale rozhodně vím, že smrt mnoha takových lidí by se mnou ani minimálně nepohla a neměla bych problém ji napomoct.

View more

Next