Nevím jak formulovat otázku - co vy a smrt? Jak zvládáte úmrtí blízkých; fakt, že zemřete; jakým pověrám/příběhům o smrti věříte? Co pohřby a posmrtné rituály and stuff? A co pak po letech, dodržujete Dušičky, svíčky na narozeniny/výročí úmrtí, atd?

Se smrtí blízkých zase tolik moc zkušeností nemám. Teda jo - prababička, kde si vůbec nepamatuju, jak jsem reagovala. Jeden pes, kde si zas vůbec nevzpomínám. Druhej pes, wellp, to už si pamatuju. Myslim, že jsem brečela. A morče, který jsem oplakala, protože jsem si to neskutečně vyčítala.
Ale mám třeba úplně neskutečnej strach a jsem zoufalá při představě, že by mi měla umřít babička nebo děda. Prostě omg, to nnnnnn. N. Nesmí, ok?
Vlastní smrt je mi uprdele. S tim jsem plně smířená a její představa se mnou nic nedělá. Což nemaj bejt žádný kdovíjaký dýp depresiv kecy-sračky, abych vypadala cool. Jde o to, že prostě noacokurva, nemám pocit, že bych o něco přišla (kromě koncertu Marianas Trench a vztahu s mym budoucim manželem, ok, přišla bych o dost, but nevermind), ale jde hlavně o to, že si plně uvědomuju, že až chcípnu, tak mi to bude uprdele, protože budu mrtvá, nebudu moct uvažovat o tom, že jsem nestihla tohle a tamto a blabla. Ona smrt prostě neni tragédii pro toho, kdo umřel, tomu je to už putna. Tragická je pro ty, kdo přežijí. (Proč mám pocit, že jsem to tu už říkala??? :DD)
To i k těm pohřbům - všechny tyhle věci nejsou pro ty mrtvý, protože ti to už nevnímají, ale pro ty živý. Pro ten pocit, že se rozloučili a že svým blízkým dopřáli důstojnej odchod a tak. (Ale když už jsme u toho - já mám svůj pohřeb, pro případ, že bych teď někdy chcípla, už celkem dokonale vymyšlenej a bude nejvíc fucking cool, až mě mrzí, že tam nebudu :DDD)

View more

Ten co stojí v koutě@SuperLemoonHaze
Noční Svit@mortalityinmyveins
Grafoy@Grafoy