Kdybys po zbytek života mohl/a mluvit jenom s jednou osobou, kdo by to byl?

Otázka by spíš měla znít: Kdybys po zbytek života musel mluvit jenom s jednou osobou, kdo by to byl?
Ale jinak mě to svádí ke strašně zjednodušené odpovědi, protože hledání osoby, jež je mi natolik blízká, abych s ní do konce života zvládat mluvit a nezbláznil se z toho, je vlastně pro mne otázka terminační. Nejsem osoba, která by si vystačila se souhlasným názorem druhých a často v tom, co říkám, jdu proti svému přesvědčení jen proto, aby nenastalo v mém okolí vakuum jednotné pravdy, jež nedává prostor pro diskuzi, ale podporuje jen kývavý pohyb hlavy nahoru a dolů, což se mi příčí.
V takový okamžik tedy je čas otočit hlavu a vybrat někoho, kdo mi může nabídnout alternativu a v případě potřeby mi dodá prostor pro rozpor jakýchkoli myšlenek ať už třeba skeptických, či nihilistických, protože jsem vlastně optimista a musím občas brzdit i sám sebe.
Tehdy si říkám, jestli bych si nevystačil sám se sebou.