Dá se nějak získat kontrola nad svými emocemi a pocity, abychom byli vyrovnaní a citově stabilní?
Do jisté míry určitě, psycho- a farmakoterapií.
Možná by taky mohlo pomoct zamýšlení se nad těmi pocity (jak se cítím, proč se tak cítím, co ohledně těch pocitů můžu dělat, jestli jsem se už takhle někdy cítil/a atp.), např. prostřednictvím psaní deníčku.
Na frustraci/mírný vztek mně někdy trochu pomůže se zhluboka nadechnout nebo se na chvíli od toho, co mě frustruje, vzdálit, na větší vztek pak zanadávat si a postěžovat si někomu (chápavému, laskavému člověku nebo deníčku), na mírnou úzkost můžeš zkusit párkrát se zhluboka nadechnout a relaxaci (na stacionáři mi pomáhala Jacobsonova), na smutek by mohlo pomoct se vybrečet nebo vypovídat (ať už člověku nebo deníčku).
Já mám pak ještě jiné obranné mechanismy (disociace, sebepoškozování, potlačení/ignorování problému nebo pocitu, zneužívání léků na úzkost atp.), ale ty bych ti nedoporučovala.
Možná by taky mohlo pomoct zamýšlení se nad těmi pocity (jak se cítím, proč se tak cítím, co ohledně těch pocitů můžu dělat, jestli jsem se už takhle někdy cítil/a atp.), např. prostřednictvím psaní deníčku.
Na frustraci/mírný vztek mně někdy trochu pomůže se zhluboka nadechnout nebo se na chvíli od toho, co mě frustruje, vzdálit, na větší vztek pak zanadávat si a postěžovat si někomu (chápavému, laskavému člověku nebo deníčku), na mírnou úzkost můžeš zkusit párkrát se zhluboka nadechnout a relaxaci (na stacionáři mi pomáhala Jacobsonova), na smutek by mohlo pomoct se vybrečet nebo vypovídat (ať už člověku nebo deníčku).
Já mám pak ještě jiné obranné mechanismy (disociace, sebepoškozování, potlačení/ignorování problému nebo pocitu, zneužívání léků na úzkost atp.), ale ty bych ti nedoporučovala.