Co uděláš s nepřítelem, který je ti vydán na milost?
Na něco podobného, už jsem odpovídala a můj postoj se jaksi doteď nezměnil.
Jde hodně o to, co by ten člověk udělal, aby byl vůbec mým nepřítelem.
Kdyby mi ... co já vím, ukradl mobil, něco v tom smyslu, nějakou víceméně drobnost, tak - jelikož jsem v tomhle dost měkká (naneštěstí) - bych mu tu milost zkrátka dala, měla bych okolo toho možná nějaké řeči, aby to nevypadalo, že mu ji vážně dávám jen tak, ale výsledek by se nezměnil - osvobodila bych ho.
Kdyby mi zavraždil rodinu, ublížil hodně někomu mému blízkému, tak bych s ním asi příliš slitování neměla, je možné, že bych ho nakonec nechala také jít, ale jasně bych mu dala znát svůj názor, to že ním absolutně opovrhuji, ve výsledku bych mu dala milost tak, aby si ji ani nemohl užít, aby to vypadalo tak, že jsem ním maximálně znechucená, že cokoliv udělá, bude nesmysl, možná bych ho takhle dohnala asi psychicky k tomu, aby se pokusil o polepšení a nebo mu kompletně rozleptala mozek.
Říkám, že jsem měkká, a "koule" na to dupnout mu třeba do obličeje podpatkem, bych asi neměla, to by musel udělat opravdu něco naprosto hrozného, neodpustitelného - ani mě pomalu nenapadá, co by to muselo být, až tak hrozného.
Snažila bych se ho nějak polepšit každopádně, aby si o to pokud možno požádal sám, věřím, že každý člověk se dá prostě změnit, i když je to trošku demagogický způsob, tak rozhodně bych raději měla tu čest se slušným člověkem, podle zákonů, než s vrahem - i když bych tak svým způsobem popírala jeho vlastní osobnost.
Zkrátka bych ho přeformulovala z nějakého bezpáteřního hajzla, na člověka s charakterem, minimálně bych se o to pokusila.
Jde hodně o to, co by ten člověk udělal, aby byl vůbec mým nepřítelem.
Kdyby mi ... co já vím, ukradl mobil, něco v tom smyslu, nějakou víceméně drobnost, tak - jelikož jsem v tomhle dost měkká (naneštěstí) - bych mu tu milost zkrátka dala, měla bych okolo toho možná nějaké řeči, aby to nevypadalo, že mu ji vážně dávám jen tak, ale výsledek by se nezměnil - osvobodila bych ho.
Kdyby mi zavraždil rodinu, ublížil hodně někomu mému blízkému, tak bych s ním asi příliš slitování neměla, je možné, že bych ho nakonec nechala také jít, ale jasně bych mu dala znát svůj názor, to že ním absolutně opovrhuji, ve výsledku bych mu dala milost tak, aby si ji ani nemohl užít, aby to vypadalo tak, že jsem ním maximálně znechucená, že cokoliv udělá, bude nesmysl, možná bych ho takhle dohnala asi psychicky k tomu, aby se pokusil o polepšení a nebo mu kompletně rozleptala mozek.
Říkám, že jsem měkká, a "koule" na to dupnout mu třeba do obličeje podpatkem, bych asi neměla, to by musel udělat opravdu něco naprosto hrozného, neodpustitelného - ani mě pomalu nenapadá, co by to muselo být, až tak hrozného.
Snažila bych se ho nějak polepšit každopádně, aby si o to pokud možno požádal sám, věřím, že každý člověk se dá prostě změnit, i když je to trošku demagogický způsob, tak rozhodně bych raději měla tu čest se slušným člověkem, podle zákonů, než s vrahem - i když bych tak svým způsobem popírala jeho vlastní osobnost.
Zkrátka bych ho přeformulovala z nějakého bezpáteřního hajzla, na člověka s charakterem, minimálně bych se o to pokusila.