Jsem spíš zavináč a květináč.

Tuhle jsem viděla nad naší vesnicí ufo. Nebyla to žádná haluze, fakt to tam bylo a viděla to i máma. Zdála se mi z toho nepřiměřeně nesvá, měla jsem za to, že na mimozemšťany nevěří, a když jsme se o tom pak bavili s bratrem, napadlo nás, že už to u nás třeba někdy bylo a máma se s těmi ufouny setkala, nebo jí unesli a my jsme vlastně mimozemský děti, nebo že máma je ve skutečnosti ufoun, co se k nám infiltroval.

Kromě všech modrých kytek tohle, co většina lidí strašně nenávidí. Mě se ten smrad právě líbí. :D

Hej, z umírání mám hrůzu, natož abych si psala epitaf!

Tohle docela i jo. :)

Jsem si to i poslechla, ale ne, tohle vůbec není můj stajl. :D

Trochu jo.

Důležitý je koukat na to pozitivně.
Do práce většinou fakt nechci, ale dávám si tam horký kafe, a horký kafe je super. Vždycky z něj chytám takovou euforii a svět je pak na chvíli v pořádku.
Taky je potřeba dát ven koňomuty a postarat se o tvory, kteří jsou na mě odkázaní.
A hlavně, je možný, že to bude fajn den, ale to nezjistím, dokud to nezkusím.

Konkrétního favorita asi nemám, ale antifavorit je jasný.
Fuj, ani napsat se mi to nechce, měla bych pocit, že se nenávidím, což je přesně to, jak se cítím, když mě tak někdo označí.
Máma mi jednou dala hrneček s tou hrůzou. Je zastrčený v rohu kredence a příležitostně jej využívám jako odměrku.

Spíš "omfg ty vlasy", "omfg ty oči" nebo "omfg ten kjůt ksichtík".
Cokoli co je níž než krk už mi na lidech tolik pěkný ani zajímavý nepřipadá.