Ask @GaiaSabharta:

Proč lidé před druhými maskují pravdu, i když vědí, že jednou stejně vyjde na povrch?

_nikolas_will_be_blocked
Nechtějí tomu čelit před ostatními zrovna v daný okamžik. Potřebují si nejdříve věci vyřídit sami se sebou než s tím vyjdou na světlo. A když se někdo doptává, tak zalžou, zamlží a ten hrůzný moment se oddálí... Je to hra o čas, snad i doufají, že už se na tu věc potom zapomene či už nikoho nebude zajímat...

View more

2
Re-ask the question

Popište huhloměr.

Pseudohyena
Zařízení vzhledu tachometru, které určuje, jestli má vůbec smysl toho druhého poslouchat. Jeho pomyslné kolečko má tři sekce - zelenou, oranžovou a červenou. Když jakákoli osoba v okolí mluví, ručička se hýbe. Pokud osoba mluví zřetelně či jen s náznakem huhlání, ručička se pohybuje v zelené sekci a rozhodně má smysl osobu poslouchat (pokud nemele hlouposti, toto ovšem huhloměr nerozpozná). Pokud už ale nerozumíte třetině až polovině slov v důsledku huhlání, ručička se pohybuje v oranžové sekci a záleží na vaší trpělivosti, zda-li se chcete doptávat na věci, kterým jste nerozuměli. Do červené sekce se ručička dostane v případě, kdy rozumíte méně než polovině slov. Zde se radí zbytečně se nevyčerpávat - nahoďte přirozený úsměv, občas se zasmějte či řeknete něco jako „Mhm, jo jasně,“ a modlete se, aby se vás nikdo na nic neptal.

View more

5
Re-ask the question

Už jste si někdy něco koupili i přesto, že jste si mysleli, že je to šíleně předražené? Co to bylo?

No... Když jsem byla před pěti šesti lety na Orlím hnízdě, tak jsem si tam koupila tak drahé špagety, že jsem pak měla špatný pocit z toho, že jsem je snědla. Měla jsem je dát do vitríny nebo tak něco. A to byly snad nejlevnější pořádné jídlo, co tam tehdy bylo.

View more

7
Re-ask the question

Zažili jste někdy rande s někmým plachým?

Ne. Já sama jsem dost plachá na to, abych nechodila na rande.
Což mi připomíná, že na starém mobilu jsem měla spoustu memes na téma #WhyI’mSingle
Nebo tak nějak, huh.
Chybí mi.
Ty memes.
Ne ten mobil.
A nějak se mi vytrácí, co jsem ještě chtěla říct...

View more

9
Re-ask the question

Musím s tebou souhlasit! Viděla jsi Trnitou řeč? Ta je taky nádherná.

Musela jsem si ji vygooglit, ale musím souhlasit - ta obálka vypadá nádherně. I ten krátký popis obsahu vypadá dost nadějně, navíc svět, který vytvořila Leigh Bardugo mám moc ráda, takže si Trnitou řeč určitě budu někdy přát. (Nebo si ji koupím, ale o tom pochybuju, protože jsem v tomhle škrt.)

View more

7
Re-ask the question
+1 answer in: “Jaký kniha se vám vizuálně líbí nejvíc? Ať už svými rozměry, ilustrací na obálce, fontem názvu, barvami a vším možným, co ještě vymyslíte a fakt se vám líbí.”

Jaký kniha se vám vizuálně líbí nejvíc? Ať už svými rozměry, ilustrací na obálce, fontem názvu, barvami a vším možným, co ještě vymyslíte a fakt se vám líbí.

Artemia Sunfire
Šest vran a Prohnilé město od Leigh Bardugo. Kromě toho, že je úžasný jejich děj, mají úžasnou i vizuální stránku. Jsou větší než knížky obvykle bývají a tím fontem, kterým je vyveden nadpis jsou napsány i názvy kapitol. I font, kterým je psán příběh je vážně pěkný a dobře se čte. Co víc dodat. Jak po stránce obsahové, tak po stránce vizuální tyto dvě knihy vážně stojí za přečtení.

View more

6
Re-ask the question
+1 answer Read more

Co bys řekl/a svému o [dosaď číslo dle svého uvážení] let mladšímu já?

Vždycky když si řekneš, že máš čas a že to stihneš, tak je to LEŽ. Nestihneš, věř mi.
Myslím, že jsem dosáhla na nový level pozděchodičství. Spolužáci začali na toto téma tvořit memes. Ok, asi bych se sebou měla začít něco dělat. Fakt už to nemám pod kontrolou.

View more

15
Re-ask the question

Na jakou hudbu rád/a tančíš?

Nerada tančím. Myslím si, že u toho vypadám jako idiot. Nechodím na žádné párty a na táborových "diskotékách," kam jsme museli všichni, jsem byla vždycky ten člověk, co seděl v rohu pod stolem, četl si a vyžíral stůl s občerstvením. A co se týče tanečních... Jsem ráda, že to mám za sebou, jak ten tanec tak všechen ten stres a tlak okolí. Tanec a já prostě nejsme kámoši.

View more

9
Re-ask the question

"Ani mydlo nezmyje špinu z našich rúk, však?"

Dovahkiin
No, na modré mořidlo na dřevo určitě mýdlo nezabere. Když se mi to onehdy dostalo na ruce, prostě jsem musela počkat, až se to vyloupe. Do té doby jsem chodila s modrými fleky na rukou jako debil...
(Chtěla jsem této odpovědi dát nějaký hlubší smysl, poetičnost a tak... Ale pak jsem si vzpomněla na svůj zápas s modrým mořidlem...)

View more

6
Re-ask the question

Nedávno tu kolovala otázka na téma, jestli si přejete zrušení či ponechání střídání letního a "zimního" času. Zrušení bylo odsouhlaseno a teď je otázkou, jestli ponechat letní, či standardní, neboli zimní. Který preferujete vy, případně proč?

Michal Pošvic
Letní.
Protože v létě netoužím po světle už ve čtyři ráno, zatím co v sedm večer šero, v osm večer tma je v létě prostě brzo. A v zimě by mi ten letní čas nevadil, ono by bylo sice ráno více šero (což tak neřeším, do těch devíti či půl desáté dopoledne mi to stejně moc nemyslí, tomu ani světlá rána nepomohou), ale zase bych se ve čtyři za skoro tmy nedoplazila ze školy domů... Alespoň mi teda na motivaci k učení moc nepřidá, když přijdu domů a je skoro tma. To mám leda tak sto chutí si jít lehnout.

View more

6
Re-ask the question

V čem jste nepoučitelní?

Darkness DeStation
Neumím si věci plánovat. Vždycky mám pocit, že mám spoustu času, takže dělám kraviny dokud mi nehoří za patama. Všechno na poslední chvíli. Nejsem schopna včasného příchodu.
Vážně mě to štve. Ale přijde mi, že čím víc se snažím to ovládat, tím je to horší. Zadrhnu se v prostřed činnosti a zase dělám kraviny. (Jako třeba teď - místo učení se na zítřek píšu tady.) Jen ještě větší s tím, že jsem přeci tvrdě pracovala, tak si to zasloužím.
Nesnáším se za to, že nejsem schpna být paní svého času.

View more

5
Re-ask the question

Proč máš problém v komunikaci s lidmi? Máš nějakou vadu řeči?

Nemám vadu řeči. Všechno je to jen v mé hlavě a větě: ,,Co si o mě pomyslí?"
Vážně bych si přála být profesionální mámvpičistka. Ale ono tak nějak nejde, když mě pronásledují sračky, které jsem vyřkla před dvěma týdny, společně s již zmiňovanou větou.

View more

13
Re-ask the question

Všichni už od mala plánujeme svou budoucnost (Až jednou budu velký/á ..). Kde chtělo být vaše o pět let mladší já právě teď? Jak moc se realita liší od této představy? Jste šťastní nebo zklamáni z toho, že se tato představa (ne)naplnila? A kde chcete být za pět let od teď?

Darkness DeStation
Moje jedenáctileté já chtělo být plus mínus tam, kde jsem teď. Pokračovat ve studiu na tom stejném gymnáziu s co nejlepším prospěchem (což se někdy daří, někdy ne, na konci pololetí jsem to ale zatím vždycky nějak uklepala), hrát na kytaru a udržet si kamarády, chovat králíčka, zbavit se kousání nehtů. Jenom si nemyslelo, že budu tolik citlivá a budu mít takový problém v komunikaci s ostatními lidmi a podobně. Mám smíšené pocity. Na jednu stranu vím, že bych si měla cenit svých úspěchů. Na tu druhou bojuju s tím, že se nedovedu ocenit a mám na sebe vysoké nároky.
Co se týče mé budoucnosti - za pět let mi bude dvacet jedna. Chtěla bych zredukovat své psychické problémy i fóbie, chovat toho stejného králíčka jako nyní - taky bych chtěla aby byl zdravý, hrát na kytaru, studovat práva/historii/jiný humanitní obor, který mě zaujme na dobré VŠ a mít kolem sebe rodinu i jiné lidi, kteří mě mají rádi, já je a udrží mě nad vodou...
Chcu toho trochu moc, že? Já vím... Blbé je, že mi chybí záložní plán, když něco selže...

View more

11
Re-ask the question
Next