Mě jakoby nebrzdí předsudky druhých v tom, co dělám a v tom, co miluju a chci dělat, co se tvorby týče. Jasně, spousta lidí si na mě ukazuje prstem, má mě za cvoka, magora, za cosplayerku nebo se mi směje a nechápe to, ale...to mi může být víte kde...To mě nijak neomezuje, nezastavuje, nebrání mi to v ničem, ani kvůli tomu nemám potřebu se v tom omezovat a ani se nebojím, co si kdo pomyslí. Jako... pokud jsem podle někoho špatný člověk proto, že se jmenuju Rin, mám ráda anime a vocaloidy, ráda tančím podle vocaloid videí, šiju si oblečení a vyrábím si sluchátka a čelenky... fajn :D To jsou přece strašlivé věci :D
Daleko víc mě brzdí to, že mi nikde nechcou dát práci, asi proto, že nemám předchozí zkušenosti. I když ani to není pravda. Byla jsem na spoustě brigád, mám obrovský portfolio včetně referencí od poskytovatelů a tolik hodin školních praxí ze všech možných organizací, že by se to nedalo ani spočítat. Ale to jim je jedno, protože jsem do teď ,,jen" studovala. A nikoho nezajímá ani červený diplom, známky nebo skutečné znalosti. Vždycky jen napíšou, že ne. Takže i s vysokou chodím rovnat krabičky s botama do obchodu, který mám dvě hodiny cesty od domu, zpátky i dvě a půl :(
No, dál mě brzdí klasické předsudky o lidech s nějakou psychickou poruchou. Jsem zaléčená, tím pádem nejsem nekompetentní dělat jakoukoli práci. A i kdybych byla, na tohle se u nás bohužel ani invaliďák nedává...
Ale jistá omezení tam jsou. To druzí taky moc nechápou. Prostě nechápou, že opravdu nemůžu dělat noční ani odpolední dlouho do večera. Že minimálně ze začátku potřebuju nějaký zkrácený úvazek a dělat třeba šestky. Aspoň pro začátek. A že ano, každý měsíc holt musím k psychiatrovi pro léky. Pokud budu brát léky, chodit k psychiatrovi a udržovat určitý režim a spát tak, jak léky vyžadují, pak ano, mohu chodit do nějaké práce, pokud to nebude opravdu extrémně psychicky náročné, a bude to přes den, třeba do čtyř do odpoledne, vydělávat, docházet do zaměstnání a nějak fungovat. Pak ano. Ale musí se holt splnit těchhle pár podmínek. Vozíčkář asi taky nebude maratonský běžec. Člověk bez rukou asi taky nebude kadeřník a slepý nebude taxikář.
Já netvrdím, že jsem nějak vážně nemocná a nemůžu kvůli tomu nic dělat, to vůbec, a to ani nechci! Ale něco mám, a určité podmínky potřebuju. I doktoři to jasně řekli. jenže k tomu se u nás moc nepřihlíží. Moc se to nebere v potaz. A když přinesu papír od psychiatra...tak mě radši rovnou nevezmou nikde. To samé, když se jim to pokusím vysvětlit a řeknu pravdu. Přitom by stačila drobná úprava podmínek a můžu dělat. Fakt na palici
View more
