Souhlasíš s tím, jak se říká, že kdo si o nic neřekne, nic nedostane?

Souhlasím s tím, že přání by se měla vyslovit, aby byla aspoň minimální šance na jejich splnění. Ale musí jít o přání a ne nařizovat někomu co má dělat nebo kupovat. Někdy je ale těžké vyslovit přání způsobem, aby to nevypadalo, že do něčeho druhého nutíme. Například já si již dlouho přeji hrníček s Malým princem. Již jsem to párkrát nejbližším přátelům naznačoval, ale asi to přání neumím říct správným způsobem. Moje oblíbené knihkupectví, kde jsem ten hrníček chodil vyhlížet, nedávno zrušili, možná už to ani neprodávají, nevim. Ale koupit si ho sám sobě, to nedokážu, z nějakého důvodu mám pocit, že koupit si ho není správné. Taky jsem moc chtěl jít na divadelní představení Malý princ, ale nevím, komu říct, nechci tam jít zase sám, na tohle představení prostě ne, to nejde.... a říkat pořád lidem a otravovat je, a poslouchat tisíce výmluv, proč zrovna nemají čas, to už mě nebaví a je mi z toho smutno.