Ask @LesanaLolit:

Hra “Šťastie” na mojom profile🍇❤️ zapoj sa a vyhraj💕💙

PORADŇA
Tak nějak se snažím pomáhat těm, kterým to jde, svlíknout každého, koho chci, ale pak se opakuje to samé, že ona osoba chce něco víc a dám jí to. Vztahy mi nejsou jedno. Aspoň v mém podvědomí. Nevím.
Mám hrozné nutkání umřít. Nebo řezat žíly na rukou. Jako dálnici.
Jsem ti ukradená.

View more

Buďte upřímní. V čem máš větší zmatek – v životě nebo v šatníku?

Jsme od přírody trapní
Pln vzteku na lidi
Dávám ven jen šuk a extroverzi
V pomateném dění druhořadého divadla
Hráči pokeru si brousí nehty
Nervy stejně okoušou
Přišila bych si péro
Trošku nekrofilní záležitosti
Mi poser srdíčko
Je nás bžilión
Tolik strachu, extáze a šuku
BOŽE, JÁ ŠÍLÍM

View more

Jakou máš pondělní motivaci?

Z dechu mu táhlo pivo
Byl jako dalmatín s rudýma očima
Tak hloupý a vzdychajicí
S roubíkem v puse
Řetězy kolem krku
Můj malý donky tonky hou
Neumí pracovat jazykem
Ani nevím proč jsem byla tak mokrá
Bylo to chladné, jako vše
Přijde mi trapný, ale je mi s ním dobře
To by Dan nepochopil
Tulení mě nebaví
Ptal se na to tělo v posteli
Vzdychal, byla to hračka
Seděla jsem, jakobych mu srala do huby
Ale prej prdel mám dobrou

View more

Rádi čtete knížky ve vaně?

Nemám vlastně žádný cíl, představu, nějakou touhu.
Moje osobnost má dvě části. Obě jsou meh. Prostě meh. Jedna je rádoby vtipná, rozesmátá, snaží se být chytrá. Druhá je ubohá, smutná a zmatená... Obě části jsou zmatené. Obě pouze existují. Nic víc nechtějí a neumí. Neví, co jiného je... nevím, co dál. Nevím, co dál. To jsou správná slova (teď). Nevím, co dál.
Proč dělám ty chyby? Proč... To.... jde kruhy... a.... Nevím...
NEVÍM...
Bože... Já nevím...

View more

Velice by mě zklamalo, kdyby...

Bolí to. Proto dneska večer... Bolí to. Snažím se to zazdít. Vzhůru půl hodiny a už pláču. Docela to bolí. Chci sebou mlátit, aby to šlo ven.
Začínám věřit, že za to můžou hormony. To mi vyvolává takové dusno v mé osobě, že mám největší chuť to skončit.
Dneska se mi znovu zdálo o psychiatrii.
Poslouchám ty texty a vím, jak ti lidé trpí... že nejsu sama. To bolí

View more

Kdybys měl/a být nějaké cukroví, které by to bylo?

Všechno, co napíšu, nakreslím, vše, prostě vše je k hovnu. Nikdy to není ono, už nedokážu ze sebe něco dostat, nelze to popsat, zařvat, ani pantomima, nic.
Jsem jen kus navíc u mých přátel, pro které nejsem nijak extra důležitá. Vidím to na nich, nedokážu pomoct. Už nebudu. Jen kus navíc. Kus navíc. Nic není důležitý, nic není dost dobrý, jsem silná, ale za jakou cenu... za jakou... Chci zpět minulý rok, začátky, protože už to nikdy takový nebude. Chci vědět, jaký to je nic nevědět a nebýt tak... tak co? Složitý? Nevím, nejde to. Roky to nejde. Řezat.

View more

Zveřejni fotku svého nejvykulenějšího vykuleného obličeje!

Myslím na blonďaté vlasy.
Povídala jsem si s virtuálním psychologem
Poprvé po dlouhé době se mi nechce do školy
Problémy řeším řezáním do podbřišku
Nesnáším, když začnu brečet před spaním
Proč dělám jednu chybu za druhou?
Nevím, co to je láska
Sebevražda.... Já nevím, jak dál. Žádná cesta... nechci cesty. Nechci žádný cesty. Ale musím jít. Nechci cesty. Nechci jít. Cesty.

View more

Máte ve zvyku utíkat před pravdou jenom proto, že se bojíte, že byste mohli přijít k úrazu?

Máme matiku. Hodinu zabíjím Behemothy. Spolužačka vedle mě sedí a má slzy. Já si je držím. Zvládnu to, vím to, ale nevidím v životu smysl. To je problém. Proč tu být, když to akorát... Je akorát špatný a štěstí drobný. Matný. Zaprášený.

View more

Vím, že to společně zvládnete. Teď už jste dospělí bez ohledu na zvyklosti a předsudky. Teď už ano.

Ne, nejsme. Ale myslím... Myslím, že to naši partu stmelilo. Myslím, že jsme silní.
Byli jsme v obchodu pro nějaké jídlo a muž bez nohou si dával do košíku chleba. Podívala jsem se na nás. Všichni takoví bez starostí. Navenek. Pod oblečením mám stovky velkých jizev, jednomu dnes umřel otec, další chodí k psychologovi, ona nedávno přišla o holku, kterou měla ráda víc, než jen jako kamarádku. Plus ta srbská píča s námi... nikdo neví, co schováváme v sobě... V tu chvíli to bylo tak zvláštní.
Ale díky za podporu, napsal/a jsi to hezky.

View more

+2 answers in: “Kam se rád(a) chodíš najíst?”

Můžeš ho obejmout a hladit po vlasech, nechat ho vyplakat a měnit mu kapesníky za suché, když bude chtít mluvit, naslouchej mu, uvař mu čaj, potom mu řekni, že musí dál studovat a tak trochu převzít roli otce rodiny, aby to mamka všechno zvládla, protože taťka by si to určitě přál...

Byli jsme všichni venku, povídali si i sami spolu, obejmula jsem ho (kdo mě zná ví, že tohle nedělám). Za šest dní má narozeniny. Koupím mu All hope is gone. On to zvládne.
Ale děkuju, my to zvládneme. My všichni.
Malí démonci, heh

View more

+2 answers in: “Kam se rád(a) chodíš najíst?”

Jak se ti daří říkat NE?

Proč lidi nejsou schopni skrývat svoje smutky? Za úsměv, smát se, být veselí. Tohle mi jde. Proč to neumí? Proč to nejde?
Bolí mě, lámou mě cizí myšlenky. Cizí příběhy. Vyprávění jejich dne. Bolí to, strašně, chce se mi z toho brečet.
Nezabiju se, budu přežívat, nezmění se to, co je tohle za život? Jdeme se zabít, ale nezvládnu to, budu přežívat...
Nic mi není, není co psát, mám koloběh, nemyslím, jen mluvím, nebaví mě to, raději zabít, zabit někoho, třeba by to pomohlo. Řezat. Hm... Řezat... zapomněla jsem.
Nejde nic popsat, nasrat, kurva, nasrat, zabít, zabít se, nebudu žít v tomhle těle, s těmito lidmi, mozkem, ničím.
Ale ono mi nic není.. jsem šeď... bez myšlenek, bez otázek, bez čehokoli, co tu bylo dřív... Už není.
Na co se zeptat?

View more

Next