Ten pocit, když se vás někdo pokusí setřít a vy mlčíte jenom kvuli tomu, aby se ten někdo mezi lidmi okolo neztrapnil. ._.

Já nejsem blázen.
Jsem Náklaďák! O^O

Fajn, tak to opravím...
Tak už to víš, bratře prohozený oknem! XD

No tak teď to víš, nevlastní bratře! °^°

...ano... :'DDD
Věděli jste, že kečupem se dá psát?! XD

Jsem milá na svoje oblíbené postavy! XD jakože... třeba když jsem spolupracovala s jednou kámoškou na fanfikci a ona mi popisovala děj... jakože ta postava nakonec stejně zdechla, ale v boji... a já jsem tak moc chtěla, aby se oběsila... ;-;
Lisa: "Kaki wtf běž se léčit."

Jedla jsem párek s kečupem... v jednu hodinu v noci v posteli... :'D
Ve skutečnosti jsem musela udělat i šílenější věc, ale nevzpomínám si na to. xd

1. bod: válím se, sprchuji se, dělám něco jiného nebo tak, a najednou mě něco napadne.
2. bod: pár dní chodím okolo a normálně pracuji, ale pořád mi to šrotuje v hlavě a přemýšlím nad tím.
3. bod: dosáhnu stupně, kdy je to neúnosné a začnu psát.
4. bod: píšu. První rychle, potom pomaleji, potom rychle, střídá se to, délka je různá, od dvou hodin po půl roku. (v tomhle bodě se zaseknu nejčastěji. ._.)
5. bod: hodím to na komp, opravím to a vydám. ^^ hotovo!

Ask
No... On se lekl, nesmíme mu to mít za zlé... xD
Snažila jsem se schovat před učitelem a udělala jsem parádní seskok do díry mezi postele ala největší ninja, ale... Ten koberec se lekl a hryzl mě...
A já jsem tam brečela smíchy a válela se mezi postelema, nohy mi trčely ven a... No prostě... Já ani nevím xD Byl to prostě pěkně vyděšený koberec! I když... *jde se podívat, co je to SCP-522* ...nope, byl modrý. Možná nějaká jeho kopie, mno... XD

Mám na čele tolik pupínků, že bych mohla hledat souhvězdí. .-.
(Naštěstí se ta fotka brutálně rozmazala xd)