Ask @MatyasLorenz:

Co je tvůj největší problém?

Já. Není to jen způsob myšlení, není to chování, tělo, ale tohle všechno dohromady podepsané mým jménem.
Jeden z největších problémů mého já ovšem je to, že se chci svěřit. Chci se svěřit se svými problémy lidem okolo, ale nechci, abych je zatěžoval. Moje poslední dva pokusy o tom se někomu svěřit dopadli nakonec tak, že já musel toho druhého uklidňovat. Nechci už nikomu ublížit, ale chci to už konečně pustit ven. Chci aby někdo pochopil, jak mi je. Nechci už mít na svědomí další zkažené životy. Chci jenom odejít. Uvědomuji si, jak divná osoba vlastně jsem. Uvědomuji si to každým dnem, každou chvíli a irituje mě, že to lidi okolo musí snášet. Vidím, jak jim to vadí. Vnímám každou jejich reakci a dokážu pochopit, kdy jsem udělal či řekl něco špatně na základě prakticky vzato nulové reakce a vyčítám si to.
Chci se jenom svěřit, ale můj mozek mě nepustí. Přepisuju to tu už asi po čtvrté. Je to jako s přítelkyní. Strašně rád bych měl někoho vedle sebe. Aby mě někdo uklidnil, objal, dokázal pochopit, byl tu pro mne a já věděl, že ho nezatěžuji. Ale to už asi nedokážu... Nemůžu přestat myslet na to všechno, co jsem zažil v předchozím vztahu a pořád mi to neskutečně chybí. Dal bych za všechny ty drobné detaily, momenty, konverzace a nebo jenom pohledy cokoliv. Ale kdybych měl někoho jiného, nedokázal bych překonat ten pocit toho, že patřím někomu jinému. Připadal bych si jako lhář.
Slíbil jsem si, že pokud mi vztah krachne, ukončím to. A pořád tu po roce jsem a umírám každý den dokola a dokola... Ale nedokážu ji opustit i když vím, že pro ni už absolutně nic nejsem a nezajímám ji.
Chce se mi brečet když si všechny ty vzpomínky přehrávám a vzpomínám na to, jak šťastný jsem byl. A jak jsem to všechno zahodil...
Takže... Můj největší problém jsem já. Můj mozek ale hlavně - Moje myšlení. Protože tyhle dva faktory mi kompletně zničily život.

View more

Ukaž mi svůj vnitřní chaos, prosím.

†Jezelie☆
Je půl třetí ráno. Tak nějak přemýšlím vůbec nad tím, co jsem v životě dokázal. Jsem prakticky naprosto nepoužitelný hovado který si ani nezaslouží žít. Má to vlastně vůbec cenu? Dokážu udělat alespoň něco dobře? Nejspíše ne.
Pořád mi v hlavě bubnují všechny ty vzpomínky... všechny ty věci, co jsem s ní zažil a uvědomuji si, že jsem ji ublížil. Musel jsem. Po tom roce a čtvrt přemýšlení, hledání a analyzování všech vzpomínek jsem si konečně jistý.
Kdybych nebyl srab, asi bych tu už nebyl. Ale pořád mám pocit, že to musím napravit. Že musím pomoci ostatním lidem...
Pomalu to nezvládám. Mé tělo je rozděleno na dvě proti sobě válčící strany. Jedna si žádá moji smrt. Chce, abych se trápil, utápěl se v tom všem, skončil špatně, ubližoval si co nejvíce můžu a ponižoval se. Nutí mě pomáhat ostatním, ignorovat své vlastní problémy a neřešit je. A ta druhá? Snaží se mě zachránit z topící se lodě. Snaží se mi vysvětlit, že co se stalo stalo se a jedeme dál. Že se nemusím pro všechny rozkrájet a pokud udělám jednu drobnou chybu, nemusím si připomínat následující týdny. Ale to já prostě nedokážu. Nejsem takový člověk...
Každou hodinu se moje nálada může změnit. Stačí jeden malý moment a strany se prohodí.
Ale upřímně... pokaždé, co jdu spát, tiše doufám, že se už neprobudím. Nechci to ukončit... jen se nechci probudit. Proklínám jak svět okolo sebe , tak i mé samotné já.
Za dva dny mi táhne na sedmnáct a přeji si jen jednu věc. Aby se celá moje existence vymazala. Abych se ztratil všem ze vzpomínek, aby lidé žili životy beze mne...
Aby všichni ti, které znám, byli šťastní beze mne.
Nevím, jestli to je chaos, nebo jenom moje depresivní kecy kvůli tomu, že je můj mozek postižený. Asi spíše to druhé...
Ale pochybuji, že to někdo čte.

View more

já jenom ležím a tečou mi slzy

Jsme dva...
Vzpomněl jsem si na to, co jsem jednou řekl ex a ačkoliv jsem to nemyslel nijak zle, teď si uvědomuji, jak to muselo znít. Možná jsem ji tím ublížil. Byla dost citlivá a vím, že jsem ji tím nejspíše ranil. Možná jsem jí způsobil dost bolesti... Ach bože... sedím tu, snažím se pomoci dvěma lidem a přitom sám pláču a třesu se. Tak moc si přeju na to zapomenou, aby se to nikdy nestalo a abych konečně zemřel... Je to už rok a měsíc... a pořád, každým dnem na ni vzpomínám. Měl bych se léčit...
Ani nevím, jestli se přes to někdy přenesu. Každý den na mě mohou vypadnout vzpomínky, které mě během jedné vteřiny dokážou rozhodit a zničit mi náladu...

View more

a odmietli ta holky?

Vyznal jsem se jen jednou, když jsem byl ještě tak nějak normální, ale potom jsem vždy čekal, až se někdo vyzná mě. Nechal jsem tomu volný průběh a vyznalo se mi... Myslím, že šest nebo sedm holek. Do prvního vztahu jsem samozřejmě šel, ale další už jsem odmítal. Chci lidem pomáhat, nepotřebuji vztah, nechci vysloveně patřit někomu, ale patřit všem. Vím momentálně o čtyřech holkách, které by o vztah se mnou stály... Ale už to nezvládnu, ani nechci.
Proto jsem včera na rande s @luna24601 vážně nebyl xD

View more

+3 answers in: “Hej... žiješ?”

Hej... žiješ?

Snažil jsem se na tuhle otázku odpovědět a už nad tím přemýšlím asi patnáct minut...
Žiju, ale nejraději bych nežil. Je mi příšerně. Zase si přehrávám všechny vzpomínky, poslouchám depresivní songy, brečím a objímám polštář. Je půl druhý ráno a já jsem totálně v piči. Znova...
Přepisuju tyhle řádky už asi po pátý. Mám strašnou chuť jenom prorazit pěstí obrazovku a prostě se vykřičet. Ale nemůžu. Musím skoro držet i slzy, aby o tom nikdo nevěděl. Aby si moje rodina myslela, že jsem v pohodě. Tak moc si přeju, abych neexistoval, abych se prostě jenom vypařil...
Navíc to nemůžu ani nikomu okolo říct, protože mají svoje problémy a já je nemůžu zatěžovat těma svýma.
Píšu to sem, i když vím, že to lidi nezajímá. Ale potřebuju se prostě jenom vypsat, i kdyby mě někdo bude odsuzovat.
Mohl jsem mít už tři vztahy, ale všechny jsem odmítl. Nechci riskovat, že někomu zkurvím život a po Ní už nikdy v životě nikoho nechci. .Jenže zároveň chci někoho, kdo mě obejme. Ale zároveň mi dělá fyzický kontakt špatně. Ale zároveň ho tak chci... Jsem chodící paradox.
Přeju si už jenom odejít. Ne, nechci spáchat sebevraždu. Nemám na to koule. Rodina by to neunesla. Ale smrti bych se vůbec nebránil. Způsobil jsem jenom problémy a strasti svojí rodině. Nezasloužím a ani nepřeju si tady být...
Ale je tady tolik lidí, kterým pomáhám a nechci je opustit a nechat je tady samotný... u některých i vím, že by se přes to nepřenesli...
A takhle se trápím. Každý den. Každý den jenom vzpomínám na všechny ty skvělý moment. Každou noc koukám do stropu a přeju si, abych neexistoval. Nedokážu spát, protože si vzpomínám na to, jak jsme spali vedle sebe. Nezvládám toho tolik...
Jsem tak strašně moc rozpolcený a vnitřně mrtvý...

View more

+3 answers Read more

Ahoj, pokud ti to alespoň trochu pomůže, můžu ti s jistotou říct, že tě víc než chápu. Upřímně mě moc mrzí, že si tímhle musíš procházet... pevně ale věřím, že dříve či později se všechno zase zlepší a ty uvidíš svět, lidi v něm a především sám sebe zase z mnohem jiné, lepší stránky.❤

Kačka
Heya, no... myslím, že nezlepší. Moje nenávist ke mému já ve mně zůstane navždy zakořeněná a nemyslím si, že by to něco změnilo. Pohled na svět a na lidi v něm se možná změní, ale spíše k horšímu. Je to asi tím, že jsem prostě pesimista a jsem skeptický vůči všemu.
Ale jsem s tím spokojený, zasloužím si to všechno, co jsem na ask napsal a asi si nezasloužím být šťastný. Možná jsem až moc špatný člověk na to, abych si mohl užívat.
Ale děkuji za zprávu, zvedla mi náladu ^^

View more

+1 answer in: “Na co myslíš?”

Na co myslíš?

medvěd
Pořád na to samé. Dokola, dokola, dokola... Třeští se mi hlava na tisíc kousků. Jsou tři hodiny ráno a já se po dvou hodinách ležení a koukání do stropu rozhodnu podívat na naše společný fotky. Je tak strašně roztomilá... všechny vzpomínky se do mě nahrnou strašnou rychlostí. Vzpomenu si na tolik detailů, věcí, které jsem dříve přehlédl. Věci, kvůli kterým se se mnou nejspíše rozešla.
Myslím i na to, co bude dál. Právě mi skončil další záchvat, ve kterém jsem nekontrolovatelně brečel, třásl se, sténal a přál si, aby to všechno byl jenom sen. Jenom hloupý, zlý, příšerný sen který trvá dost dlouho na to, aby byl bohužel skutečný.
Uvědomuju si, kolik chyb jsem udělal. Myslím na to, jak moc jsem svojí rodině posral život tím, že musejí mít na krku něco neschopného jako jsem já. Bože, strašně se mi klepou ruce a musím skoro každý slovo přepisovat. Tak moc jsem ublížil všem okolo a bojím se, že jim ublížím víc.
Chci jenom trochu pochopení. Chci prostě jenom někoho, kdo mě obejme a už mě nepustí. Někoho, kdo mě uklidní a řekne mi, že všechno bude dobrý. Ale já vím, že nikdo takový nebude. Že už nikdy nebude...

View more

+1 answer Read more

Co v tuhle chvíli chceš dělat nejvíce?

†Jezelie☆
Být s ní... Užívat si zase ten pocit toho, že někoho můžu mít. Že existuje někdo, kdo mě má rád, někdo, kdo mě chápe a někdo, komu můžu věřit. Že existuje někdo, kdo mě v nejhorších chvílích obejme a řekne, že to všechno bude dobrý, místo toho, abych jen ležel, koukal tři hodiny do stropu a přemýšlel nad tím, že to brzy bude už rok od toho, co jsem ji ztratil... A za další rok už bude konec. Je to příjemné zjištění.
Chci jen ležet vedle ní, pořádně jí obejmout a říct jí, jak moc ji miluji a udělal cokoliv pro to, aby se mnou ještě byla...
Ale vím, že nechce. Vím, že je šťastná... a alespoň tenhle pocit mi musí stačit.

View more

No právě, ale s tím nic nenadělám, je to tak lepší, koho taky zajímá uřvaná holka jako jsem já. Otázka času a zabalím to. Odejdu někam daleko.

Upřímně, zajímáš mě. Zajímá mě každý, kdo na problémy. Nechceš o tom hodit řeč někde jinde? Upřímně, rád bych si poslechl tvůj příběh a snad ještě raději bych ti pomohl. Klidně napiš na messenger, Matyáš Lorenz, nebo na ig @matylorenz. Rád si o tom s tebou promluvím ^^

View more

+1 answer in: “Ahoj, nebudu lhát jsme na stejné lodi a pomalu taky umírám, jen s tím že já vlastně podle všech nesmím mít žádný trápení.”

I když na to teď nemáš sílu, nevzdávej to sám se sebou. můžeš to vzdát s každým, ale se sebou ne, protože sebe se nikdy nezbavíš, a když se o to pokusíš, budeš t zase jenom ty, kdo se bude ničit. Tyhle věci jsou strašně těžký a zdaj se beznadějný a marný ale to neznamená, že nejde řešit aspon něco

† Rin †鏡音リン
Mohu to vzdát se sám sebou. Sebe se zbavím celkem rychle, možná i bezbolestně, pokud budu přesný. A to, že se budu ničit, je přesně to, co chci... respektive přesně to, co si zasloužím.
Je zbytečné to řešit. I kdyby se vyřešil jeden, dva, deset problémů, nikdy se nezbavím jizev, svých vzpomínek, minulosti a nevymažu své skutky. Navždy mě bude tížit to, co jsem udělal a co se mi stalo. A s tím pocitem prostě nedokážu a ani nechci žít...
Ugh, možná to je tím, že je jedna hodina ráno, přemýšlím jako každý den nad svojí expřítelkyní a snažím se si neublížit, ale mám prostě depresivní náladu, takže moje emocionální výlevy asi neřešte a jednoduše tohle ignorujte.

View more

+10 answers in: “Prosím, dej mi sílu. Navrať mi ten kus, jež jsem ztratila.”

Tak jooo❤️Ráda..Máš ig?

Yupp, @matylorenz ^^
Jinak můžeš napsat úplně kdykoliv, jsem online skoro 24/7 ^^

View more

+1 answer in: “Jsem totalne na dne z jednoho kluka uz 2 roky..On uz se posunul dal, ale ja to proste nedokazu..A uplne se mucim premyslenim nad minulosti..bude mi 18 a vazne rada bych se posunula, zkousela jsem to, ale nejde to...Prochazite si nekdo necim takovym? Rady, jak se toho pocitu zbavit?”

Jsem totalne na dne z jednoho kluka uz 2 roky..On uz se posunul dal, ale ja to proste nedokazu..A uplne se mucim premyslenim nad minulosti..bude mi 18 a vazne rada bych se posunula, zkousela jsem to, ale nejde to...Prochazite si nekdo necim takovym? Rady, jak se toho pocitu zbavit?

Nevím, jestli ti vysloveně pomůžu, ale znám ten pocit moc dobře a možná ti třeba zvednu náladu. Klidně mi napiš, můžeme o tom hodit řeč. ^^

View more

+1 answer Read more

Ty prostě nechceš nic řešit, jen si pěstovat svoji bolest a utrpení a hledat důvody, proč to celé nejde jinak. Nebudu se toho dál zbytečně účastnit. Děláš velkou chybu. Howgh.

Víš co?
Vlastně máš pravdu. Nechci noc řešit, protože to je zbytečné.
Nedokážu mít vztah, který jsem vždy bral jako smysl života, nedokážu snést kontakt s opačným pohlavím. Nesnáším svůj život, nesnáším sebe, jsem neschopný idiot co nikdy nic nedokáže. Jsem příživník, který se ani neměl narodit a celou dobu se snaží pomocí ostatním, aby neskončili stejně špatně jako já. Vyžívám se ve svojí bolesti, žiju v minulost a celý svůj zasraný krátký život jsem nic nedokázal. Vzpomínky mi pořád mlátí o hlavu jaký jsem čůrák a hey, po tak dlouhý době, co ses snažil to zlepšit a naopak se to zhoršilo už já to fakt nemám náladu.
Takže se neúčastní, nech mě spokojeně umírat a užívej si svého života. Howgh.

View more

+10 answers in: “Prosím, dej mi sílu. Navrať mi ten kus, jež jsem ztratila.”

Protože tím ukončíš pouze svoji bolest, ale jinou další vyvoláš, nenapravíš chyby, které jsi tu způsobil, budeš špatným příkladem pro nerozhodné zoufalce, kteří napodobí tvůj čin a zbytečně tak odejdou ze světa... Není to sakra moc?

Nebo zabráním, abych způsobil ještě více bolesti. Chyby nenapravím, ale už další neudělám, a to poslední vůbec nedává smysl. A podle tvé logiky bych je měl naopak odradit - uvidí přece bolest, kterou způsobím a uvidí, že chyby z minulosti nebyly napraveny.
Podle mě to moc není.

View more

+10 answers in: “Prosím, dej mi sílu. Navrať mi ten kus, jež jsem ztratila.”

Opakuji, že svou negativní energii předáváš dál, přestože ostatní o ní neví, právě tím je nebezpečnější. Když o něčem nevím, neznamená to, že to neexistuje. Sebevraždou nic nevyřešíš, je to zbabělost, místo abys ostatním ukázal, že existují jiné a mnohem lepší cesty. To by byla teprve parádní pomoc.

Jediný důvod, proč by sebevražda byla zbabělost?

View more

+10 answers in: “Prosím, dej mi sílu. Navrať mi ten kus, jež jsem ztratila.”

Co si mám představit pod pojmem zmaření cizího života? Nemyslíš jen dočasné zkažení nebo snad...? Každopádně žít se musí dál a pokud budeš pomáhat v sebedestruktivní náladě, bohužel přeneseš špatnou energii i na ty, kterým chceš tolik pomáhat, takže pomoc bude kontraproduktivní. Chápeš?

Lepší si nepředstavit nic... Upřímně, byl bych rád, kdyby to bylo jen dočasné.
Žít se dal nemusí, každý se kdykoliv může rozhodnout pro sebevraždu.
Lidé o mé náladě nevědí. Poměrně dost dobře ji skrývám a samozřejmě, i v přetvářce se dá žít, byť ne radostně.
Většina lidí, kterým pomáhá, o mě neví nic moc, a myslím, že to tak je správně.

View more

+10 answers in: “Prosím, dej mi sílu. Navrať mi ten kus, jež jsem ztratila.”

Souhlasím s druhou anonymkou zapojující se zde do "debaty" :D

Well, přijde mi zbytečné, abych se já měl dobře, když mi to stejně nepomůže, místo aby se měl dobře někdo jiný.
Já vím, že je to asi divný, nepochopitelný a tak, ale od rozchodu se snažím jen a jen pomáhat, protože mám pocit, že si nezasloužím se mít dobře za to všechno, co jsem udělal. Mám pocit, že trápit se do konce života je za zmaření cizího života tak adekvátní. Zároveň mi úsměv na tváři vysloveně udělá jen radost ostatních, kteří se trápili a nyní se mají dobře.
Sebekritiku možná, jen možná přeháním a ubližovat si za chyby ještě více je zbytečné, ale čím tvrdší na sebe budu, tím více budu mít poté chuť pomáhat.
Jsem hodně zvláštní tvor, já vím. A málokdo chápe, na jaké bázi vlastně funguju xD

View more

+10 answers in: “Prosím, dej mi sílu. Navrať mi ten kus, jež jsem ztratila.”
Next