@MatyasLorenz

BlackFlamia

Ask @MatyasLorenz

Sort by:

LatestTop

Máš na těle nějakou jizvu? Jaký se za ní ukrývá příběh?

Listic3’s Profile PhotoLištice
Kolik jich mám upřímně ani sám nevím.
V těch nejhorších momentech života jich přibývalo několik denně. Kdykoliv jsem udělal nějakou chybu, přibyla jedna. Všechny jsou tenké, sotva viditelné, ale když vyjdu na slunce bez trička... Well, jsou vidět skoro všechny. Nemůžu chodit do bazénů.
A příběh je... spletitý? Částečně se odvíjí od minulosti a věcech spojených s někým, koho jsem bezmezně miloval a částečně z čiré nenávistí sám sebe.

.

MatyasLorenz’s Profile PhotoBlackFlamia
Asi zase takový "check" po dlouhé době. Za ty tři měsíce se... stalo dost věcí. Dost věcí na které nejsem pyšný, věci, které mi ublížily a věci, které mě dostaly na kolena.
Trápí mě... spousty věcí, ale nedokázal jsem se otevřít. Strašně moc věcí jsem těsnil v sobě a ačkoliv jsem měl člověka, kterému jsem se mohl svěřit, nedokázal jsem to. Nechci lidem přitěžovat a zatěžovat je. Možná i proto mi ask byl v mnoha chvílích příjemným útočištěm a místem, které mi pomohlo.
Před měsícem jsem si po opravdu dlouhé době zlepšil náladu a konečně se odhodlal k něčemu, co jsem plánoval dlouho, ale neměl na to psychiku. Nechal si obarvit vlasy, yay.
A upřímně? Po strašně dlouhé době jsem ze sebe měl dobrý pocit. Pocit že nevypadám jako naprostá troska a nehnusil jsem se sám sobě.
A aktuálně se na ask vracím asi jen... abych hodil takový to info "Hey, pořád žiju. Nerad, ale žiju + tady máte novinky".
Ta první je, že jsem našel způsob, jak se vypsat. A pokud tedy opravdu někoho zajímá, co se děje uvnitř té věci, čemu říkám hlava, tady máte link. Otevřeně a přímočaře už o tom nejsem schopný mluvit a netuším, jestli vůbec někdy budu.
https://www.instagram.com/svetluskaaslavik/
A ta druhá... well... asi po třech letech někam hážu svojí fotku. Konečně se sám sobě tolik v obličeji nehnusím a asi by bylo fajn, kdybych nebyl jenom no-face randomák na asku. Teď alespoň budu jenom randomák...

View more

Asi zase takový check po dlouhé době Za ty tři měsíce se stalo dost věcí

Už bylo dost písmenek, je čas na činy. Tak se na to priprav

Kéž bych na to měl odvahu. Přál bych si být schopný něco doopravdy udělat, nezůstávat v čase a čekat, jak se vše vyvine... Ale přitom mi to tak vyhovuje...
Týdny se pomalu slévají do měsíce a pořád jsem nedokázal udělat nic kloudného. Snažím se sice vypsat ze svých pocitů a vnitřního rozpolcení pomocí skoro až dekadentní poezie, ale pořád... Chtěl bych se k tomu odhodlat. Jenom ji napsat, zjistit, jak se má... A nedoufat, že jednoho dne mi napíše.
Přál bych si mít alespoň nějaké sebevědomí. Přál bych si mít alespoň něco pozitivního. Nebaví mne trávit bezesné noci minimálním spánkem a konstantně bez radosti.
Zabíjel bych snad i jenom pro objetí, abych konečně měl nějaký kontakt i s lidmi okolo mne. Jsem tak uzavřený, ale zároveň chci všechno všem říci...
Ta rozpolcenost mě zničí...

Related users

Co ti chybí?

Sebevědomí...
To je asi největším problémem, který mám. Od toho se odvíjí tolik dalších strastí...
Dal bych ruku do ohně snad pro kohokoliv, kdo by mě dokázal pochopit, utěšit a obejmout, ale chybí mi sebevědomí na to vůbec někomu napsat, oslovit ho, natož pak se obejmout. Beru se jako spodinu společnosti a ačkoliv bych za výše zmíněné udělal cokoliv, hluboko uvnitř vím, že si to nezasloužím... A proto nenapíšu první, nedělám nic... Jen sedím doma a doufám, že někdo ten první krok udělá za mě. Že někdo bude chtít mě; Ne já někoho. Ale... Kdo by trosku jako jsem já chtěl...

+ 1 💬 message

read all

.

MatyasLorenz’s Profile PhotoBlackFlamia
Už dlouho jsem neměl tak tíživou touhu se vypsat. Pustit to všechno z těla a konečně odhodit ty kila zátěže putující na mých zádech a táhnoucí mě k hlubině. Tak strašně moc jsem to chtěl pustit ze sebe... ale neměl jsem komu. Nikdy jsem nechtěl nikoho obtěžovat se svými problémy. Nikdy jsem je neměl nechat nést to břímě co trápí i mě a nikdy jsem nechtěl, aby kvůli tomu všemu se ke mně začali chovat kompletně jinak. Chtěl jsem jenom tiché pochopení. Neustálé přemýšlení jestli to ten či onen člověk myslel doopravdy mě vnitřně ubíjí a často je ta nucená přetvářka vůči mně strašně vidět...
Je půlnoc, přede mnou ještě několik zdlouhavých a těžkých hodin a pak zase nový pokus o to nezničit se během dne ještě více. Ale... asi ta nejdůležitější část.
Čím dál tím více se začínám psychicky propadat. Uvědomuji si, že v životě nejspíše nic nedokážu ať se snažím jakkoliv. Že jsem prostě neschopný, nepoužitelný a nepotřebný kus masa a že nikdy nic neudělám pořádně. Všechno se to zase vrací a vrací dokola jako vlna, která se odrazila od břehu, doputovala na konec a zvětšila se. Momenty úlevy jsou čím dál tím vzácnější a nekonečná přetvářka toho veselého chlapce se pomalu odhaluje. Mám potřebu neustále brečet a ublížit si, ale nikdy to neudělám ne kvůli sobě, ale kvůli ostatním. Nechci, aby ostatní viděli, s jak slabým člověkem se baví, aby moje rodina byla zklamaná z takové chyby jako jsem.
Chci jenom trochu pochopení, nic víc jsem po nikom nechtěl... Chci konečně být sám sebou...

View more

+ 2 💬 messages

read all

Dlouho jsi tu nebyl, jak žiješ?

Asi tři čtvrtě roku a upřímně... Ani nevím. Poslední dobou to je horší a horší a moje psychika značně odchází. Nedostatek spánku, moc nejím, nepiju, čas trávím doma a jen tak tiše koexistuju s ostatními.
Snažím se zabavit tím, co mi kdysi dělalo radost, ale ani to už nepomáhá. Teď se snažím vytvořit si svou vlastní sociální síť, což je... nebudu lhát, psychicky dost namáhavé, hlavně když některé z programovacích jazyků se učím za pochodu. Snažím se cvičit, psát i rozjíždět projekty na vývoj stránek, ale... Už jsem ztratil tu chuť být z něčeho šťastný a spokojený a ta přetvářka se na mě začíná podepisovat.
Začínám zase žít ze vzpomínek, pomáhat ostatním lidem místo sám sebe a ignoruji svoje problémy. Asi to je jediná věc, co mi dokáže trošku zlepšit náladu. Nepřipadám si tak nepoužitelný.
Hádám že jsi čekal/a nějakou větší odpověď, nebo něco veselejšího... Ale momentálně asi nejsem schopný toho napsat více. Promiň.
Kdyby tě to nějak zajímalo více, klidně napiš. ^^

View more

Co je tvůj největší problém?

Já. Není to jen způsob myšlení, není to chování, tělo, ale tohle všechno dohromady podepsané mým jménem.
Jeden z největších problémů mého já ovšem je to, že se chci svěřit. Chci se svěřit se svými problémy lidem okolo, ale nechci, abych je zatěžoval. Moje poslední dva pokusy o tom se někomu svěřit dopadli nakonec tak, že já musel toho druhého uklidňovat. Nechci už nikomu ublížit, ale chci to už konečně pustit ven. Chci aby někdo pochopil, jak mi je. Nechci už mít na svědomí další zkažené životy. Chci jenom odejít. Uvědomuji si, jak divná osoba vlastně jsem. Uvědomuji si to každým dnem, každou chvíli a irituje mě, že to lidi okolo musí snášet. Vidím, jak jim to vadí. Vnímám každou jejich reakci a dokážu pochopit, kdy jsem udělal či řekl něco špatně na základě prakticky vzato nulové reakce a vyčítám si to.
Chci se jenom svěřit, ale můj mozek mě nepustí. Přepisuju to tu už asi po čtvrté. Je to jako s přítelkyní. Strašně rád bych měl někoho vedle sebe. Aby mě někdo uklidnil, objal, dokázal pochopit, byl tu pro mne a já věděl, že ho nezatěžuji. Ale to už asi nedokážu... Nemůžu přestat myslet na to všechno, co jsem zažil v předchozím vztahu a pořád mi to neskutečně chybí. Dal bych za všechny ty drobné detaily, momenty, konverzace a nebo jenom pohledy cokoliv. Ale kdybych měl někoho jiného, nedokázal bych překonat ten pocit toho, že patřím někomu jinému. Připadal bych si jako lhář.
Slíbil jsem si, že pokud mi vztah krachne, ukončím to. A pořád tu po roce jsem a umírám každý den dokola a dokola... Ale nedokážu ji opustit i když vím, že pro ni už absolutně nic nejsem a nezajímám ji.
Chce se mi brečet když si všechny ty vzpomínky přehrávám a vzpomínám na to, jak šťastný jsem byl. A jak jsem to všechno zahodil...
Takže... Můj největší problém jsem já. Můj mozek ale hlavně - Moje myšlení. Protože tyhle dva faktory mi kompletně zničily život.

View more

Ukaž mi svůj vnitřní chaos, prosím.

SajulinkaMucq’s Profile Photo†Diana☆
Je půl třetí ráno. Tak nějak přemýšlím vůbec nad tím, co jsem v životě dokázal. Jsem prakticky naprosto nepoužitelný hovado který si ani nezaslouží žít. Má to vlastně vůbec cenu? Dokážu udělat alespoň něco dobře? Nejspíše ne.
Pořád mi v hlavě bubnují všechny ty vzpomínky... všechny ty věci, co jsem s ní zažil a uvědomuji si, že jsem ji ublížil. Musel jsem. Po tom roce a čtvrt přemýšlení, hledání a analyzování všech vzpomínek jsem si konečně jistý.
Kdybych nebyl srab, asi bych tu už nebyl. Ale pořád mám pocit, že to musím napravit. Že musím pomoci ostatním lidem...
Pomalu to nezvládám. Mé tělo je rozděleno na dvě proti sobě válčící strany. Jedna si žádá moji smrt. Chce, abych se trápil, utápěl se v tom všem, skončil špatně, ubližoval si co nejvíce můžu a ponižoval se. Nutí mě pomáhat ostatním, ignorovat své vlastní problémy a neřešit je. A ta druhá? Snaží se mě zachránit z topící se lodě. Snaží se mi vysvětlit, že co se stalo stalo se a jedeme dál. Že se nemusím pro všechny rozkrájet a pokud udělám jednu drobnou chybu, nemusím si připomínat následující týdny. Ale to já prostě nedokážu. Nejsem takový člověk...
Každou hodinu se moje nálada může změnit. Stačí jeden malý moment a strany se prohodí.
Ale upřímně... pokaždé, co jdu spát, tiše doufám, že se už neprobudím. Nechci to ukončit... jen se nechci probudit. Proklínám jak svět okolo sebe , tak i mé samotné já.
Za dva dny mi táhne na sedmnáct a přeji si jen jednu věc. Aby se celá moje existence vymazala. Abych se ztratil všem ze vzpomínek, aby lidé žili životy beze mne...
Aby všichni ti, které znám, byli šťastní beze mne.
Nevím, jestli to je chaos, nebo jenom moje depresivní kecy kvůli tomu, že je můj mozek postižený. Asi spíše to druhé...
Ale pochybuji, že to někdo čte.

View more

já jenom ležím a tečou mi slzy

Jsme dva...
Vzpomněl jsem si na to, co jsem jednou řekl ex a ačkoliv jsem to nemyslel nijak zle, teď si uvědomuji, jak to muselo znít. Možná jsem ji tím ublížil. Byla dost citlivá a vím, že jsem ji tím nejspíše ranil. Možná jsem jí způsobil dost bolesti... Ach bože... sedím tu, snažím se pomoci dvěma lidem a přitom sám pláču a třesu se. Tak moc si přeju na to zapomenou, aby se to nikdy nestalo a abych konečně zemřel... Je to už rok a měsíc... a pořád, každým dnem na ni vzpomínám. Měl bych se léčit...
Ani nevím, jestli se přes to někdy přenesu. Každý den na mě mohou vypadnout vzpomínky, které mě během jedné vteřiny dokážou rozhodit a zničit mi náladu...

a odmietli ta holky?

Vyznal jsem se jen jednou, když jsem byl ještě tak nějak normální, ale potom jsem vždy čekal, až se někdo vyzná mě. Nechal jsem tomu volný průběh a vyznalo se mi... Myslím, že šest nebo sedm holek. Do prvního vztahu jsem samozřejmě šel, ale další už jsem odmítal. Chci lidem pomáhat, nepotřebuji vztah, nechci vysloveně patřit někomu, ale patřit všem. Vím momentálně o čtyřech holkách, které by o vztah se mnou stály... Ale už to nezvládnu, ani nechci.
Proto jsem včera na rande s @luna24601 vážně nebyl xD
+3 answers in: “Hej... žiješ?”

Hej... žiješ?

Snažil jsem se na tuhle otázku odpovědět a už nad tím přemýšlím asi patnáct minut...
Žiju, ale nejraději bych nežil. Je mi příšerně. Zase si přehrávám všechny vzpomínky, poslouchám depresivní songy, brečím a objímám polštář. Je půl druhý ráno a já jsem totálně v piči. Znova...
Přepisuju tyhle řádky už asi po pátý. Mám strašnou chuť jenom prorazit pěstí obrazovku a prostě se vykřičet. Ale nemůžu. Musím skoro držet i slzy, aby o tom nikdo nevěděl. Aby si moje rodina myslela, že jsem v pohodě. Tak moc si přeju, abych neexistoval, abych se prostě jenom vypařil...
Navíc to nemůžu ani nikomu okolo říct, protože mají svoje problémy a já je nemůžu zatěžovat těma svýma.
Píšu to sem, i když vím, že to lidi nezajímá. Ale potřebuju se prostě jenom vypsat, i kdyby mě někdo bude odsuzovat.
Mohl jsem mít už tři vztahy, ale všechny jsem odmítl. Nechci riskovat, že někomu zkurvím život a po Ní už nikdy v životě nikoho nechci. .Jenže zároveň chci někoho, kdo mě obejme. Ale zároveň mi dělá fyzický kontakt špatně. Ale zároveň ho tak chci... Jsem chodící paradox.
Přeju si už jenom odejít. Ne, nechci spáchat sebevraždu. Nemám na to koule. Rodina by to neunesla. Ale smrti bych se vůbec nebránil. Způsobil jsem jenom problémy a strasti svojí rodině. Nezasloužím a ani nepřeju si tady být...
Ale je tady tolik lidí, kterým pomáhám a nechci je opustit a nechat je tady samotný... u některých i vím, že by se přes to nepřenesli...
A takhle se trápím. Každý den. Každý den jenom vzpomínám na všechny ty skvělý moment. Každou noc koukám do stropu a přeju si, abych neexistoval. Nedokážu spát, protože si vzpomínám na to, jak jsme spali vedle sebe. Nezvládám toho tolik...
Jsem tak strašně moc rozpolcený a vnitřně mrtvý...

View more

+3 answers Read more

Ahoj, pokud ti to alespoň trochu pomůže, můžu ti s jistotou říct, že tě víc než chápu. Upřímně mě moc mrzí, že si tímhle musíš procházet... pevně ale věřím, že dříve či později se všechno zase zlepší a ty uvidíš svět, lidi v něm a především sám sebe zase z mnohem jiné, lepší stránky.❤

katerinahruskova’s Profile PhotoKačka
Heya, no... myslím, že nezlepší. Moje nenávist ke mému já ve mně zůstane navždy zakořeněná a nemyslím si, že by to něco změnilo. Pohled na svět a na lidi v něm se možná změní, ale spíše k horšímu. Je to asi tím, že jsem prostě pesimista a jsem skeptický vůči všemu.
Ale jsem s tím spokojený, zasloužím si to všechno, co jsem na ask napsal a asi si nezasloužím být šťastný. Možná jsem až moc špatný člověk na to, abych si mohl užívat.
Ale děkuji za zprávu, zvedla mi náladu ^^
+1 answer in: “Na co myslíš?”

Na co myslíš?

unicornjenejlepsi’s Profile Photomedvěd
Pořád na to samé. Dokola, dokola, dokola... Třeští se mi hlava na tisíc kousků. Jsou tři hodiny ráno a já se po dvou hodinách ležení a koukání do stropu rozhodnu podívat na naše společný fotky. Je tak strašně roztomilá... všechny vzpomínky se do mě nahrnou strašnou rychlostí. Vzpomenu si na tolik detailů, věcí, které jsem dříve přehlédl. Věci, kvůli kterým se se mnou nejspíše rozešla.
Myslím i na to, co bude dál. Právě mi skončil další záchvat, ve kterém jsem nekontrolovatelně brečel, třásl se, sténal a přál si, aby to všechno byl jenom sen. Jenom hloupý, zlý, příšerný sen který trvá dost dlouho na to, aby byl bohužel skutečný.
Uvědomuju si, kolik chyb jsem udělal. Myslím na to, jak moc jsem svojí rodině posral život tím, že musejí mít na krku něco neschopného jako jsem já. Bože, strašně se mi klepou ruce a musím skoro každý slovo přepisovat. Tak moc jsem ublížil všem okolo a bojím se, že jim ublížím víc.
Chci jenom trochu pochopení. Chci prostě jenom někoho, kdo mě obejme a už mě nepustí. Někoho, kdo mě uklidní a řekne mi, že všechno bude dobrý. Ale já vím, že nikdo takový nebude. Že už nikdy nebude...

View more

+1 answer Read more

Co v tuhle chvíli chceš dělat nejvíce?

SajulinkaMucq’s Profile Photo†Diana☆
Být s ní... Užívat si zase ten pocit toho, že někoho můžu mít. Že existuje někdo, kdo mě má rád, někdo, kdo mě chápe a někdo, komu můžu věřit. Že existuje někdo, kdo mě v nejhorších chvílích obejme a řekne, že to všechno bude dobrý, místo toho, abych jen ležel, koukal tři hodiny do stropu a přemýšlel nad tím, že to brzy bude už rok od toho, co jsem ji ztratil... A za další rok už bude konec. Je to příjemné zjištění.
Chci jen ležet vedle ní, pořádně jí obejmout a říct jí, jak moc ji miluji a udělal cokoliv pro to, aby se mnou ještě byla...
Ale vím, že nechce. Vím, že je šťastná... a alespoň tenhle pocit mi musí stačit.

No právě, ale s tím nic nenadělám, je to tak lepší, koho taky zajímá uřvaná holka jako jsem já. Otázka času a zabalím to. Odejdu někam daleko.

Upřímně, zajímáš mě. Zajímá mě každý, kdo na problémy. Nechceš o tom hodit řeč někde jinde? Upřímně, rád bych si poslechl tvůj příběh a snad ještě raději bych ti pomohl. Klidně napiš na messenger, Matyáš Lorenz, nebo na ig @matylorenz. Rád si o tom s tebou promluvím ^^
+1 answer in: “Ahoj, nebudu lhát jsme na stejné lodi a pomalu taky umírám, jen s tím že já vlastně podle všech nesmím mít žádný trápení.”

I když na to teď nemáš sílu, nevzdávej to sám se sebou. můžeš to vzdát s každým, ale se sebou ne, protože sebe se nikdy nezbavíš, a když se o to pokusíš, budeš t zase jenom ty, kdo se bude ničit. Tyhle věci jsou strašně těžký a zdaj se beznadějný a marný ale to neznamená, že nejde řešit aspon něco

BlackPretty13’s Profile PhotoČeská Rin Kagamine 鏡音リン
Mohu to vzdát se sám sebou. Sebe se zbavím celkem rychle, možná i bezbolestně, pokud budu přesný. A to, že se budu ničit, je přesně to, co chci... respektive přesně to, co si zasloužím.
Je zbytečné to řešit. I kdyby se vyřešil jeden, dva, deset problémů, nikdy se nezbavím jizev, svých vzpomínek, minulosti a nevymažu své skutky. Navždy mě bude tížit to, co jsem udělal a co se mi stalo. A s tím pocitem prostě nedokážu a ani nechci žít...
Ugh, možná to je tím, že je jedna hodina ráno, přemýšlím jako každý den nad svojí expřítelkyní a snažím se si neublížit, ale mám prostě depresivní náladu, takže moje emocionální výlevy asi neřešte a jednoduše tohle ignorujte.
+10 answers in: “Prosím, dej mi sílu. Navrať mi ten kus, jež jsem ztratila.”

Tak jooo❤️Ráda..Máš ig?

Yupp, @matylorenz ^^
Jinak můžeš napsat úplně kdykoliv, jsem online skoro 24/7 ^^
+1 answer in: “Jsem totalne na dne z jednoho kluka uz 2 roky..On uz se posunul dal, ale ja to proste nedokazu..A uplne se mucim premyslenim nad minulosti..bude mi 18 a vazne rada bych se posunula, zkousela jsem to, ale nejde to...Prochazite si nekdo necim takovym? Rady, jak se toho pocitu zbavit?”

Next

Language: English