Na co myslíš?
Pořád na to samé. Dokola, dokola, dokola... Třeští se mi hlava na tisíc kousků. Jsou tři hodiny ráno a já se po dvou hodinách ležení a koukání do stropu rozhodnu podívat na naše společný fotky. Je tak strašně roztomilá... všechny vzpomínky se do mě nahrnou strašnou rychlostí. Vzpomenu si na tolik detailů, věcí, které jsem dříve přehlédl. Věci, kvůli kterým se se mnou nejspíše rozešla.
Myslím i na to, co bude dál. Právě mi skončil další záchvat, ve kterém jsem nekontrolovatelně brečel, třásl se, sténal a přál si, aby to všechno byl jenom sen. Jenom hloupý, zlý, příšerný sen který trvá dost dlouho na to, aby byl bohužel skutečný.
Uvědomuju si, kolik chyb jsem udělal. Myslím na to, jak moc jsem svojí rodině posral život tím, že musejí mít na krku něco neschopného jako jsem já. Bože, strašně se mi klepou ruce a musím skoro každý slovo přepisovat. Tak moc jsem ublížil všem okolo a bojím se, že jim ublížím víc.
Chci jenom trochu pochopení. Chci prostě jenom někoho, kdo mě obejme a už mě nepustí. Někoho, kdo mě uklidní a řekne mi, že všechno bude dobrý. Ale já vím, že nikdo takový nebude. Že už nikdy nebude...
Myslím i na to, co bude dál. Právě mi skončil další záchvat, ve kterém jsem nekontrolovatelně brečel, třásl se, sténal a přál si, aby to všechno byl jenom sen. Jenom hloupý, zlý, příšerný sen který trvá dost dlouho na to, aby byl bohužel skutečný.
Uvědomuju si, kolik chyb jsem udělal. Myslím na to, jak moc jsem svojí rodině posral život tím, že musejí mít na krku něco neschopného jako jsem já. Bože, strašně se mi klepou ruce a musím skoro každý slovo přepisovat. Tak moc jsem ublížil všem okolo a bojím se, že jim ublížím víc.
Chci jenom trochu pochopení. Chci prostě jenom někoho, kdo mě obejme a už mě nepustí. Někoho, kdo mě uklidní a řekne mi, že všechno bude dobrý. Ale já vím, že nikdo takový nebude. Že už nikdy nebude...
