@MercifulChaos#20 🇨🇿

Chaos

Ask @MercifulChaos

Sort by:

LatestTop

Taky nedokážete žít a dýchat dlouhodobě bez kapek do nosu?🤔

lukes17’s Profile Photolukes17
Ne, podělal jsem si toho v životě sice hodně, ale závislým na kapkách do nosu jsem se nikdy nestal. Ve skutečnosti jsou na tomhle ty kapky přesně založené, proto se snažím si do nosu moc nestříkat ani při chorobách.
Bůh mě chraň, aby nějaká farmaceutická firma rýžovala na mé nosní sliznici. K tomu přece mám ostatní orgány.

+ 1 💬 message

read all

Tak co komu všemu sem už zničil chuť volit D. Nerudovou?🤔🤣

lukes17’s Profile Photolukes17
Doufal bych, že nikdo neupravuje své volební preference na základě toho, co jim chodí v askových shotoutech. A to ani jedním, ani druhým směrem.
Na druhou stranu mi ta představa připadá strašlivě humorná. Byl by takřka metafyzický moment stát za plentou, již téměř připraven zaškrtnout na volebním lístku, a náhle se zastavit, položit si ruku na srdce a s pohledem k nebi se zeptat sám sebe: "Počkat. Je toto skutečně to, co by Lukáš Vašíček chtěl?"
Načež teda pořád zaškrtnout toho kandidáta, co jsem chtěl zaškrtnout já sám, ale nyní se smíchem, co bych nikomu ve volební místnosti nebyl schopen vysvětlit.

+ 15 💬 messages

read all

Related users

"V dubnu došlo k velkému nárůstu očkování. A k velkému nárůstu úmrtí v září." Steve Kirsch tvrdí, že existují dva vrcholy úmrtnosti související s očkováním: jeden během týdnů po očkování a jeden přibližně 5/6 měsíců po očkování. Názor?🤔👍

lukes17’s Profile Photolukes17
Musím si zapsat do kalendáře, abych si v lednu nechal dát čtvrtou dávku - s tímhle propočtem by mě to mohlo sejmout tak akorát před státnicemi, a to by byl docela kýžený výsledek.

Jak se dnes máte ?

danca123451
Upřímně? Skvěle.
Mám za sebou skvělý den.
Ráno jsem byl na evaluaci u klinického psychologa. Měl jsem z toho dost velký strach, ale nakonec to bylo... až překvapivě příjemné. Moc fajn chlap. Popovídal si se mnou. Řekl mi, že IQ test asi můžeme vynechat, navzdory tomu, že se dělává - že si tím ušetříme čas oba. Popřál mi štěstí, vyjádřil, že se těší, jestli o mně někdy uslyší velké věci. A odcházel jsem s prozrazením toho, že to byla jedna z nejkratších a nejjasnějších evaluací, co kdy dělal.
Načež jsem strávil velmi krásný den s přáteli, mimo jiné i s onou osobou, na kterou teď myslím až podivně často a podivně krásně.
Svět dokáže být tak strašlivě nádherný.

https://ask.fm/MercifulChaos/answers/171067461439 aky protest?

Protesty v Iránu proti tamější vládě a celému systému. Vznikly jako reakce na smrt slečny jménem Mahsa Amini, která zemřela ve vazbě po tom, co ji zatkla islámská mravní policie - velmi pravděpodobně na následky toho, jak s ní zacházeli.
Celý Irán se zmítá pod náboženskou diktaturou a jako v každé diktatuře, i zde nejen, že hrozí nejvyšší tresty za takřka jakékoliv formy protestu, ale také je jedním z hlavních cílů co nejvíce předstírat, že se "nic neděje", zabránit šíření informací. Veřejný protest fotbalistů, kteří odmítnou na světovém a mezinárodně intenzivně sledovaném zápase zazpívat hymnu, je obrovským gestem nejen pro to riziko, ale i proto, že na daný problém velmi mocně upozorňují.

Jaké to je, být někým kdo se líbí mnoha ostatním lidem?

Je to stejnou měrou krásné jako nekonečně děsivé.
V posledním měsíci se mi dostalo citového vyznání hned od tří lidí. U všech tří to navíc nebylo ani zdaleka náhlé citové vzplanutí - naopak. Byly to emoce, kterých si byli vědomi rok v tom nejkratším případě.
Láska je strašlivě zvláštní pocit. Dvousečný. Jako dvě nabité zbraně mířící proti sobě. Jistě, je to lepší, než když je na jedné straně zbraň a na druhé bezbrannost. Přesto bych ani zdaleka neřekl, že se v takové situaci člověk cítí víc v bezpečí.
Já se s láskou v bezpečí necítím. Ne s tímhle typem lásky. Děsí mě tak, že to slovy neumím vyjádřit.
Pokud proti sobě stojí dvě nabité zbraně, nejlepší možná strategie je vystřelit jako první. Dotáhl jsem tuto strategii ještě dál. Pro dokonalé zmatení protistrany vystřelím jako první - a vystřelím tak, aby kulka mnou kulka čistě prošla. Kůží, svaly, kostmi, orgány. Jednou tkání za druhou. Jednou stranou tam a druhou ven.
Jsem zvyklý krvácet. Určitým způsobem jsem zvyklý umírat.
Ale ten strach, že budu muset střelit dalšího člověka? Ne, děkuju. Jestli tě zraní šrapnely z kulky, co ve své plné síle zasáhla mě, je to pořád přijatelnější než jakákoliv alternativa.
Chodím po světě s nabitou zbraní. Lákající vůní střelného prachu a pachem zaschlé krve. S prsty na spoušti jako zkušený střelec. A když přijdeš příliš blízko -

View more

Íránští fotbalisté nezpívali hymnu, podpořili tím protivládní protesty Respekt co?🤔👍

lukes17’s Profile Photolukes17
Obrovský respekt. Je to velké gesto, tím spíš, jak hrůzné pro ně mohou být tresty.

Jak se máte?

Mám obavy. Nemalé obavy. Strašlivě nerad bych to zakřiknul, samotného mě netěší si vymýšlet scénáře, které mohou být mnohonásobně hrůznější, než by odpovídalo realitě.
Leč zde jsem. A bojím se, že bych mohl být zamilovaný.
Bůh mě chraň před touto implikací i všemi jejími následky.

Kdy preboli smrt milovaneho cloveka by me zajimalo

Nikdy. Nepřebolí to nikdy.
Ale časem - časem se ta bolest stane snesitelnou. Naučíte se se svou bolestí navzájem žít. Stále si ji poneseš s sebou, ale už nebude těžká jako závaží. Zmenší se do malé, ocelové kuličky, kterou schováš do kapsy. Někdy, ve vzácných, nádherných chvílích, možná zapomeneš, že tam ta kulička vůbec je. Někdy ji nahmatáš v kapse prsty a budeš si říkat, jaké to bylo privilegium. Jaké privilegium a jaká čest byla možnost sdílet část časoprostoru s člověkem, na kterém ti tolik záleželo. Který byl tak nesmírně úžasný a tak nesmírně milovaný, že jeho absence tak strašlivě bolí.
Četl jsem nedávno zpověď otce, který přišel o svého syna. Shodou okolností stejně starého jako jsem já, shodou okolností osoby, která mi též byla velmi blízká a moc mi na ní záleželo. Pukalo mi srdce, když ten otec psal, jak kdyby ho postavili před volbu, jestli si vybrat, aby se jeho syn nikdy nenarodil, nebo jestli si vybrat, aby se narodil, prožil krásný a krátký život a zemřel ležící vedle něj, vybral by si pokaždé tu druhou možnost. Úplně pokaždé. Se vší bolestí, co přináší. I takové je privilegium lásky.
-
Neznámý člověče. Svěřil ses mi s tím, co ti leželo na srdci. Děkuji ti za to. Snad jsem nezneuctil tvé svěření. Nyní ti já svěřím, co leží na srdci mně.
Shodou okolností se onen syn v této odpovědi i jmenoval stejně jako já.
Přemýšlel jsem nad tím zrovna nedávno. Jel jsem v autě a uvažoval nad všemi osobami mého jména, o kterých jsem v životě slyšel, nebo jaké jsem v životě poznal. Všechny měly tragické příběhy. Každý jeden z nich všech. Jako by jen to jméno bylo pronásledované tragédií.
Přemýšlel jsem. Ruce mě tížily na volantu a sníh v krajině se leskl jako drahokamy.
Hádám totiž, že budu muset být první. První nositel toho jména, jehož příběh bude šťastný. Jehož příběh neskončí předčasně.
Je to krásné a tíživé pomyšlení.

View more

No len preco myskis ze sa zrusilo zlato na menu? Je aj viac ludo a aby sa nejako tie peniaze rozmnozilo musi byt nieco splneen urcote nie len tal tlacia ako sa im zachce musi nieco podlantoho spravene. Uz su aj noce algorytmy na tazbu kryptomeny ako tekbprrof of work ak to poznas? Studoval si ekono?

Přiznám se, že nevím, co přesně ode mě v tuto chvíli očekáváš. Již v první větě své odpovědi jsem řekl, že nikoliv, nejsem ekonomicky vzdělaný, ekonomii jsem nestudoval. Tvoji otázku luštím v takových překlepech a tak podivně skládaných větách, že netuším, jaký je její smysl.
Zrovna Proof of Work jako algoritmus pro kryptoměny mi nepřijde nový ani zdaleka, pokud vím, je to ten původní systém pro největší z kryptoměn (typu Bitcoin) a žádná z nich se z něj nechce posunout, protože je při jejich velikosti nejspíš ten "nejbezpečnější". Opravdu by mě nicméně zajímalo, proč mi vyzdvihuješ zrovna PoW, když ten je pro spotřebu energie, prostoru a počítačových součástek dost možná nejnáročnější z kryptoměnových systémů - a já jsem velmi zřetelně zmiňoval, že absolutně zbytečné a umělé vyhazování energií a zdrojů oknem je jedna z věcí, co mě na kryptoměnách znechucuje takřka nejvíc.
Abych to shrnul. O ekonomii se s tebou hádat ani debatovat nebudu, protože tomu dostatečně nerozumím. O kryptoměnách se s tebou hádat ani debatovat nebudu, protože shodou okolností žiju na zatím jediné obyvatelné planetě Sluneční soustavy, a nepřijde mi, že by byl chtíč, aby se omezené zdroje té planety plýtvaly na něco jiného než na imaginární těžbu blockchains, jakýmkoliv způsobem námět k diskuzi.

View more

https://ask.fm/MercifulChaos/answers/171052846911 preco?

Celkově nejsem fanoušek celého "generování peněz a zisku, aniž by se něco reálně tvořilo", ale že nejsem dostatečně ekonomicky vzdělaný, nejspíš bych na to nepoužíval správné termíny. Rád se to pokusím vysvětlit jednoduše.
V mé hlavě (a jsem vždy poněkud rozpačitý, že to tak dle všeho ve skutečnosti není) má být ekonomika živá, dynamická, proudící a lidem přinášející. Chápu, že peníze už dávno nejsou kryté žádnou reálnou hodnotou (tak jako kdysi bývaly kryté zlatem), a všechno to tedy stojí spíše jakémsi umělém systému - vím, že za tuto konkrétní bankovku, tento papírek (sám o sobě zcela bezcenný) si mohu koupit chleba, protože ten člověk, od kterého si za ten papírek kupuji chleba, si za ten papírek může od někoho jiného koupit boty. V téhle jednoduchosti pro mě ostatně spočívá i myšlenka toho života a dynamiky.
"Musím udělat chleba, abych dostal ten papírek." - nebo - "Musím udělat boty, abych dostal ten papírek."
To je nějaká produktivita. Něco se reálně vytvořilo. Ten papírek si v mé hlavě zaslouží svoji hodnotu, protože něčím přispěl - přispěl k vytvoření něčeho reálně užitečného, pokryl se nějakou prací a tvorbou.
Proto jsem poněkud rozpačitý už jen při vydělávání si peněz spekulacemi na burzách a podobně. Co tvoje papírky reálně přinesly? Vytvořily ten chleba a ty boty nebo jen vyděláváš na umělosti toho systému, na matematice založené více na náhodách než na předvídatelných pohybech?
Jistě, někde vzdáleně ty papírky třeba k tomu chlebu a botám přispěly. Vzdáleně jsi dodal papírky firmě, co je využije na více strojů na výrobu chleba, a tak dále, a tak dále. Má rozpačitost nicméně přetrvává.
Kryptoměny jsou tohle v extrému. Nejsou kryté absolutně ničím. Nejsou kryté takřka žádným zákonem, nejsou kryté žádnou organizací, žádnou jistotou. Je to vyloženě hra s čísly. Nepřidávají do světa doslova absolutně žádnou produktivitu. Naopak.
Je to hra o to, kdo zvládne vytvořit víc umělé hodnoty v umělé hodnotě. Těží se imaginární řetězce v imaginárních světech - jen s využitím reálných zařízení s reálnou spotřebou energie a reálným planetárním znečištěním. Ve výzkumných a lékařských oborech chybí součástky, protože jsou dopředu vykoupené na těžbu kryptoměn. Těžařská místa zabírají prostor (opět, bez toho, že by se společnosti něco reálně přinášelo) a berou energii s takřka nulovým zájmem o to, odkud ta energie pochází a jaké je její množství.
V době, kdy se velká část nejen naší společnosti snaží snížit své energetické nároky, své emise a svůj celkový dopad na životní prostředí, mi celý systém kryptoměn hořkne v žaludku ještě víc.

View more

httpsaskfmMercifulChaosanswers171052846911 preco

Kdo je existenčně důležitější než ty?

cynicka_depkarka’s Profile Photocynicka_depkarka
To je zajímavá otázka. "Existenčně důležitější."
Obávám se, že pro existenci jako takovou jsme nepodstatní všichni úplně stejně. O důležitosti pro existenci lidstva by se snad dalo u jednotlivých lidí polemizovat. U důležitosti pro existenci některých aspektů, subkultur a menších skupin lidí už by ta otázka možná i měla nějakou reálnou odpověď.
Ale když se to vezme kolem a kolem -
Nikdo.
Nikdo není existenčně důležitější než já. Ne pro mě. A pro tebe není existenčně nikdo důležitější než ty. Protože v konečném důsledku jsme ty i já zcela unikátní kombinace atomů. Je matematicky nekonečně nepravděpodobné, že by někde v celé té širé realitě vzniklo ještě nějaké "my". A i kdyby, bude to skutečně "my"? Když "my" nejsme izolovaní od světa, ale právě naopak součást, příčina a důsledek nekonečně mnoha interakcí se vším živým a neživým. I pokud bych se někde jinde a někdy jindy poskládal z těch zcela stejných atomů a byl ten zcela stejný člověk - byl bych to skutečně já, kdybych se tenkrát ve čtvrté třídě nepohádal s učitelkou přírodopisu? Kdybych si nenechal tu vlaštovku, kterou mi táta poskládal po cestě vlakem? Kdybych v osmé třídě neodevzdal svou přípravu na fyzikální olympiádu se skvrnami od krvavého pomeranče? Byl bych to já, pokud bych jednu ze svých nejbližších osob v životě nehladil po zádech, když zvracela? Pokud bych nebrečel nad slovy vyřčenými osobou, u které chci, aby do mého života i nadále přinášela slova? Pokud bych nevykouzlil úsměv na tváři osobám, které ke mně přivedly tisíce malých náhod a spojuje je se mnou láska silnější než cokoliv, co si jedna lidská mysl dokáže představit?
Ne. Nebyl bych to já. Nikdo není existenčně důležitější než já.
Jsem každé své minulé já, každé současné, každé budoucí. Za život jsem byl mnoho různých verzí svého já, ale stále jsem to já, a všechny já pro mě mají tu největší existenční důležitost.
A je to nádherné, a je to hrůzné, a je to všechno mezi tím.

View more

+ 1 💬 message

read all

Jak dlouho jsi vydržel/a pod vodou?

sarah_678i’s Profile PhotoSar
Jako malý jsem se s kamarádem předháněl v tom, kdo z nás přeplave více bazénů na šířku. Pod vodou.
Nikdy jsem neměl rád prohrávání.
Nedokážu říct, jak dlouho to mohlo trvat časově. Tak dlouho nejspíš ne. Každopádně dokud jsem měl před očima jen rudé mžitky a bolest cítil jen v hrdle a plicích, nebyl jsem ochotný se vynořit. Teprve ve chvíli, kdy jsem se začal propadat do tmy a urychleně ztrácel sílu ve svalech, jsem musel připustit, že potřebuju vzduch.
Občas když se dusím a přepadá mě panika s dušením spojená, snažím se na tyhle momenty vzpomenout. Na ten ledový klid a determinaci, jakými se moje mysl proložila, když na mě moje naprosto nejzákladnější biologické nastavení zoufale křičelo.

Next

Language: English