Jaké byly tvoje začátky na reveliu?
Velice zajímavá otázka, na kterou se dá po dlouhé době dost pěkně odpovědět, přece jenom jsem tu prakticky nejstarší herně, kdo hraje vkuse a bez přestávky. Ač nutno přiznat, že mé hraní už tak od roku 2019 není nic extra aktivního a mnoho lidí mou osobu už ani jako hráče nevnímá. Prakticky hry se mnou bývají dosti náhodné a nárazové.
Každopádně, abych přešel k začátkům na reveliu, tedy tehdy se ještě náš projekt jmenoval alohomora. Bylo to dosti zajímavé. Já jsem působil už na předchůdci projektu od 14.7.2016 a byl jsem ten typ člověka, kterýmu neunikne jedinej drb, konzultuje se s ním naprosto všechno, oblíbenec, s kterým se baví prakticky každej a nesedí jen výjimkám. Proto byl pro mě hromadný odchod a založení alohomory poměrně velkým skokem a dlouho jsem zvažoval, zda vůbec přestoupit a jít si budovat svou pozici od znova, hledat si nové přátelé, apod. Nakonec toto rozhodnutí za mě vyřešil tehdejší ředitel předchůdčího projektu, který mě zabanoval a já tak měl už akorát revelio.
Viděl jsem rázem hrozně nových lidí, ať už nováčci, či lidi z ještě větší minulosti, kteří přišli fandit vzniku projektu pod taktovkou Terryho Morca, Daniela Bravea, Reginalda Flitwicka, Caspara a Madshaw. Z těch jsem měl asi nejvíce smíšené pocity, rázem byli oni těmi nejuznávanějšími a mě prakticky nikdo neznal, ego utrpělo. Zejména pak v případě, kdy jsem choval velké antipatie k @King_of_Mantis a on se dostal velice brzo do vedení projektu zrovna tak.
Stále jsem se spoléhal na takového Serge či Swanovou, Elizabeth Kinglseigh, Annie Greenovou, Miou McCall, Lucy Sarahy, dnešní Aaronkou, no a mohl bych pokračovat. S těmi postupem času komunikace slábla/končili a prakticky by si nás pak nikdo nespojil. Pak jsem se snažil bavit s nováčky, konkrétně s Leslie, Mack a Leylou, radost jsem měl tehdy i z příchodu mé dávné známosti z hocz, Enza.
Co bych ale nikdy nečekal, že jednou hrou se začnu bavit víc s Miou Teat (Trevor) a panem Bravem (Henrikem), s kterými jsem si ten prvák užil dostatečně.
Pak lidi postupem času odcházeli, přicházeli, já zaujal pozici už spíš komedianta až lehkého trolla a nějakým zázrakem se objevil i ve vedení a dneska jsem něco jako důchodce v herním světě, jehož čas by se měl pomalu krátit a předávat žezlo mladším s podobnou energií, s jakou jsem do toho tehdá vpadl já, do té doby je však ještě udělat mnoho práce.
Je zajímavý si nad tím vším zavzpomínat, celkově to byla dosti hustá jízda, která ve mě dokázala často vyvolat různé emoce a zážitky.
Každopádně, abych přešel k začátkům na reveliu, tedy tehdy se ještě náš projekt jmenoval alohomora. Bylo to dosti zajímavé. Já jsem působil už na předchůdci projektu od 14.7.2016 a byl jsem ten typ člověka, kterýmu neunikne jedinej drb, konzultuje se s ním naprosto všechno, oblíbenec, s kterým se baví prakticky každej a nesedí jen výjimkám. Proto byl pro mě hromadný odchod a založení alohomory poměrně velkým skokem a dlouho jsem zvažoval, zda vůbec přestoupit a jít si budovat svou pozici od znova, hledat si nové přátelé, apod. Nakonec toto rozhodnutí za mě vyřešil tehdejší ředitel předchůdčího projektu, který mě zabanoval a já tak měl už akorát revelio.
Viděl jsem rázem hrozně nových lidí, ať už nováčci, či lidi z ještě větší minulosti, kteří přišli fandit vzniku projektu pod taktovkou Terryho Morca, Daniela Bravea, Reginalda Flitwicka, Caspara a Madshaw. Z těch jsem měl asi nejvíce smíšené pocity, rázem byli oni těmi nejuznávanějšími a mě prakticky nikdo neznal, ego utrpělo. Zejména pak v případě, kdy jsem choval velké antipatie k @King_of_Mantis a on se dostal velice brzo do vedení projektu zrovna tak.
Stále jsem se spoléhal na takového Serge či Swanovou, Elizabeth Kinglseigh, Annie Greenovou, Miou McCall, Lucy Sarahy, dnešní Aaronkou, no a mohl bych pokračovat. S těmi postupem času komunikace slábla/končili a prakticky by si nás pak nikdo nespojil. Pak jsem se snažil bavit s nováčky, konkrétně s Leslie, Mack a Leylou, radost jsem měl tehdy i z příchodu mé dávné známosti z hocz, Enza.
Co bych ale nikdy nečekal, že jednou hrou se začnu bavit víc s Miou Teat (Trevor) a panem Bravem (Henrikem), s kterými jsem si ten prvák užil dostatečně.
Pak lidi postupem času odcházeli, přicházeli, já zaujal pozici už spíš komedianta až lehkého trolla a nějakým zázrakem se objevil i ve vedení a dneska jsem něco jako důchodce v herním světě, jehož čas by se měl pomalu krátit a předávat žezlo mladším s podobnou energií, s jakou jsem do toho tehdá vpadl já, do té doby je však ještě udělat mnoho práce.
Je zajímavý si nad tím vším zavzpomínat, celkově to byla dosti hustá jízda, která ve mě dokázala často vyvolat různé emoce a zážitky.