Ask @MyArmy_rpg:

https://ask.fm/whysooverrated/answer/145559491668

nathaniel declann quinn
Poslední dobou jsem se vyhýbala některým lidem a to hlavně těm co jsem něco dlužila. Nechodila jsem mezi lidi a celkově byla spíše v ústraní. Neznamenalo to ale že bych se jich nějak bála nebo tak. Šlo o to, že poslední dobou jsem byla fakt napružená a sebemenší narážka mě dokázala vytočit do obřích rozměrů a jednoduše jsem nechtěla abych někoho něčím praštila.
Spoustu času jsem teď trávila v treninkové místnosti. Skutečně jsem tam byla nejméně 12 hodin denně. Byl to nejlepší způsob na odreagování a uklidnění. Místo nakopávání zadků lidí jsem mohla pořádně kopnout do boxovacího pytle což byla podle pravidel lepší možnost i když zdaleka ne tak zábavná. Nebylo to ale jen kvůli mému dobrému pocitu, chtěla jsem být ve formě.
Vždycky mi šlo o to být nejlepší a ve všem vynikat, dokonce se mi to většinou vedlo. Chtěla jsem být skvělá a tohle trénování mi v tom pomáhalo. Zvláště teď o to šlo když mě vybrali na důležitou misi. Nikdy a ani tentokrát mi nešlo o to ji splnit pokud to znamená, že se při tom stane něco mě. Dělám všechno a vždy ale jedině pokud to neohrožuje můj život, to byla zásada.
Nebylo výjimkou, že i v tuhle hodinu, kdy se většina vrací na pokoj, já jsem tady a trénuju. Davy proudící ven mě nezajímali, nebo jsem si myslela že v nich nebude nic zajímavého dokud jsem nezahlédla tu známou střapatou hlavu prodírající si cestu dovnitř. Ve skutečnosti jsem se divila, že toho prcka nezašlapali protože to chvílemi na to vypadalo, což by byla teprve sranda. Dlouho jsem ho neviděla a nebyla bych to já kdybych se neozvala.
"Hej!" Křikla jsem při čemž jsem po tobě hodila jednu boxerskou rukavici. A když jsi se podíval mým směrem usmála jsem se. "Neříkej mi, že ty cvičíš... Moc na to nevypadáš." Neodpustila jsem si poznámku a nakonec to podtrhl i můj úšklebek.

View more

▪️ Věděla jsem, že tě znovu uvidím. ▫️

@aleclightwood2
Bylo tomu už 13 let co naposledy pohlédla do jeho očí, kdy slyšela jeho přímý hlas a dotýkala se jeho ruky. Pomalu zapomínala ty maličkosti, jak velký úsměv dokáže vytvořit když se usmívá. Jak se mu v obličeji napnou všechny svaly a na čele vyskočí malá vráska když se zlobí. Všechno tohle se jí zdálo jako daleká minulost když si to opět představovala. A začínala si uvědomovat jak jí právě maličkosti chyběli.
Ze všeho nejvíce Tayllar ale chyběla tětiva natažená v prstech, šíp v druhé ruce a jemný závan větru když šíp z ruky vypustí a tětiva se smrští. Pak také kreslení run. Jistě bolelo to ale stálo to za ten pocit, ten který dával takovou moc.
Nic z tohoto i vílího dvora neměla i když i tam se pár užitečných věcí naučila, nic nebylo jako toto.
Při vzpomínkách na dětství se jí po tváři spustila jedna neposedná slza. Rychle ji setřela aby ji Magnus neviděl i když to se nejspíš nepovedlo. Třebaže to mohlo být jedno, jí nebylo. Magnuse brala dalo by se říci jako svůj vzor- je silný, chytrý, statečný a navíc to byl on kdo Tayllar dostane zpátky domů. Znala ho už dlouho protože to byl pravidelný návštěvník dvora a on patřil k těm co si s Tayllar povídal.
Kráčela po boku Magnuse, trochu kulhajicím krokem, to ale nemohlo Tayllar v žádném případě zastavit protože na konci čekala slíbená odměna, na kterou čekala už tak dlouho. Bylo to sice 13 let což vlastně nebyla ani půlka lidského života jenže pro ni to bylo jako staletí.
Nemohla se dočkat až je všechny spatří dokonce i Jace což by dříve nikdy neřekla. Čím více se blížila k Institutu, tím rychlejší tempo kroku nasazovala, že občas nechávala Magnuse za sebou. Přeci jen byl Magnus už stařík i když na to nevypadal.
Zastavila se až když stála krok před pozemkem Institutu. Viděla obrovskou budovu, vypadající jako kostel což si přesně pamatovala. Udělala krok na chodníček vedoucí ke dveřím, udělala ho tak jemně jakoby se bála, že je to celé jen sen a když přitlačí celé se to pod nohama rozplyne. Nemusela ale udělat další krok.
Nejen, že pocítila jak jí někdo chytá za ruku ale také ji do nosu praštila velice známá vůně - potu a kovu.
Pomalu zvedla hlavu a uviděla ho, koukala do očí svému dvojčeti, které tak dlouho neviděla. Až teď jakoby se ztracený kousek jí samotné vrátil.
Alec vypadal pořád stejně - černé vlasy mu padaly do čela, černé oblečení, bunda zakrývající mu runu na krku a dříve smutné ale teď už ne oči. Tayllar by si ho mohla prohlížet takhle do smrti jen aby jednou uvěřila, že je to skutečné ale něco chtěla více než si ho jen prohlížet. Chtěla ho obejmout a tak to i udělala.
S obrovským vydechnutím se mu svalila kolem krku jakoby to mělo být to poslední co udělá.

View more

▪️▫️NADPŘIROZENO ▫️▪️

▫️jméno: Tayllar Lightwood
▪️status: lovec stínů
▫️věk: 23
▪️rodina: Maryse [matka], Robert [otec], Alexander [dvojče], Isobelle [sestra], Max, [bratr], Jace [nevlastní bratr], Clary [později parabatai]
▫️děj:
Tayllar se narodila rodině snad nejslavnějších lovců stínů jako starší sestra Izzy, Maxe a dvojče Aleca (i když on je o 5 minut starší). Od mala byla vychovávána pro zabíjení démonů a byla v tom dost dobrá. Jako každé dítě občas něco pokazila a někdy to bylo i naschvál, zvláště pokud to mohlo přivodit pobavení. Stejně jako Alec i její hlavní zbraň byl luk ale vždycky Izzy záviděla její bič. Naopak Izzy záviděla Tayllar její talent zpěvu.
Se sourozenci si jinak dobře rozumí zvláště tedy s Alecem. Dříve se od sebe nehli skoro ani na krok ale to se změnilo. Z části kvůli Jaceovi, který se měl stát Alecovým parabataiem ale taky proto, že Tayllar z jeho života nakonec zmizela.
V pouhých 10-ti letech byla unesena vílí královnou mezi víly. Sen každé malé holky, správně? Být unesena k vílám. No tak Tayllar sen to nebyl.
Královna jí ale nijak neubliživola právě naopak šlo o to, že jen potřebovala páku na lovce. Dokud bude mít dceru důležité rodiny u sebe na dvoře jen těžko se lovci pokusí jakkoliv zlikvidovat její lid a jí samotnou. Nejen, že se o Tayllar starala ale dokud byla menší dokonce si spolu hráli. Teoreticky jí tam nic nechybělo i si to tam docela oblíbila, královna se jí snažila vychovat k obrazu svému a někdo jiný by třeba i zapomněl na roky strávené v Institutu jenže ne ona. Ačkoliv tohle po pár brala jako druhý domov, první byl prostě první a ona byla rozhodnuta se do něj jednou vrátit. Znova vidět rodiče, sourozence a znova bojovat proti démonům. A to všechno jenom díky Magnusovi, který jí pomohl se odtamtud dostat.

View more

https://ask.fm/letitssnow/answers/142362397809

– nathaniel declan quinn
*Měla jsem pocit že kdyby jsi si zvykl na mé narážky a k tomu na to že chci dostat co chci, mohlo by to fungovat a jednoho z nás by nenašli někde zahrabaného od druhého ale to by jsi musel přistoupit na mé nároky. Moje poslední spolubydlící byla dívka a tak byla vystrašená naprosto ze všeho takže mě radši nechala dělat si co chci než aby mi něco řekla. To se mi líbilo více než člověk tvého charakteru.
Jak chceš. *Řeknu naprosto jednoduše a pokrčím rameny. Chtěla jsem aby jsi se toho obličeje zbavil pro vlastní dobro jelikož mě to rozesmívalo ale když jsi si to nechtěl usnadnit tvoje minus.
Na posteli jsem měla vítězný úsměv a naopak jsem byla ráda za tvůj poraženeckej obličej. Nejspíš bych z ty postele už neměla nikdy slézt aby jsi mi ji nezabral, pro dnešek to ale vyšlo což mi pro zatím stačilo.
Poté co se otevřeli dveře tak přes to že jsem ležela nebo spíše byla rozpláclá na posteli jsem se vyhoupla do sedu a podívala se směrem odkud vycházel hlas čili ke dveřím. Na to jak jsi si hrál abych k tobě měla úctu to tu k tobě lidi nemají taky. Ještě po tom co ten kluk zmizel jsem koukala ke dveřím dokud si nepromluvil, větu po které jsem myslela že jsi se při tom pádu praštil do hlavy.* Neslyšela jsem že by řekl moje jméno. *Pronesla jsem bez zájmu a znovu se položila na postel, já se nezvednu na to můžeš hned zapomenout. *

View more

https://ask.fm/letitssnow/answers/142349780849

– nathaniel declan quinn
*Prostě jsem si nemyslela že říkáš pravdu, brala jsem to jako hodně blbou výmluvu i když po pravdě jsem tomu věřit ani nechtěla protože kdybych to uznala za pravdu nemohla bych se ti už smát a pak bych se nudila. Za to vtipy jak jsi spadl přes "obří" kámen mě neskutečně bavili, bavili mě všechny poznámky na tvůj účet ale tyhle ještě více.
Měl by jsi si pomalu začít zvykat na to že pokud se mnou budeš chtít vycházet musíš si zvyknout na moje poznámky vůči tobě, nebyl jsi zdaleka jediný na koho jsem je měla.
Tvůj uraženej obličej nad mým dalším vtipem mě pobaví snad stejnou mírou jako sám ten vtip.* Měl by jsi se zasmát taky jinak ti ten kyselej ksicht zůstane. * Řekla jsem ostře a nad tvým tónem jsem jen povytáhla obočí a zakroutila pobaveně hlavou. Myslím, že jsem měla dobrý důvod ti už nedůvěřovat, plus to jak jsem si teď z tebe dělala srandu, po tomhle bych byla ráda kdyby jsi mě hodil jen na zem a ne hůř.
Nenechám tě spát na hoře ani kdybych tě měla z té horní postele shodit,taky ti to dám jasně najevo a nejen svou odpovědí. Neměla jsem v plánu ti lámat kotník ani nic jiného ani jsem nechtěla aby jsi doopravdy spadl ale stalo se, možná jsem do toho dala víc síly než jsem chtěla a nebo jsi vážně padavka jak jsem si myslela. Když už si ale ležel na zemi nemělo cenu se zastavovat jinak by to přišlo vniveč takže jsem běžela dál, kdyby jsi se dlouho neobjevil asi bych se vrátila a zjistila či se ti něco nestalo.
Doběhla jsem až do pokoje a sedla si do tureckého sedu na postel, aniž bych si sundala boty nebo cokoliv jiného. Chvilku tam sedím ale po tom přijdeš i ty s tím otravným praštěním dvěma. Nakonec jsi mě ale svou větou překvapil, nevypadal jsi jako že se chceš vzdát ale teď jsi tak udělal. I tak jsem ale byla spokojená protože jsem dostala co jsem chtěla.* Konečně rozumné slovo. *S výdechem jsem se položila na postel a zadívala se do stropu. Vážně jsem byla ráda že mohu spát nahoře, když jsem byla ve stanu žádná horní postel nebyla a proto jsem jí tak chtěla. *

View more

https://ask.fm/letitssnow/answers/142341975665

– nathaniel declan quinn
*Sice jak říkáš ty jsi mě na zem nepustil schválně ale já ti nevěřím a tak ti to nenechám jen tak projít, nevím ještě co ti za to udělám ale zatím si vystačím s otravnými poznámkami. Myslím, že jsem si našla nové téma k urážní tě i když na prcka jsem stále ještě nezapomněla.
Jestli jsi si vážně myslel, že tvůj vymyšlený důvod vezmu jako ospravedlnění tak to jsi se sekl. Ani nechápu jak jsi si to mohl myslet, že já bych ti na takovou blbost skočila a proto jsem si ani ten vtip odpustit nemohla.* Vždyť já to myslím taky vážně, to není sranda zakopnout o tak velkej šutr. *Zasmála jsem se ještě více než před tím, podle mě to byl dobrý vtip, já jsem se bavila a tobě se nelíbil jen protože byl o tobě jinak by jsi se smál stejně jako já.
Naštěstí tvou ruku stihnu protože kdyby si ji uhnul dříve tak bych skončila na zemi, dnes už po druhé a nejspíš ani ne naposledy.* Mám ti věřit po tom co jsi mě hodil na zem? *Zakroutila jsem nad tím hlavou. Vlastně jsem ti nevěřila ani před tím než jsem dopadla na zem a tohle tomu taky nepomohlo.
Nikdy jsem nebyla naštvaná nebo nebrečela když jsem spadla ani jako malá prostě jsem se oklepala a šla dál a ani když jsem vyrostla se to nezměnilo.
Šla bych v klidu dál vedle tebe kdyby jsi neřekl onu větu, to na tebe prudce otočím hlavu.* Ten kotník ti klidně zlomím ale i bez toho budu spát na horní posteli. *Řekla jsem ti to zřetelně, spíše jsem ti to oznámila se skrytým významem-ustel si hezky dole. Chvílí jsem šla ještě vedle tebe v naprostém klidu.* Vrchní postel je má. *Vyhrkla jsem ze sebe najednou. A abych se tam dostala první nebyla jiná možnost než tě shodit na zem a tak jsem tak i udělal. Strčila jsem tě sice ne moc ale tak aby tě to spomalilo a já se mezi tím rozběhla k pokoji nebo spíše k horní posteli. Teď byla výhoda že jsem tolik neběhala protože jsem tak měla více síly. *

View more

https://ask.fm/letitssnow/answers/142335736945

– nathaniel declan quinn
*Šlo až moc vidět jak mě chceš nést jen proto aby jsi dokázal, že mě doopravdy unést dokážeš i přes fakty, že jsi byl menší než já a skoro stejně těžký. Už od začátku jsem ti moc nevěřila v tom, že mě nepustíš a nakonec se má obava ukázala správná jelikož se vážně na té zem i skončila. V tomhle byla nejspíš tvá malá váha užitečná, kdyby jsi vážil víc nemusela jsem z toho vyváznout tak lehce, bez zranění.
Nemohla jsem si ani teď své poznámky odpustit i přes to že jsem byla ve značné nevýhodě když jsi mě mohl kdykoliv pustit na zem takže já jsem mohla jen doufat že i přes mé narážky to neuděláš.* Prcek to ale neudělá. *Vážně jsem byla přesvědčená, že mě nepustíš což jsem se zmílila i když to vlastně bylo nechtěně. Nakonec jsem si i začala myslet že mě nepustíš a doopravdy onu tvrdou zem neschytám. Přišlo mi že mě doneseš až na místo bez toho abych seděla na zemi ale to jsme se spletla jinak bych teď na přesně té zemi neseděla. Sice jsi mě pustil a já si díky tomu narazila no snad vše, mě úsměv nepřešel jelikož jsem měla další důvod se ti vysmívat a myslím, že svou "obhajobou" si jsi na to sám naběhl.* Myslíš tenhle? *Vzala jsem ze země nejmenší kamínek co byl kolem, byl sotva viditelný a vešel se mi do špetky.* Jistě to chápu, že jsi o něj zakopl. *Řekla jsem ironicky a uchechtla se nad tím. Nevěřila jsem ti to, že jsi zakopl, neviděla jsem to a nebo nechtěla jelikož jsem chtěla mít pravdu v tom že mě neuneseš jestli vůbec něco.
Když ke mě natáhneš ruku nejprve se na ní jen podívám.* Když se té ruky chytím dokážeš mě vytáhnout bez upuštění? *Provokativně jsem se zeptala ale poté jsem se jí rychle chytila než by jsi ji dal za tu poznámku pryč. Stála jsem a jen si trošku oprašila kalhoty.* Myslím, že to radši risknu po svých. *Zakroutila jsem nad tím pobaveně hlavou a začala s krokem.*

View more

https://ask.fm/letitssnow/answers/142329492593

– nathaniel declan quinn
*Zajímalo mě jak mě odneseš moc jsem ti v tom nevěřila ale teoreticky to nebyl můj problém, slíbil jsi že mě odneseš jak to už je na tobě. V podstatě by se to dalo že by jsi si na to někoho zavolal, nejspíš by tě poslechl když jsi byl, jak už jsem zjistila ten syn generála. Bylo mi docela fuk jak, jen jsem nechtěla skončit někde v příkopě, rozbitá. I přes tyto myšlenky si všimnu jak se ti trochu ulevilo když jsem zpomalila a v podstatě i mě když jsem nemusela běžet tak rychle.
Má poznámka nebyla úplně urážka, přece neurazím sebe, tebe klidně ale sebe nikdy. Bylo to jednoduché konstatování pravdy jelikož ani já ani ty se toho nedočkáme ale mě to narozdíl od tebe nevadí.* V tomto případě to ani nejde. *Jen lehce jsem cukla koutkem úst do úsměvu. Mě vůbec nedošlo jak moc se náš rozhovor změnil a nejspíš z toho důvodu jsem to ještě nezměnila.
Pro změnu jsem vážně chvíli nemluvila ale protože jsem se soustředila na to kdy ti říct že už nemůžu běžet ale zase aby to nebylo až tak nápadný i když asi stejně bude. Mohla jsem běžet další kolečka ale už jsem chtěla na pokoj a bez toho abych využila svého odvozu jsem jít ještě nemohla takže jsem se rozhodla že už je čas.* Neupadnou ti ruce, prcku? *Zeptala jsem se po tom co jsi mě vzal do náruče. Nelíbilo se mi když jsi zrychlil protože už jsem se začínala vidět na zemi. Naštěstí se tak nestalo aspoň chvíli ne takže jsem se zase uklidnila a spokojeně se nechala nést.* Nevypadal jsi že se mnou ujdeš ani metr. *Řekla jsem chvíli před tím než jsi se mnou spadl. Když jsi ztratil onu rovnováhu nestihla jsem říct ani narážku nebo jen vykřiknout jelikož jsem byla v momentě na zemi a co hůř pod tebou aspoň že jsi rychle slezl. Zůstala jsem ležet na zemi bez obtěžování se zvedat.* Ty jsi fakt nemožnej.*Posadila jsem se se smíchem i přes to že jsi mě zalehl a skoro rozdrtil jsem byla v pohodě, stejně jsem na to mohla být připravená od začátku, dalo se to čekat přece jsem věděla že jsi neschopný. *

View more

https://ask.fm/letitssnow/answers/142327188593

– nathaniel declan quinn
*Od začátku jsem moc neočekávala, že mě doneseš někam daleko jelikož jsi nevypadal na to že by jsi dokázal unést víc jak polovinu stojí váhy. Sice jsem nevěděla kolik doopravdy můžeš unést ale nepřišlo mi že moc. Ani na chvíli mi nedošlo jak je to nebezpečné nechat se od tebe nést je vzhledem k tomu že mě můžeš kdykoliv a kamkoliv pustit, mohla jsem jen doufat že to neuděláš čemuž bych se ale divila.
Nakonec jsem doopravdy zpomalila protože pak by jsi mě náhodou mohl pustit bez toho aniž by jsi vůbec chtěl když zapříčiním vyčerpaní tvých sil již při běhu. Při tvojí řekněme urážce po tobě střelím tak zvaně naštvaným výrazem. Trochu mě ten název štval ale nebyla jsem jako ty abych na jedno slovo byla vyvsazená.
Moc často tvého otce nepotkávám protože mě většinou velí někdo jiný ale těch pár pohledů na něm mi stačilo abych věděla že ty a on si zrovna podobní nejste. On aspoň vypadá na to že by uzvedl půl svoji váhy. Ale naopak zase v obličeji je to výhra protože generál zrovna moc krásy nepobral.* Ty dorosteš až já budu mít těch 58 kilo svalů. *Bylo to přesné přirovnání jelikož já ty svaly mít nikdy nebudu stejně jako ty nikdy nedorosteš. Mohlo tě ale uklidnit to, že jsem neurazila jenom tebe ale i sebe.
Svou poznámku myslela ironicky i když je to určitě lepší než před 10 minutami. Pokud spolu budou vycházet tak to bude na delší trať.
Odfrknala jsem si nad tím jak jsi řekl že k přátelství mají daleko jako by mě to mělo urazit. Chvíli dalšího běhu jsem mlčela což byla rozhodně změna ale najednou z ničeho nic jsem se rozhodla že už se mi nechce. Možná bych zvládla běžet dál, sílu jsem ještě měla ale už se mi nechtělo.* Je čas na odvoz. *Řekla jsem zpěvavým hlasem a provokativně se usmála. Stoupla jsem si před tebe s postojem tak aby jsi mě mohl vzít. *

View more

https://ask.fm/letitssnow/answers/142320993137

– nathaniel declan quinn
*Můj nejlepší výkon byl když jsem uběhla deset koleček což je půlka toho co jsi mi nadiktoval takže jsem sama pochybovala, že bych uběhla nějaký deset, ne že by mi záleželo na tom jestli to nakonec uběhnu nejen protože jsem ti nechtěli udělat tu radost ale protože tu byla i ta možnost s tím že mě poneseš a to bych si nemohla nechat ujít. I když jsem běh měla ráda tak byl lepší na rychlý ale na krátkou trať i tak jsem se snažila běžet ale na svůj slíbený odnos určitě nezapomenu.
Nevím jak moc jsi nebo nejsi u otce důležitý a pro mé dobro je nejspíš lepší nevědět jinak bych se musela držet zkrátka abych nebyla od tvého otce nějak potrestaná což z tvých výhrůžek jsem měla tak akorát srandu ale z generála to bylo horší. I tak tě ale nehodlám poslouchat ale bylo pozitivní že už s tebou začínala být aspoň trochu sranda i když to nikdy nebude tak horký.
Po tom co jsem ti řekla o tom že mě poneseš jsem čekala nějaké vystavování s tím, že to ani náhodou ale nestalo se a jak jsem usoudila z tvého úsměvu ti to ani nevadilo.* Taky, že vezmu. Jaká tyčka? To je prosím 58 kilo svalů. *Rozhodila jsem rukama ukazujíc na své tělo a zdůraznila slovo svalů, které tam sice nebyly ale mohli jsme si hrát na to, že tam jsou. * Fakt ne. Jste naprosto odlišní a hlavně on je vysoký ty ne. *Schválně zdůrazním tento rozdíl za to, že jsi se chtěl smát když jsem málem spadla a vůbec mě nezajímalo že bych to udělala taky.
Možná že jsem si toho už mohla všimnout, že tu byli nějaké ty náznaky ale takových věcí já si obvykle nevšímám nebo možná ani nechci.
Pozorně poslouchám tvá slova, nakonec mi přijde docela dobrý že nás dali k sobě protože někdo jako ty se hodí kdyby něco tak by jsi mě klidně mohl vytáhnout z průseru.* Tak to je dobře, že jsme teď velcí přátelé něco jako nerozlučná dvojka. *Mrkla jsem na tebe s šibalským úsměvem. Pak už jsem tě neslyšel protože jsem byla před tebou. Nechtělo se mi běžet tak rychle ale věděla jsem že mě před sebou nenecháš a doběhneš mě čím se aspoň trochu unavíš. Když mě celkem rychle doběhneš podívám se po tobě. * To mi může být jedno ty mě přece poneseš. *Připomněla jsem ti. *

View more

https://ask.fm/letitssnow/answers/142318411121

– nathaniel declan quinn
*Snažila jsem se sice abych zas až tak zamyšleně nevypadala ale muselo to být poznat i přes mou snahu protože mi to prostě v hlavě leželo. Nejspíš jsi to mohl poznat ale spoléhala jsem na to, že se nezeptáš a tomu bych se nedivila, proč by tě mělo zajímat co si myslím. Ale zase dost rychle zapomenu na svou starost o to jestli se náhodou nezeptáš protože si najdu lepší zábavu ve tvém napodobování, nemohla jsem si to odpustit jelikož bylo jasné že zase řekneš něco s tím běháním. Bavila jsem se tím jak mi pořád vyhrožuješ těmi kolečkami, vážně to bylo roztomilý jak jsi si myslel, že mě tím naštveš.* Ale noták sranda. *Zakřenila jsem se a mírně jsem tě pěstí praštila do ramene. Nad tvojí "změněnou" výhrůžkou protočím očima, no to je doopravdy změna pomyslím si ale radši se už zdržím komentáře.
Podle mě bych klidně mohla být generál, no myslím že by mi to šlo nejen že vím jak na otravy jako byl ten chlap ale mohla bych rozkazovat tobě a to by mi šlo ještě líp.
To, že jsem tě poslechla bylo výjimečně a nenechám tě si na to zvyknout protože pak by jsi mohl začít až moc roztahovat a to nemůžu dopustit. Ale pro jednou jsem tě nechala rozhodnout, že s tebou poběžím. * Tak to si budu pamatovat a beru tě za slovo. *Běžím za tebou pár kroků vzadu takže ti koukám na záda. Hned se to ale změní když ti položím onu otázku. Všimla jsem si že jsi skoro spadl a po pravdě jsem si to i přála, umřela bych smíchy a na otázku úplně zapomněla.
Sledovala jsem celou tvou otočku i se zpomalením ale nejvíce jsem se zaměřila na tvůj výraz jenž jsem nechápala, podle mě to byla normální otázka ale ty jsi se na mě koukal jako bych spadla z vesmíru. Odpověď na mou otázku přišla celkem rychle. Geny? To znamená, že jsi s ním vážně příbuzný, bratr to určitě není na to je moc starý a na dědečka moc mladý takže jediná možnost byla- tvůj otec. Sice jsi mu nebyl vůbec podobný ale chyby se stávají. Zamračila jsem se nad tím protože to by mohl být trochu problém tentokrát jsme si to vyměnili protože když jsi promluvil a tím mě vytrhl z myšlenek jsem sebou málem sekla o zem já.* No jo, to už mi teď taky došlo. *Začala jsem přemýšlet jestli mi teď nezavaříš vzhledem k tomu jak jsem se k tobě chovala ale zase kdyby jsi to chtěl udělat už by jsi to udělal takže jsem se rozhodla neměnit chování vůči tobě.* Hmm to musí být dobrý co prcku? * Řekla jsem naschvál provokativně aby ti byla nad slunce jasný, že se tím vůbec nic nemění a zvláště ne tvá přezdívka. Najednou jsem se rozběhla rychleji a než jsi stihnul zareagovat jsem byla před tebou. * Zaostáváš!

View more

https://ask.fm/letitssnow/answers/142312088177

– nathaniel declan quinn
*Pravdou ale bylo, že jsem to přesně nevěděla i když už jsem nějaké to podezření měla. Ale zase byla pravda, že i kdybych si tím byla jistá mé chování by se k tobě nezměnilo přeci jen ty jsi onen generál nebyl. Za to kdybych věděla to o složkách, že se k nim můžeš jen tak dostat to už by to změnilo, byla bych milejší jelikož mít někoho kdo ti dokáže poskytnou všechny údaje o kom si jen vybereš by se stoprocentně hodilo.
Po tvém pohledu, který by nejradši vraždil a právě mě se na tebe já podívám pohledem říkajíc- já nic. Potom ale změním výraz na zamračený a zvednu ukazováček jako když se někomu hrozí.* Skalpni, Tayllar nebo budeš běhat dalších 10 koleček na víc. *Napodobila ksem tvůj hlas jak nejlépe jsem uměla. * Měl by jsi si najít lepší výhrůžku, tahle už je otřepaná. *Tohle jsem ku podivu neřekla ani jako nějakou urážku ale spíše jako dobrou radu jelikož když budeš používat pořád to samý nebudou tě brát vážně i když to neberou už teď jak mi díky tomu týpkovi teď přišlo. Tvoje štěstí ale bylo, že jsem tu byla taky a věděla jsem jak na tenhle typ lidí. Člověk se to musí naučit když je v táboře po většinou tvořen z kluků, kteří bývají často otravní. Jak jsem si myslela mé chování na něj zafungovalo a už neřekl ani slovo a radši odešel. Vítězně se nad tím usměju.
Vážně mě trochu zarazilo ono oslovení tebe ale hned jsem se nezačala vyptávat, musela jsem si to nejprve projít hlavou než ti budu klást nějaké otázky a tak jsem to pro teď nechala tak a jen šla dál vedle tebe. Nebyla jsem si jistá jestli přijmeš mou velkorysou nabídku. Kdyby jsi odmítl nastal by problém protože když já běhám tak ty taky jinak bych se na to hne mohla vykašlat. Naštěstí jsem s během neměla nějaké problémy, občas jsem i sama chodila běhat.* Jak chceš ale asi mě zpátky poneseš. * Řekla jsem to jako takové menší oznámení. Ještě jsem si stáhla vlasy do culíku aby se mi při běhu nepletli a pak už jsem poklusem vyběhla za tebou.
Ani ne po půli kolečka jsem se konečně zeptala. Od té doby jsem si to nechala projít hlavou možná až příliš a tohle bylo třeba i důležité. Nebo taky ne, mohlo jít jen o shodu jmen a vůbec ne o příbuznost. Stejně jsem se zeptat musela protože já jsem příliš zvědavá. * Ty máš stejné příjmení jako generál? *Zeptala jsem se snad poprvé za celou tu dobu normálním hlasem a ne plným posměchu, dokonce jsem nepoužila svou geniální přezdívku. Při zeptání se jsem se na tebe podívala a zaměřila jsem se hlavně na tvoje oči.*

View more

https://ask.fm/letitssnow/answers/142311022193

– nathaniel declan quinn
*I s tím zmatený výrazem jsem sledovala tebe čímž jsem ti dávala trochu najevo, že by jsi to mohl zkusit třeba objasnit ale nejspíš jsem to dávala najevo moc málo vzhledem k tomu, že jsi to nepochopil. Nemohla jsem ti na to odvětit jediné slovo když jsem to nepochopila, nemohla jsem si z tebe nijak zautahovat nebo jen odseknout když jsem nechápala co jsi tím myslel. Koho by mohlo napadnout, že takový prcek by mohl být synem generála, jediné co bych viděla společné je to nutkání mi rozkazovat. Že bych nad tím ale dumala moc dlouho to se říci nedalo, hned při první možnosti změny téma jsem na to zapomněla. Řekla jsem ano jen protože jsem měla jasný důvod, zase jsem si v tom našla něco co se mi hodilo kdyby tomu tak nebylo to si piš, že bych protestovala a ven by jsi mě nedostal ani párem volů.
Za prahem dveří jsem se na tebe ještě otočila.* Ale copak prcek neudrží krok? *Zašišlala jsem na tebe jako se to dělá na malé děti. Šla jsem s tebou což byla ode mně už oběť takže tuhle narážku jsem si odpustit nemohla. Ode dveří jsem udělala pár kroků vzad a až pak se otočila a šla dál.* No... *Protáhla jsem svou odpověď do neurčitého citoslovce což naznačovalo něco jako lehké souhlasení. Když mě doženeš krátce se po tobě podívám ale když uslyším hlas za námi otočím se tam. Nejprve čekám co domluvíš svou pitomou výhrůžku až pak se pár většími kroky dostanu vedle tebe a položím ti jednu ruku přes rameno.* Slyším tu snad závist? *Provokativně se zeptám toho kluka plus k tomu stejným stylem stisknu rty. V tu chvíli co to onen kluk řval mu vůbec nedošlo jak tě to oslovil a dostavilo se to až teď-oslovil tě Quinne. Rychlostí blesku se od tebe odtáhnu sice ty už jdeš dál ale já stojím stále na samém místě a zamračená koukám za tebou. Jen co si uvědomím jak daleko už jsi a já stojím stále tam dám se rychlou chůzí do pohybu. Chci se zeptat co to mělo znamenat ale nakonec se rozhodnu, že si tu otázku nechám na potom.* To záleží na tom kolik zvládneš ty aby jsi mi stačil.

View more

https://ask.fm/letitssnow/answers/142310677617

– nathaniel declan quinn
*Neměla jsem v úmyslu štvát tě až tak ale když mi nechceš dát co chci musím si to na někom vybít a protože je to tvá chyba tak se to děje tobě. Nadšený úsměv z toho jak moc tě štvu na mé tváři se po tvé další větě změní v zamračený v zamyšlení. Jistě, že jsem věděla co znamená příjmení Quinn, musela bych být úplně mimo kdyby ne ale proč si to zrovna teď vytáhl. Nenapadlo mě, že by jsi byl jeho syn, vlastně jsem ani nevěděl že má dítě a že zrovna tebe to už vůbec ne. Vůbec jsem teď nevnímala tvé pohyby či vůbec tebe protože jsem byla zamyšlená nad tvou minulou narážkou. Začala jsem znovu vnímat až když si opět promluvil ale nic moc jsem ti na to neřekla jen jsem si posměšně odfrkla, byla jsem si jistá že by jsi to neudělal no a i kdyby tak co poslouchala bych tě? Tak to jen těžko.
Právě proto, že jsem nečekala že by jsi to vážně udělal jsem se na tebe prvně podívala trochu zmateně než mi došlo co vlastně chceš. Než jsem se nadála ty už si stál u dveří. Ještě chvíli jsem seděla na posteli, nejdřív jsem přemýšlel o tom, že ti řeknu něco jako jestli jsi se nezbláznil když si myslíš, že tě budu poslouchat ale nakonec jsme si to rozmyslela.* Fajn. Jdeme!* Zavelela jsem, vstala jsem z postele a rozešla se ke dveřím ze kterých jsem následně i vyšla naschvál před tebou.*

View more

https://ask.fm/letitssnow/answers/142309530225

– nathaniel declan quinn
*Nejspíš jsem nebyla jediná, která si všimla že jsi mi docela podobný a to hlavně v tom jak oba chceme být ve velení. Čekala jsem že budu na pokoji s nějakým troubou na kterého se jen podívám a bude skákat jak já pískám ale jak to tak vidím s tebou to bude těžší než se zdálo. možná to bylo spíše i dobře, byla jsem zvyklá na takové lidi, kteří měli jen sotva vlastní mozek a proto pro mě mohlo být lepší potkat někoho, kdo mi bude odporovat, zatím mi to tak moc nedocházelo ale jednou třeba. Ale i tak tě poslouchat nebudu.
Hodlala jsem ignorovat tvoji poznámku o nějakém vyhazovu, nevěřila jsem že by někdo poslouchal tebe aby mě vyhodili a sama bych ani za nic neodešla, vyměnit celý pokoj zpátky za malinký stan to ani náhodou.* To ani ty. *Řeknu zpěvavým hlasem při čemž kývnu hlavou ze strany na stranu jen tak pro efekt "milé holčičky".* Ohh. *Po tvém novém oslovení jsem si stále držela onen smutný výraz se psíma očima. Držela jsem si ten výraz až do doby než jsem přehodila notu o tvé nové přezdívce.
Když se opřeš o rám postele tak já si aspoň na postel kleknu abych nebyla zas až tak dole, přiblížila se až na konec postele. Vážně hezký jak si se snažil vypadat větší a tak jsem nestávala aby jsi se na chvíli tak mohl cítit protože pro mě jsi byl stejně prcek.* Co mi prcek udělá vyžene mě běhat? *Řekla jsem pobaveným hlasem z tvého výrazu jsem pochopila že to vytáčí fakt hodně a to víc než jsem sama doufala. Pro každého koho jsem znala jsem měla přezdívku a tebe jsem nechtěla dělat vyjímkou, možná že jí jednou změním ale zatím to tak nevypadá.*

View more

https://ask.fm/letitssnow/answers/142308853105

– nathaniel declan quinn
*Jsem až moc tvrdohlavá na to abych odstoupila od jakéhokoliv svého požadavku jako třeba o tu postel nebo tu poličku ani o jedno nehodlám přijít. Nikdy jsem neposlouchala vojáky na stejné úrovni jako jsem já sama a nehodlala jsem s tím začínat zvláště u tebe ne když jsi si nejspíš myslel to samé, musela jsem ti ukázat že nemůžeš rozkazovat každému. Z tvého chování jsem poznala, že si myslíš jak mi budeš rozkazovat ale ty jsi byla na omylu.
Na tvojí větu jsem přikývla což byl pro mě spouštěč nového přesvědčení jež bylo, že se od tebe nenechám vytočit ale já budu dělat všechno pro to aby to ano. Někdo by mé chování mohl nazvat dětinským a možná i bylo ale když se člověk doopravdy nudí když teď nemá co dělat dokáže na zabavení vymyslet opravdu cokoliv.* No smůla moje věci už se tam zabydleli a stěhovat někam dolů se nechtějí.* Jen pokrčím rameny.* To mi chceš vyhrožovat kolečkama? Nebo vůbec vyhrožovat? *Uchechtla jsem se nad tím, ruce jsem si položila dozadu a zapřela se o ně. Zakroutila jsem hlavou a napodobila tvůj povýšený výraz.* Tak to by nešlo. *Řekla jsem to naprosto s vážným výrazem, který byl ale těžký vydržet jelikož tvůj tzv. povýšený výraz mě rozesmíval.
Když zas začneš o té poličce, která byla tak jako tak prázdná a tak nebyl důvod si tam nedávat věci, protočím očima. Nějaký, že tahle polička je to a tamta na tamto si hrát vážně nebudu, kdo ví jestli sis to jen nevymyslel aby jsi mě měl čím štvát.* Jestli si myslíš, že ty věci uhnu jen proto že tam podle tebe patří něco jiného tak se pleteš. *Znovu ti velice důrazně objasním jak to je.
Překvapilo mě, že zrovna tohle tě naštvalo nejvíce, ani to nemůžu pochopit když neznám okolnosti. Kdybych to věděla tak tebe bych sice zpochybňovala pořád ale tvého otce ne až tak nejsem ochotná zajít.* Už se klepu. *Řekla jsem bez jediné emoce a na oko se zaklepala. Po tvém pohledu mi blesklo co že tě to bude nejvíc štvát, oslovení prcku a tak si to musím zapamatovat. Bylo roztomilý jak si se snažil narovnat aby jsi byla vyšší i když to nevyšlo.* My jsme od Tay přešli na Tayllar? *Ohnula jsem spodní ret na náznak smutného obličeje.* Prckovi se nelíbí když mu někdo říká prcek, jo? *Přestala jsem si hrát na smutnou a svůj úsměv roztáhla, bylo vidět, že tě to oslovení doopravdy štve no proto mě to taky bavilo.* Myslím, že jsem si pro svého spolubydlícího našla přezdívku.* Odkývala jsem si to, naschvál jsem zdůraznila slovo spolubydlící aby ti to dalo jasně najevo jak často mě teď budeš muset vídat a poslouchat svou novou přezdívku.*

View more

Next