Ask @NancyWinchesterBlack:

1st psilocybin

Chronický Masturbátor ♎
8.10.2018
Zhruba 20:00-00:00
Dvacet kloboučků sušených lysohlávek kopinatých mi neudělalo vůbec nic. Kolem osmé jsem si dala zhruba 50 celých hub.
Ležela jsem v posteli, v pokoji mi svítila jen myš, notebook a čas na telefonu.
Nejdřív jsem pocítila mravenčení v pažích, které se po chvíli přeneslo na temeno. Mravenčení se dostalo až na krk, kde se z něho stal tlak.
Trvalo to jen pár vteřin a bylo to zvláštně uklidňující.
Neprožila jsem žádné halucinace. Celá zkušenost se točila hlavně kolem změny myšlení a přístupu k egu, k sobě samé, svému životu a tělu. Zakusila jsem také naprostý nárůst dětské fantazie, otevřenosti a spontaneity.
Po celý můj lysohlávkový výlet jsem si nebyla jistá, zda na mě halucinogenní látky vůbec působí, to jsem pozorovala až zpětně.
Neviděla jsem totiž nic, co by zpochybnilo realitu, jednalo se pouze o živé těkající představy dítěte, které si hraje.
Bylo to trochu jako když v mracích hledáte obličeje nebo zvířata, tady však nešlo o hledání, ale o nalézání. Nesnažila jsem se koukat na svět dětskýma očima, bylo mi to na určitý čas dáno, jako když je dán talent.
Na parapetu mám prázdnou láhev od Magistra a vedle ní skleničku, která se skoro dotýká závěsu.
V houbičkovém opojení jsem místo prázdné lahve viděla plaměňáka, místo skleničky tučňáka a závěs byl vodopád, padající do údolí.
Osahávala jsem si obličej, jeho křivky, nos, oči, tváře. Celé mé tělo bylo hornatou krajinou s nížinami a slzy padající z očí další vodopády, snášející se do ušních jeskyň.
Na peřině, která zakrývala mé tělo, se postavila vesnice a z postele kolem se staly nejkrásnější pole a louky.
Myš předstírala auto, baťoh a knihy za ní zase golfové hřiště s keříky okolo a s nekonečným výhledem do temných hor. Topení byly koleje, obrazy nad postelí pouštěly barvu a vlnily se, drápy mého psa se zbravily do červena.
Z nádechu se stal příliv a z výdechu odliv, ale to nebylo všechno. Nádech mi uvolňoval tělo a spouštěl ty skvostný fantazie všude kolem, zatímco výdech mi škrtil břicho a podněcoval strach (ego).
A takhle to šlo dokola, s každou výměnou vzduchu.
Při nádechu jsem dokázala být v přítomnosti a perfektně vnímat okolí i sebe, jakmile jsem ale vzduch začala vypouštět a břicho klesalo, naskočil mi do myšlenek můj dobře známý ego program - strach z budoucnosti.
Ještě nikdy jsem si hlasu ega nebyla tak vědomá, jako právě na houbičkách, a už dobrých deset let, ne-li déle, jsem tak intenzivně neprožila přítomnou chvilku.
Povídala jsem si sama se sebou a vnímala, jak se mnou můj strach manipuluje.
Uvědomila jsem si spoustu věcí, například to, že všechno, co dělám, dělám jen pro pozornost, obdiv a úspěch. Lysohlávky mi odhalily odpovědi na má dlouhá trápení.
Byla to velmi intimní záležitost, lysohlávky se mnou šly do hlubin dětství i strachu. Ukázaly mi, že život není o mluvení, ale naslouchání. Že není o přemýšlení, ale naopak o spontaneitě, která mi tolik chybí, a jejíž nedostatek se pravděpodobně odráží v mém sebedestruktivním jednání.

View more

Ahoooj šialene prosím o radu😞 Predvčera sme mali s frajerom prvýx sex a bol vnútri vo mne len chviločku asi 1minutu, bolest som necitila len som krvacala. Keď sme to chceli skúsiť včera dosť to bolelo,myslíš že to mám ešte podráždené a bolavé z toho prvého razu? Prosim pomoc, dakujem za odpoved❤️

Seš jen natržená, já taky byla "odpaňovaná" na třikrát, bolelo to pokaždý jako čert a taky jsem krvácela. Ono se to uklidní a bude to jen příjemné.)))

View more

Lysohlávky

Chronický Masturbátor ♎
Takže, konečně je mám doma. Dvacet krásnejch lysohlávek kopinatejch, můj expřítel si na mě vzpomněl a udělal mi zdarma radost.
Na víkend jedeme s tátou a se psem do Českýho ráje, prozkoumat nějaký skály a údolíčka, v pondělí a v úterý musím vyřešit školu, ale čekám, že takový to úterýčko v podvečer nebo středu už neodolám.
Teď je suším na topení a mám co dělat, abych po nich neskočila. Koneckonců, chci je vyzkoušet už od mých 14ti, tedy 7 let.
Strašně se na ně těším, ale zároveň mám strach, co mi udělají. Tráva ze mě totiž poprvé udělala chodící hysterii s depersonalizací. A to se ani neřadí do halucinogenů.
První dávku si odměřím, dám nějakých 1,5 gramu, jak se doporučuje.
Načetla jsem si o tom fůru článků, ale to ani v nejmenším neznamená, že bych byla na trip připravená.
Důležitej je set a setting, tedy vnitřní a vnější prostředí.
Pochybuju, že někdy budu fakt vyrovnaná a v pohodě a bez stresu, ale jde o to nebejt ve velký depce.
Vnější prostředí samozřejmě volím to, které mi je nejpříjemnější, kde se cítím dobře a bezpečně, takže můj pokojík.
Další bodík, na kterej by se nemělo zapomínat, je člověk, kterej tě vytáhne z bad tripu.
Nikdy totiž nevíš, jaký obludy a hrůzy uvidíš, proto je lepší mít vedle v místnosti někoho, kdo tě vyvede zpátky do příjemnýho tripu.
Můj táta souhlasil s tím, že se o mě postará, kdyby něco. Dala jsem mu rady, co říkat a neříkat, jak mě uklidnit.
A teď samotnej trip. Prý, že je normální, když se špatnej a dobrej trip prolíná, houbičky totiž ukazujou cestu do nevědomí, otevíraj úplně nový dveře do částí duše, který byly zavřený a člověka to dokáže nejen nadchnout, ale taky vyděsit.
Trip je spirituální zážitek a všechno, co se v něm děje, je nějaký odraz nás samotných.
Takže, jelikož se na to připravuju jako na vlastní smrt, napíšu si tady pár věcí, který by mě mohli vyvést ze začínající schízy a schválně uvidím, jestli mi to na tripu pomůže. Pak vám samozřejmě sdělím, jak to celé dopadlo.
-----
Lysohlávky ti můžou vnutit pocit, že umřeš, ale je to jen fantazie. Do pár hodin do přejde. Jestli máš zase silnou depersonalizaci, užívej si jí, protože odejde, jako celej tenhle zážitek. Přemejšlej, proč jí máš, přemejšlej, proč vidíš to, co vidíš a vnímáš to, co vnímáš. Je to něco uvnitř tebe, co potlačuješ a houbičky to teď vytáhly ven? Neboj se toho. Užívej si tenhle spirituální zážitek, seš jako Carlos Castaneda poprvý na meskalinu, sakra. Sice byl z toho úplně odvařenej a běhal se psem kolem chatky, zatímco oba značkovali přes sebe, ale dalo mu to neuvěřitelnou zkušenost. Stejně jako ty teď bortíš hradby své mysli a noříš se hlouběji.
Všechno bude zase dobrý, i když se to teď nezdá. Jak řekl don Juan, já vím, že máš strach... no a co? Neoddávej se svému strachu.
Nasávej životní zkušenosti stejně jako houbička lysohlávka nasává živiny.

View more

Co tvůj vztah s mamou? Jak to pokračuje?

Týjo, viděly jsme po hoodně dlouhý době u dědy (jejího táty) na oslavě narozenin.
Je to asi 14 dní zpátky.
Byla celkem v pohodě a odešla hrozně brzo.
Nějak jsem dokázala snést její přítomnost a vytěsnit všechny ponižující vzpomínky, který spolu máme.
Stejně jí pohrdám. Ačkoliv vím, že bych jí měla odpustit, nejde to.
Díky ní jsem zasranej hraničář se sociální fobií.
A podle literatury o hraniční poruše se to se mnou potáhne celej život.
Fakt dík, mami, tyvole. Měla sis radši probodnout dělohu.

View more

Veris na osud?

Na 100%. Nevěřím, že si vybíráme a nevěřím na svobodu.
Abych vám to vysvětlila - všechno je totiž něčím podmíněný.
Když se řekne slovo svoboda, představím si pod tím třeba les, kterej si roste jak chce nebo psa, kterej běží volně na louce, svoboda by mohla bejt i to, dělat dobře placenu práci, která mě baví nebo obrovskej oceán téměř bez hranic.
Jenže ten les tam vyrostl, ne protože sám chtěl, ale protože tam třeba lidi vysázeli stromky. Nebo zavál vítr a z šišek se uvolnili spory (nebo jak se tomu říká) a z těch pak vyrostl další strom. Ten strom je tam, kam ho nějakej přírodní živel položil.
Nevybral si místo. Nevybral si ani to, jakej strom z něj bude. Broskev nebo smrk?
Je to už předem daný díky rodičům.
Ten strom žádnou svobodu výběru nemá. Jeho růst je podmíněnej živinama v půdě, vodou, světlem.
Běžící pes na louce je zase podmíněnej tím, že třeba něco loví, jeho lovecký pudy ho do toho nutěj. Nebo má v sobě přebytek energie, kterou jeho tělo musí vydat, aby z něj nebyl hyperaktivní agresor.
Když máme skvělou práci, je to podmíněny jednak naším intelektem, tím, jak se dokážeme učit, jaký máme ambice, jak daleko jsme schopni kvůli dobrý práci zajít.
Oceán, ať se zdá jakkoliv svobodnej, se zase řídí odlivem a přílivem a větrem.
Všechno je nějak ovlivněný a proto to nikdy nemůže bejt svobodný.
Navíc už je potvzený, že naše nevědomí ví, že něco uděláme, ještě dřív, než nás to napadne.

View more

Co ta angličtina?

Na angličtinu můžu až příští rok a právě potřebuju nějak zaplnit tohle volno, který mě čeká.
A shodli jsme se s tátou, že nejlepší bude ta zdrávka, konkrétně obor dětská sestra, což mě hodně láká, ráda se dozvím nový věci, ale uvidím, zda maj vůbec volno.
Při nejhorším zůstanu v Roudnici, budu platit školný a nepůjdu tam ani jednou.
Ale je důležitý, abych byla student, kvůli alimentům od mámy.

View more

+2 answers in: “Máš niečo naplánované ?”

Co vy a život?

Pes
Teď jsem si šla koupit vodku, džusy a cigára.
A klepou se mi dlaně. Poslouchám nový albíčko Eminema, čekám, až táta přijde z oběda, a snažím se nepodlehnout zoufalýmu volání průhledný lahve, která touží po vyprázdnění.
Na liště mám otevřenej Word, zatím nepadlo ani slovo.
A dokud mi líh nezředí krev, ani nepadne.
Spisovatelská nervozita. Nebo spíš hraniční porucha, která mi do ucha šeptá, že všechno, co napíšu, bude stát za sračku, že to ani nemám zkoušet, že se mám znova zabalit do deky a čumět na ubohý horory.
Ať už kurva drží hubu.
K čemu jsem narušenej jedinec se závislostí, když to ani nemůžu využít?
Asi si jdu nalejt.

View more

Je to normalni ze me moje psychiatricka nechce nechat hospitalizovat, kdyz mam chut spachat suicidium? Co mam jkao delat, abych se dostala do nemocnice?

No moc normální to není, ale jak tak čtu přiznání psychiatrických pacientů na facebooku, dějou se i horší věci...
Já s tímhle vůbec nemám zkušenost, protože mám fajn psychiatra, ale je pravda, že mi tři měsíce nechtěl změnit antidepresiva a už jsme s tátou polemizovali o tom, že půjdu jinam.
Takže to stejný určitě doporučuju i tobě, změň psychiatričku, tohle je zřejmě kráva, nevidím jedinej důvod, proč by tě neměla nechat hospitalizovat.
Nevím, jak funguje akutní příjem na psychiatrii, můj lékař poslal doporučení do léčebny asi před měsícem a zatím mi nepřišla odpověď...
Ale koukám na stránky Bohnic a je tam, že na některý oddělení přijímaj hned.
Být tebou, zavolala bych tam a řekla, že máš potřebu se zabít a že potřebuješ hospitalizovat. Uvidíš, co oni na to.
https://www.bohnice.cz/zakladni-informace/prijeti-do-nemocnice/
Nebo si vyhledej jakoukoli léčebnu, do který bys chtěla a zkus jim zavolat.
A nebo krizový centrum, kde tě stoprocentně přijmou, jsou pro akutní případy.
Třeba tohle máme my v Ústí - http://www.spirala-ul.cz/wp/?page_id=946
Je to ale pro starší osmnácti let.
Snad něco najdeš, určitě ale změň psychiatričku.

View more

Na jaký svůj výtvor jste nejvíc pyšní?

Tak, je to jasný, mám ho na wattpadu. Ale, já teď jenom chvilku přemejšlim nad lidma, který netvořej. Protože ne každej může tvořit, jsme rozdělený mezi umělce a sběratele.
A já, ačkoliv trpim neuvěřitelnou rozpolceností, jsem strašně ráda, že jsem umělec. Že něco dávám. Není toho moc, jasně, může to přijít a nemusí, ale spíš mám pocit, že ze mě kurva bude jednou hurikán. A není to takový to jasně namyšlený "pýčo ty seš luxus borka", ale spíš jako "holka, když nic tak tohle je ve tvý kůži, ať chceš nebo ne."
Jako psaní myslím. Já vím, že se tady vyjadřuju jak kráva a ústně to je ještě tisíckrát horší, ale měli byste mě vidět v akci, whuuu. Chcípám z toho, co mi vesmír nadělil. A nepřestanu mu děkovat.

View more

Z hořícího baráku můžete zachránit buď svého domácího mazlíčka a nebo cizí dítě.. oba zachránit nemůžete.. koho zachráníte?

Já upřímně mýho kocoura nebo psa. Lidský dítě... to je zase o kreténa navíc, nehledě na přelidnění. A rovnou to pokřtím tím, že bych narozený postižený děti házela ze skály jako ve Spartě. Jenom přetěžujou systém. Ať už to je jakkoliv bezcitný... může to bejt i naopak, pro ty postižený docela přínosný, že se nemusej trápit existencí v tomhle zatraceně pošahanym světě. Thoughts?

View more

Jaky song má nejkrásnější text?

Tahle písnička mi zachránila prdel už tolikrát, za ty roky, který jsem s ní strávila.
U neklasifikací jsem žila s pocitem že "10% luck, 20% skill" a nejlepší je, že ono to tak vždycky u všech zkoušek bylo.
Já vždycky jen 50% pain a 20% skill.
A zbytek mi dožeň na ucpaný cévy, vesmíre.
Pýčo, ale lidi, až to dáte... taková neskutečná úleva, víš, že jako něco seš. Jako jasný, stejnak seš jen zkurvený nepotřebný hovno, ale vesmír tě sem zatáh, tak máš tady asi něco vykonat.
https://www.youtube.com/watch?v=VDvr08sCPOc

View more

Lepší [doplňte] v hrsti, než [doplňte] na střeše.

Pseudohyena
Já nechápu to přísloví ani originálně, tady jde nádheně vidět, že maturita nerovná se dospělost a nerovná se ani inteligence.
Takže pro všechny budoucí maturanty... lidi, já jsem tak vychlastaná a opravdu blbá, a stejnek jsem tu sračku dala. A líbí se mi, jak koexistuju s myšlenkama jako: "na maturu se musíš jenom našprtat, můžeš bejt úplnej vůl", protože jo, kurva, školství je tak pojebaný, že já, jakožto naprostej idiot, kterej si ani neumí rovně uříznout chleba nebo vyřídit dopis na poště, mám papír, a lidi, který jsou fakt přirozeně inteligentní, jen nemaj na to podléhat systému, trpěj se základkou.
Soudit rybu podle její schopnosti vyšplhat na strom...

View more

Proč má tolik lidi psychické problémy? Nebo je to tím netem ?

Když je válka, nikdo na psychický trable ani nepomyslí. Jo, jasně, bagatelizuju. Ale možná ne.
Sama trpím slušnou dávkou mozkovejch deviací, ale vím, že kdyby přišla fakt fyzická krizovka - třeba bez střechy, jídla, vody, kontaktu - psychika ustupuje a naše fyzično se dere vpřed. Proč taky bolesti svalů a kloubů a podřeznajech žil umlčej bolest psychickou? Naše tělo, naše orgány jsou nejvíc. A pokud je máme v pořádku, pokud máme co jíst, co pít, kde spát, nedaj o sobě ani znát. Jenže my, lidi, z principu nedokážeme bejt v žádný situaci šťastný. Možná na hodinu. Možná na den. Ale nikdy ne třeba měsíc v kuse. Vždycky se najde nějaká dírka, kam můžeme šťourat a vydlabat to největší svinstvo. Pro nás je totiž divný bejt prostě šťastný a bez cíle. Je to až nepředstavitelný.
I když je to tak přirozený.

View more

Nejoblíbenější herní charakter nebo filmová či knižní postava ?

Jako první mi přijde na mozkový buňky Dorian Gray. Ale taky lord Henry nebo Basil. Oscar Wilde je pro mě vrchol upřímnosti a živočišnosti. Nejlepší je, že je narozenej 16. října, což je den přede mnou. Miluju jeho tvorbu úplně neskutečně. Když píše za Henryho nebo Doriana, je to cynickej zmrd, leštící si svojí kládu nad povrchností, s Basilem jde zase do hloubky a hledá něco víc, než jen hebkou tvář.
Já ho v tom tak kurevsky cejtim. Je totiž tisíckrát lepší bejt bezcitnej hajzl, kterej využívá, než do lidí fakt dávat srdíčko a bejt zklamanej.
V tomhle sedíme na stejný větvi, Wilde.

View more

Do koukala jsem Ostré předměty a vážně wow a luxus 😱😍😍 hlavní je si počkat i na scény v titulcích u posledního dílu 😁

~ Hanas in Ananas ~
Je to dokonalej seriál, všechny tři hlavní herečky jsou úžasný a přesvědčivý. Amy hraje pořezanou alkoholičku, což mi fakt sedí :D Ale dokážu se nádherně vcítit do všech ženskejch v rodině a cejtim je v sobě všechny.

View more

Next