Polibek můj může tě zachránit, polibek můj může tě zabít. Polibek můj štěstí i smůla jest. Dávej si pozor na přání svá i činy své. Polibek můj provází smrt. Její požehnání i zloba. Polib mne, zdali odvahy máš dost. (Pochop to jak chceš, napiš co chceš, dej průchod fantazii)
Chtěla bych pomoct své kamarádce, líbí se jí jeden kluk, ale jeho dvoum nej kámošům se zase líbí ona, ale ona je nechce. A prostě si ten kluk od ní drží mírnej odstup a jí to žere, mě je jí líto :/ Furt mu píše, ale nechce být vtěrná, stíhačka nechce být. Poradíte mi/jí? :)
Nedávno, když sem jela autobusem, seděly blízko mne dvě maminky s malými dětmi. Jedna hezky upravená a druhá, s prominutím, jako by ji zrovna vytáhli z popelnice. A bavily se o tom, že ta druhá se o sebe po porodu přestala starat. Svou povinnost prý splnila, tak má na to právo. Jaký je vás názor?