Ask @Nicol_Swan:

Jaký máš názor na nynější vedení? Filus, Mery, Magda, Rositta a Swanová? Byl/a bys za, aby se vrátil někdo z bývalých členů? Případně kdo ano a kdo ne? Šel/šla bys sama do vedení?

Hm, vtípek, no. Filík je občas na ránu lopatou, ale je to taková snažilka. Legendy praví, že Mery občas žije. No, a ačkoliv bych Magdu možná přešla, dovolím si na vzduch vyhodit, jak jsem se málem zadusila večeří, když mi bylo řečený, že to tu celý prázdniny držela. Sama mi psala, že má tak trochu blok. Tak asi hovno, panstvo. Rozinka je bůh a názor na sebe vám napíšu do soukra, tenhle egoexhibicionismus si ušetřím^^. Pokračujem!
Ještě bych teda ráda připojila pár slov o svém odchodu ze sborovny jako takové. Odešla jsem sama... Že by mě možná do pár dnů vypoklonkovali je věc druhá. Každopádně mi stačilo slyšet pár věcí, co se tu děje, a došlo mi, že už nechci tenhle projekt nijak prezentovat a ani mu pomáhat. Mrzí mě, že jsem byla nucena dojít k takovému názoru a mrzí mě, jak některé z mých třídy skončily, ale couž. O tom, jak jsme tu někteří očerňovaní ani nemluvě. Úplně cejtím atmošku ihogu, už se sem plíží.
Na závěr mám ale takové doporučení, tohle je totiž věc, která mi rve nervy dlouhodobě. Není nic špatného na tom, když po nějaké době na základě logiky na něco přehodnotíte názor. Ze dne na den to ale vypadá fakt blbě. Ještě teda líp, když někdo pro jistotu vlastní názor ani nemá. Určitým lidem - a věřím, že se v tom najdou - doporučuji alespoň fingovat vytvoření nějakého názoru a pak se ho zkusit držet alespoň týden. Uvidíte, že to není tak špatný. Dokonce to ani nebolí.
No, nic, přeji vám všem krásný zbytek dne! ((:
P.S. Úplně nemizím, ještě mi tu na revku zbylo pár lidí, kteří nezaslouží přes hřbet židlí <3

View more

Nevadí vám ty věco které o vás Malcolm všude píše? Ja jen, že se nikdo z vás nevyjádřil......

Ne, ne, to mi nikdy moc nevadilo. Respektive, kdybych měla řešit každou věc, kterou tenhle člověk vypustí z pusy, tak nedělám nic jiného. Takže pls jako.
Každopádně! Já si teda na tyhlety ask výlevy moc nepotrpím, ale člověk si má zkusit všechno, ne? A že je to pro vás asi už mrtvý téma mě mrzí, ale já se před pár hodinami teprv dostala k plně funkčnímu netu.
Jsem si v prvé řadě přišla obhájit názor, že členové současného vedení jsou kreténi. Jsem totiž slyšela, že to někoho pohoršilo či co, takže jdem na to. Já teda možná jako řeknu nějaký interní věci, no - SORYJAKO -, nicméně bylo mi už dýl jasný, že se Terry chystá znovu nacpat Malcolma do vedení. Ačkoliv se tedy dřív nechal slyšet, že je na projektu bez něj konečně fajn atmosféra a že už s ním nikdy nechce pracovat. Ups? Ups. Asi bych mohla popsat ještě tak dvacet situací, kdy se každý z těch lidí dušoval, jak už Malcolm nikdy víc, ale budiž.
Měla jsem tedy zaujatý stanovisko, že nebudu ve vedení s Malcolmem (mě mrzí, že vy ostatní nemáte stálý názory, no. Fňuk, fňuk. Já jsem si každopádně stále vědoma toho, jak je to konfliktní člověk a že ho nesnesu a že by z toho nic produktivního nebylo. Vy si každopádně v klidu na hlavu srát nechte, přeju vám to.), takže když se odhlasovalo, že bude přijatej, ptala jsem se Terryho, co bude, jestli tedy přijde. Že bych to jakože ráda věděla před odjezdem. Tak prej nic, no. Tak prostě počkáme, než Swanová odjede na zájezd a pak to tu překopem. Na discord jsem se za celých deset dnů dostala jednou a vyloženě se mi zvedl kufr teda. Takže děkuju, že jste mi slušný řešení týhle věci a vůbec všech věcí oplatili takhle. Prostě jste kreténi. Tímto mimochodem s jakýmkoliv slušným přístupem končím
Jinak jsem teda ještě viděla pár vyjádření na téma, co jsem měla nebo neměla udělat. Obávám se, že to není věc nikoho jiného než mě samotné, tak buďte tak laskaví a výlevy na tohle téma si vylepte na zdi pokojíčků a vzdychejte si nad nimi pěkně o samotě.
Aby to nebylo jenom negativní, poděkuju lidem, kteří mi při tom vedeňákování pomáhali, určitě si nevzpomenu na všechny, ale couž. Stopro tam ale patří Filcka, Slina, Bowen a Lyonnell, protože měli vždycky nějaké pozitivní slovo. Pak Ros, protože je to prostě moje virtuální dvojče a protože bez ní by ta práce tak neodsejpala. A na konec Enzo, protože poslouchat mě v jakýkoliv náladě je práce na plnej úvazek. S přesčasama.

View more

+7 answers Read more

Zařazování je za námi, jaké z toho mate pocity?

No, já mám pocity docela smíšený. Jednak samozřejmě doufám, že budou všichni co nejaktivnější a jsem za nový přírůstky ráda, ne že ne.
Na druhou stranu si musím zaskřípat zuby nad faktem, že šlo do zmije tolik lidí oproti ostatním kolejím. U velké části zmijoušů se dá poznat, že se do tý koleje stejně ani za mák nehodí a že to tam hráč jenom bezmyšlenkovitě naklikal jako "hurá, hurá, budu děsně kůlovej zlej zmijozel" bez toho, aby pořádně myslel na povahu a pocity postavy. Samozřejmě neříkám, že je to případ všech, jenom budu ráda, když se nad tím lidi pro příště fakt zamyslí^^

View more

Napište nám sem tak... 5-10 zajímavejch či divnejch nonrpg faktů o vás! A kdyby jste byli odvážní, tak klidně i nějakou hezkou nonkovou fotečku, to by taky nebylo nanic. :d

1. Mám ráda huňatý ponožky.
2. Půl mého šatníku tvoří proužkované věci.
3. Po vzoru Swanový si vedu na ruce úkolníček... A pak profesorům vysvětluju, že to není tahák.
4. Pokud zrovna neumírám hlady, tak jím děsně pomalu a lidi okolo žeroucí to strašně irituje.
5. Jednou mi chlápek z rychlých prachů nabíd... Ehm, práci, jo. Prý fotky. A ne nekývla jsem. Ale děsně mi potom narostlo ego.
6. Vůbec mi lichotí děsně divný věci. Například když mi někdo řekne, že jsem mrcha. Hovado. Oprsklá... Ale jako pozitivní lichotky taky beru, ne že ne :joy:
7. Absolutně netuším, co si to moje vrstevnice vlastně plácají na xicht. Poznám dohromady asi tři malovátka.
8. Myslím si, že mi sekne laboratorní plášť a nikdo mi to nikdy nevykecá.
9. Mám dojem, že jsem ty fakty možná napsala až moc zajímavý. Teď nebudu mít kamarády, fňuk.
10. Nerada se fotím, ale černobílý fotky mi přijdou docela snesitelný.

View more

Jsem se někde dočetl, že jsi studentům rozdávala nějaké své střípky nebo co to bylo, nechceš to upřesnit?

Dneska mám taky fůru věcí na práci, takže hurá do odpovídání na asku^^
Si nejsem tak úplně jistá, jestli oba mluvíme o tom samým, ale prostě odvyprávím to, co si myslím, že to je.
Vona Swanová, jak má tu špatnou paměť, tak si některý vzpomínky prostě schovávala. Takovej poměrně interaktivní deníček, abych tak řekla. Nu, a tyhlety vzpomínky si schovávala do dvou takovejch pěknejch krystalků. Ty krystalky měly šroubovací otvírání a byly duté, tak tam si schovávala vzpomínky, víme?
Na konci roku si byla jistá, že přes prázdniny toho většinu z toho mála, co si ze svého prvního roku na hradě pamatuje, zapomene, tak prostě jeden z těch krystalků dala na hlídání Argentové, takové fajn zodpovědné osobě, s tím, že jí ho v dalším roku vrátí.
Ten druhej se jí pár dnů nazpátek ztratil a taky už na oba stihla zapomenout. Byl to rychlej proces.
Nu, a jelikož se Argentová už asi jen tak nevrátí, nezbývá vám, než se se Swanovou v září zase znovu seznámit (když nepočítám tu hyperaktivní hrstku v letní škole, třeba si některý přeci jen zapamatuje, uvidíme)^^

View more

Tak mě by třeba zajímalo, jak přišla k tomu pracovnímu úrazu, jestli to teda není tajné (a jestli si to vůbec pamatuje).^^

Tajný to není. E-ehm, takže se pohodlně usaďte, teta Léňa vám povykládá pohádku, protože právě nemá dělat pět jiných věcí, nene. Sláva prokrastinaci!
Bylo, nebylo, no, vlastně teda určitě bylo, kdesi, nevimkde, jedna taková mladá bystrozorka, která byla ve službě sotva nějaké ty dva roky, prostě ještě docela ptáče, dostala svou kdovíkolikátou misi.
Jako vždycky ji plnila sama, neboť nebyla součástí kdovíjak nebezpečného oddělení. Nebo to alespoň ráda tvrdila. Náplní její práce totiž byla takříkajíc diplomacie mezi světem kouzelníků a jiných tvorů, od kentaurů přes skřítky a kůrolezy až k nějakým vlkodlakům. Povětšinou bezpečné mise, sem tam menší fiasko, ale nic s čím by si osoba, která se umí ohánět hůlkou, neporadila.
Tentokrát se její práce týkala leprechaunů (leprikón - jestli chcete, je to takovej ten malej zelenej hajzlík z Irska, jo?), kteří do hrnců zlata, které všichni chudí truhlíci hledají na konci duhy, schovávali žertovná kouzla. Poměrně neškodné žertíky, ale stížností na ně chodilo plno - no, eh, neškodné jako wízlijovic bráškové, víme? - takže na misi šla v podstatě znuděně, vyloženě čekala pohodku. Představovala si, jak těm špuntům prostě domluví a že ještě večer se bude válet na gauči se svým snoubencem.
Po přemístění na místo, o kterém bylo známo, že by tam ty tvorečky mohla najít, nasadila podlejzavej, pardon, diplomatickej výraz a vydala se ty trpajzlíky hledat. Kupodivu jí to ani netrvalo dlouho, na rozdíl od každého, kdo by se o to snažil, totiž našla ten pověstný hrnec zlata. Pěkně pomalinku se k němu přiblížila a z hrnce se náhle vyvalil dým, udělalo to bum a proti ní letělo nějaké to rozkošné leprechauní kouzlíčko. Ona anžto vycvičená bystrozorka samozřejmě couvla od hrnce a ihned měla hůlku v pohotovosti. Bohužel v nastálým zmatku se jí úplně nepodařilo vychytat, kam couvá a tak zakopla o šutr, přičemž lupla na zem jako zralá hruška a rozrazila si hlavu o šutr druhej. Korunu tomu pak nasadilo to kouzlo, které ji šlehlo, o kterém dodnes neví, co to vlastně bylo. Každopádně upadla do vědomí a když se zase probrala, nevěděla kdo je, kde je... No, ehm, korektní verze pro veřejnost je výraz "pracovní úraz".
A přesně proto, děti, máte koukat pod nohy. Mám dojem, že je ta odpověď zbytečně dlouhá - soryjako^^

View more

Next