Dnes se s psychickými problémy spousta lidí už rodí. Prý je to dáno i vším tím zářením, splodinami, hormony z antikoncepce ve vodě atd, ale já si myslím, že je to hlavně tím, že se už po celé roky dědí nemocné geny. proto je i tolik alergií, civilizačních nemocí, vrozených vad a lidí se špatnou imunitou. Když po dvou světových válkách všichni zdraví šli do války, hodně se jich nevrátilo, a zůstali tu jen ti nějak nemocní. A tyhle nemocné geny se pak dědily. Navíc...Dřív se dědily jen silné geny. Logicky, medicína nebyla na moc dobré úrovni. Všichni nějak slabí nebo nemocní obvykle umřeli už v raném dětství nebo potom později.
Dokonce i psychicky nemocní často zemřeli brzy, protože nebyla žádná antidepresiva ani jiné možnosti léčby, tedy došlo k sebevraždám, ke kterým by za správné léčby vůbec nedošlo. A ani se nevědělo, proč se to vlastně stalo. Nemluvě o tom, jak se s nimi často zacházelo, a že se jich často stejně zbavili. To už se dnes neděje. tedy, všechny ty nemocné geny s predispozicí pro nějaké psychické nemoci se dědí. Neprojeví se vždy, ale je toho více a více, takže se to přenáší z generace na generaci.
Další věc je celkově životní styl. Doba je uspěchaná. Člověk musí často zastávat spoustu rolí. Už to není žena v domácnosti a muž živitel rodiny. Ženy jsou často zároveň matkami, hospodyněmi, ( někdy i studentkami k tomu) přitom pracují osmi a více hodinové směny, muž už není jen živitel, ale stará se i o děti a domácnost, protože žena také pracuje, a všechno by sama nezvládla...kvůli tomu nemají rodiče na děti často čas, nemohou se jim tolik věnovat a vyslechnout je, chápat jejich, pro rodiče zbytečné a titěrné problémy a nemají ani sílu tyhle věci řešit. Navíc dneska nikdo nic řešit nechce. Každý jen nasadí masku ,,jsem v pohodě, nic neřeším" , problém je, že to jeho pocity nevygumuje, jen je na nějakou dobu potlačí. A to pro psychiku opravdu není dobré. když se o věcech nemluví a neřeší se, kumulují se problémy. Když se potlačují emoce a dochází k neustálé přetvářce, potlačené city se v nás kumulují, a pak vybuchnou.
Navíc dneska nikdo s nikým nemluví. Mluvit o pocitech a trápeních a babrat se v nich je považováno za něco trapného, směšného, rozmazleného a nepřijatelného. Jenže lidé nejsou roboti, bez ohledu na to, jak moc se snaží předstírat, že ano.
Do toho jsou tu sociální sítě. Neustálá ukázka upravené, vylepšené reality, která nemá se skutečností nic společného, ovšem ukazuje nám, jak jsou ostatní krásní, šťastní, jak mají zajímavý život, a jak jsou úspěšní, přitom krása je filtr a úprava fotky, a ta skvělá akce nebo dovolená je jednou za rok, ovšem je z ní fotek na celý rok do zásoby...
Dochází mi písmenka, ale mám toho k tomu víc, kdyby byl zájem++

View more

Já si nemyslím, že by dnes bylo v depresích nějak dramaticky více mladých lidí (nebo lidí obecně) než třeba před třiceti lety. Spíše jde o to, že tato problematika se více "přetřásá". A pak tady rovněž máme tu věc, že spusta lidí, zejména mladých, považuje depresi za něco "obdivuhodného", takže třeba tady na ASKu můžeme o depresi číst u skoro každého druhého, ačkoliv ve skutečnosti depresi neviděli ani z rychlíku.
Samozřejmě, že mohou vznikat různé vlny, kdy se psychické problémy v populaci "nakupí". Tak je tomu kupříkladu teď, kdy v důsledku dlouhodobých a povětšinou nesmyslných opatření dochází k přeplnění psychologických a psychiatrických ambulancí. Drastické omezení kontaktů může děti opravdu silně poznamenat.
Ale z dlouhodobého hlediska si nemyslím, že by se psychický stav mladé generace nějak výrazně zhoršoval. Stejně to vidí i mí kolegové, kteří se pohybují v oblasti dětské medicíny.

View more