Ne, nevím. Teď už tedy vím. A nevím, jestli jsi mi to sem poslal/a ty nebo někdo jiný, ale když už, tak se k tomu vyjádřím. Za prvé je to docela ubohé, protože kdyby Smajli chtěla vědět něčí (tady konkrétně můj) názor, nepochybuju o tom, že by mi napsala sama. Udělat tohle někdo mně, tak dotyčného zakousnu a uškrtím jako můj had svoji večeři. Za druhé pokud někoho zajímá můj názor na nějakou povídku, není snad problém mi poslat jednoduše odkaz na povídku u daného autora na blogu a přímo se zeptat, a ne se takhle hloupě schovávat.
A nakonec - nevím, o co komu jde, ale začíná mě to unavovat. Nebaví mě už dělat, že se nic neděje, a že to nevidím. To věčné rýpání do kohokoliv za cokoliv, o čem píše, a neustálé vyvolávání konfliktů. Tady se dokonce nebojím říct, že vyvolávání konfliktů mezi mnou a Smajli. Nevím, jestli podobné dotazy chodí i jí, ale já to tu mám neustále, polovinu z toho mažu, protože je to natolik nevhodné a ubohé, že mi to ani nestojí za to odpovědět. Proč to proboha děláte? Co z toho máte? Jediný důvod, proč občas zajdu na blog nebo na ask, je proto, že nechci ztratit kontakt s lidmi, které jsem nebrala jen jako čtenáře, ale i jako kamarády. Ale ve finále jen čelím kritice, intrikám a lidské tuposti. Nemám to zapotřebí. Opravdu ne. Není mi 10 ani 15, abych se tu s vámi dohadovala jak někde na dětském hřišti. Když už přemýšlím, že mám chvilku, že bych i něco vydala, abych za touhle érou mohla udělat nějakou důstojnou tečku, znechutí mě podobná zpráva. Pro dobrotu na žebrotu, fakt že jo.

View more

Nevím přesně o jakou kauzu jde. Pamatuju si jen tu ohledně explicitního yaoi textu. Pokud narážíš na tu, tak jsem viděla jen nějaký článek od Smajli. Co si o tom myslím? To jsem napsala i samotné Smajli. Chápu, že někomu může vadit tak detailní popis yaoi, taky to na mě už bylo občas trochu moc, proto u Smajli čtu spíše starší povídky a je to tak 2-3x do roka, není čas a přiznávám, že mě to už nebere tak jako před lety. Ale nepřijde mi úplně fér takhle útočit a už vůbec něco hlásit na blog.cz. Na internetu je tolik hrůzných volně přístupných stránek, že tohle je opravdu útok ubohosti. Stačí snad napsat jednou, co si myslím, opustit blog, když se mi to tedy nelíbí a jít třeba někam pořádat demonstraci za bezpečnější internet pro děti. To má větší smysl. Takhle to fakt vypadá jen na útok ubohých závistivých… nebudu sprostá… lidí. A jakých osobních útoků bych se já měla bát? Vždyť už vlastně ani nepíšu... max občas do šuplíčku a dost jsem z toho vypadla a stejně to většinou nakonec smažu jako odpad. Takže pokud si chce někdo rýpnout i do mě za má (naše) starší díla, prosím. Ale asi to zůstane nějakou dobu bez odezvy :D.

View more

Nevymlouvám se, napsala jsem reálné důvody, proč už nebudu povídky psát nebo ne tolik, jak byste si asi představovali nebo jak u mně bylo zvykem. Vůbec jsem se netajila tím, že chci dělat spíš něco jiného než jen sedět u notebooku a přehlížet svět kolem, brala jsem to zároveň jako přiznání, že už povídky nechci psát tolik, jako jiné věci. Tím se vůbec nebudu tajit. Chápu, že ti moje poslední info články přišly jako fňukání, ale žádné strachy, reálně doma fňukám mnohem víc, tohle je nic proti realitě. Bylo mi tehdy několika čtenáři řečeno, že jim chybí moje "kecy o životě", tak jsem se jen vykecala. Pokud ti to přišlo jen jako fňukání, tak mě to mrzí. Politovat skutečně nepotřebuju, jen se ráda ze svých úzkostí a strachů vypíšu a jako sdílím se svými čtenáři ty příjemné chvíle, proč nesdílet i ty smutné. Nevím ani o tom, že by mě někdo vyloženě litoval, setkala jsem se spíš s pochopením a moc milými slovy. Takže... promiň? Nevím, co víc k tomu napsat.

View more

Ahoj, docela mě překvapuje, že se mi tu schází i medici z LFHK :D. Mráze jsem měla. Upřímnou soustrast. Pokud jsi už na konci letního semestru (hádám, že ano), tak to bude těžší poradit. Já z něj měla strach. Jako všichni, když o něm slyšeli poprvé. V zimáku jsem získala zápočet až na druhé přezkoušení, fakt jsem se to nadrtila - prezentace, učebnice, Mrázoviny. Nejlepší je nadrtit se pořádně cytolu i více učebnic (sám ti je doporučí), když ho ohromíš tou, ostatní otázky jsou rychlejší a snadnější. Obecně jsem v jeho hodinách dávala pozor, chodila na jeho dobrovolné hromadné konzultace před testy, domlouvala jsem si s ním i soukromé konzultace, hned po praktikách se ptala na nejasnosti a on získal pocit, že se opravdu snažím. Takže v létě, kdy jsem měla vymytej mozek po zkoušce z anči, jsem se na histolu naučila už těžce povrchně a řekla, že to třeba nějak vyjde. Pohořela jsem, totálně. Já byla tak mimo, že jsem i účinky estrogenu tahala někde u dna Bajkalu. I tak mi to dal, protože věděl, že jsem po anče a nestíhala jsem, ale že mi věří, že do zkoušky v září to nadřu, že viděl ode mě celý rok snahu. A mimo těch jeho preparáťáků jsem dávala vždycky vše na první pokus, co se histoly týče. No nevím, jak ti tohle moc pomůže, ale zkrátka není jiná cesta, než se to naučit podle jeho požadavků, asi znáš prváčik, takže koukni tam, co tam je za otázky, na co se ptá, má tendence se dost opakovat. Ptej se spolužáků. Přečti si Mrázoviny (pozor, jsou tam chyby!, ale stejně jsou lepší než učebnice), dál prezentace - nepodceň obrázky, nevím jak u vás, ale u nás jsme museli dost kreslit, pak i ta učebnice, hlavně ta oranžová. Jiná cesta není. Mně i dost pomohlo objektivně si ho zhodnotit a uvědomit si jistý věci... Mráz je pedant a na svých požadavcích trvá. Je to hodně svědomitý člověk a nepustí tě dál, pokud má pocit, že nesplňuješ jeho normy medika, který je hoden dál pokračovat. Není ale zlý ani nespravedlivý. Kdykoliv mu můžeš napsat, nám poskytl i svoje telefonní číslo, můžeš si ho na chodbě odchytit, zeptat se na nejasnosti... je hodně vstřícný, ale většina studentů na něj hodně nadává, ale přitom nevyužijí plně to, co on nabízí. Takhle ochotných učitelů moc není. Já vím, že je to drsný a není moc času, navíc závidíš všem ostatním, co Mráze nemají, že tak snadno proplují. Ale dá se to. Nejsem žádnej génius, na mou duši, od gymplu jsem takový ten lepší průměr, rozhodně ne jedničkář, a toho Mráze jsem dala. Důležitý prostě je projevit snahu, musí vidět, že něco děláš, piš mu, zajímej se, pokud si to doteď nedělal/a. A učit se a učit se. Neuč se to hlavně jako básničku, přemýšlej nad tím, kresli si to dávej si otázky, odpovídej si na ty staré na prváčiku. Musíš chápat, proč to tak je, jinak tě nepustí. On chce vidět, že to chápeš, a že ty poznatky umíš aplikovat. Klidně u něj přemýšlej nahlas, jemu to nevadí. A pár lidí jsem znala, co neměli ani jeden zápočet ke konci léta, jak dopadli už moc nevím, většina je spíš měla. Přeju hodně štěstí, není to nemožné

View more

- Tak… infuze. Kanyla se nepřilepuje náplastí, ale nejlépe transparentním sterilním krytím. Jen hadička se může pojistit náplastí, ale samotná kanyla nikoliv, značně neprofesionální. Dává to i smysl, máš tam napíchlou žílu, bez vhodného krytí hrozí zvlášť v nemocnici infekce jak blázen. Dál – atb se nedávají do sáčku po tom, co je infuze napojena. Občas to v Dr. Housovi vidíš, ale dobře to není. Lék musí být v sáčku ve chvíli, kdy se pacientovi už podává. Opět to dává docela i smysl – při vpravování atb do sáčku můžeš poškodit sáček, můžeš podat špatný lék, vážně v tu chvíli nechceš mít pacienta už připojeného na infuzi. A pokud se lékař rozhodne pacientovi podat další lék, když už infuzi s jedním má, nechá se dokapat a podá se nová infuze s novým lékem. Aspoň v naší fakultní nemocnici. Za tohle by mě asi hnali.
- Tady jsem kroutila hlavou, je vidět, že ti nikdy infuzi nepodávali. Kanyla ti žílu nepropíchne, to by asi nemocnice vypadala brzy jako jedna velká krvavá fontána. Někteří lidé s ní totiž i spí a nikoliv přikurtovaní, aby jim kanyla nepropíchla žílu! :D. Když se napichuje žíla pro infuzi, tak se napichuje jehlou, která je skutečně rigidní. Jakmile je žíla „propíchnutá“, po jehle se zároveň zavede i ona kanyla, což je v podstatě „dutá trubička“, jehla se následně vytáhne a zůstává jen kanyla. Kanyla je pružná a naprosto se přizpůsobí pohybu těla. Klidně si s ní můžeš zacvičit jogu, pokud se na to cítíš.
- A jedna právnická na závěr. Tím si nejsem jistá, ale přítel tvrdí, že to tak je (absolvoval povrchně zdravotnické právo v nějakém volitelném semináři :D) a já mám tedy stejný dojem, pokud je člověk plnoletý, ani bratr ho nemůže donutit zůstat v nemocnici a personál by ho neošetřil. Do basy se nikomu z nás nechce.
Na závěr – nevěš hlavu. Kdyby sis přečetla moje staré povídky před studiem medicíny, tak všechny moje popisované situace vykazující nějaký zdravotnický zásah, jsou taky špatně nebo tak strašně zrychleně popsané, jen abych se žádné chyby nedopustila. Je to zkrátka normální. Autoři knížek a filmů na to mají poradce, a i tak je všude tolik chyb. Většině seriálům a filmům s lékařskou tématikou se ve škole i v nemocnici smějeme, protože je to zkrátka špatně. A i tak ty pořady mají sledovanost.
Snad jsem nebyla příliš drsná ani krutá, hnidopišská jsem byla rozhodně, ale snad ti to v něčem pomohlo. Námitky samozřejmě přijímám, nevím všechno a ráda se nechám poučit. Přeji hodně štěstí v dalším psaní, jsi moc šikovná a píšeš čtivě a poutavě.

View more

Omlouvám se, že odepisuju tak pozdě, ale moc sem už nechodím. Achych… kde jen začít. No nejdřív bych asi měla říct, že kdybych si takovou povídku někde přečetla, určitě bych nebyla tak kritická a hnidopišská, zřejmě bych to okomentovala jen slovy „kvalitní počtení, je vidět, že povídky píšeš dlouho nebo jsi objevila skrytý talent, ale z lékařského hlediska tam jsou nepřesnosti nebo vyloženě chyby, ale pokud to nečte člověk věnující se zdravotnickému oboru, asi to nepozná, a ve fanfikci to asi pro většinu nemá význam“. Tak teď tedy, co bylo špatně, když už sis o to řekla :D. Budu se snažit jít nějak postupně. Taky říkám, jsem medik, ne lékař, takže ani já nemusím mít stoprocentně pravdu. Nicméně mohu poskytnout nejen zkušenost jakož to student, ale i z pohledu pacienta, zápal plic jsem sama prodělala a ne jednou. Lékařskou terminologii se pro pochopení budu snažit zkrouhnout na minimum.
- Zápal plic nepoznáš poslechem a teploměrem, je nutný rentgen a často i nějaký výtěr nebo vyšetření hlenu a už vůbec bez toho nepoznáš charakter zápalu plic (viz jak píšeš bakteriální), často se to dokonce nepozná vůbec přes jakákoliv vyšetření -> tím pádem nasadit okamžitě antibiotika (=atb) je na zkušeného lékaře poněkud zbrklé, nicméně spousta lékařů dělá svou práci nezodpovědně a ta atb by napsala
- Tady jsem se opravdu docela pobavila :D. Chápu, že účelem bylo dostat nějak do kontaktu Sasukeho anus s Itachiho prsty, ale lékař by to zřejmě neudělal. Pokud je na tom člověk opravdu tak zle (vzhledem k Sasukeho živosti a akčnosti, je to celkem diskutabilní), tak by mu určitě nepodali léky proti horečce (=antipyretika) čípkem. Máš pravdu, že sliznice konečníku vstřebá léky rychleji, než kdyby byly podány ústně, ale daleko rychlejší je infuze. Když už ses rozhodla mu v té povídce atb podat infuzí, tak je nasnadě mu k tomu přidat i antipyretika
- Pak co mě zaráželo celou tu povídku – jak je Sasuke živý. Většina zápalů plic hospitalizaci nevyžaduje, to zaprvé. Většinou se to týká nějakého těžšího průběhu nebo malých dětí a naopak starých lidí. Měla jsem zápal plic a skutečně hodně bolestivé a nepříjemné onemocnění, týden jsem strávila v nějakém polo-vědomí, pomalu ani nevěděla, jestli je den nebo noc, ve vysokých horečkách, bylo mi asi 13, dostala jsem penicilin a zůstala doma, do 3 týdnů jsem byla relativně schopná fungovat. Rozhodně bych ale nevzala energii takhle vyšilovat.
- „Chřipečka“ není běžné onemocnění a už vůbec není méně závažná než zápal plic, obvykle je horší. Zápal plic na rozdíl od chřipky není vždy nakažlivý a bývá i sám o sobě jako součást chřipky. A tím, že chřipku zdrobníš na chřipečku, z ní něžnější onemocnění neuděláš. Spousta lidí má tendence říkat „mám chřipku“, troufám si ale říct, že se obvykle mýlí. Zkrátka se pro nějaké to chrchlavé onemocnění vžil název chřipka, ale lékař by tohle asi neřekl.
- Ted malý detail, ale prostě mě to praštilo… neříká se „napíchnout kanylu“ ale „napíchnout žílu“, když už tak „napíchnout žílu kanylou“

View more