Minule jsme si pověděli něco o stimulaci jistého místa, ale lze použít i zlatou platební kartu. Teda né přímo k té stimulaci, ale stačí, když jim ji dáte nebo půjčíte, ony si pak dojdou nakoupit a vy máte od nich pokoj a nemusíte nic stimulovat.
Co za to očekáváš na oplátku od dívky? Samičku kudlanky nábožné?
To bych si spíš přál akvárko s piraňami. Ale vážně, pokud dám dívce květiny, nic očekávat nebudu, minimálně že nepodlehne předsudkům a nebude si myslet, že jsem něco provedl a trápí mě svědomí.
Na to nemohu odpovědět. Lidé v mém okolí, co mě už dlouho znají, tvrdí, že jsem nikdy žádnou pubertu neměl. A dále se dělí do dvou skupin, jedna k tomu dodává, že jsem se narodil až po pubertě. A druhá se bojí toho, že stále na ni čekám.
Existuje nějaký film nebo televizní pořad, který jste neviděli, ale viděli jej doslova všichni ostatní?
Už od školky jsem často a rád chodil do kina. Na cokoli. Bohužel, o některých filmech naši věděli, že jsou nepřístupné, a nesměl jsem na ně. To jsem potom ve škole všechny poslouchal, jak se o nich baví, záviděl jim a byl naštvaný. Připadal jsem si jak postižený. Z jejich povídání jsem si ho sám pro sebe zrekonstruoval, v hlavě jsem si ho takříkajíc natočil. A když jsem ho pak na střední skutečně viděl, zjistil jsem, že to je úplně jiný film. Někdy ten můj byl i lepší. :-)
Mám v hlavě nastavenou určitou šablonu a když do ní dívka zapadá (a nemusím o ní vůbec nic vědět), tak se mé podvědomí (nijak nepodloženě) i domnívá, že mi přesně odpovídá i povahově a že si budeme určitě rozumět. Tu šablonu nemohu konkrétně popsat, je to spíše soubor šablon, které ani nemají žádné společné prvky. Zapadnou do ní třeba dívky, které si nejsou vůbec podobné. Takže nemůžu říct, že to je blondýna nebo bruneta, jestli má krátké nebo dlouhé vlasy, štíhlá nebo silnější. Ta drtivá většina, která nezapadne, pro mě neexistuje a nezajímá mě. Miss World má zkrátka u mě smůlu. Dokud nezjistím, jaká je, a nepřesvědčím se o opaku. Vídám je na fotkách, ve filmech, občas je potkávám, objeví se na ulici, v tramvaji a pak zase zmizí. Nějaké žijí v mém okolí, takže jsem měl čas zjistit, že si vážně nesedíme. Na tři (zatím) jsem narazil i tady. Je jich víc? Jaké asi jsou a bude čas a příležitost to zjistit? :-)
Děsí mě to, co je ve mně hluboko uvnitř, doufejme že pečlivě, uzamčeno. Ale dává to často o sobě vědět. O některých mých myšlenkách, představách a zájmech by asi lidi radši vědět neměli.
Nic se nedá uspěchat. Mozku neporučíš. Abych se zamiloval, potřeboval bych toho člověka pár let z povzdálí pozorovat, jak se chová. Kdyby se mi s ním podařilo navázat konverzaci, tak bych ním potom potřeboval pár let mluvit, abych zjistil, co je zač. A pak bych potřeboval pár let na rozmyšlenou, jestli jsem se zamiloval. Takže se mi v tomhle životě už nevyplatí pouštět se do žádnžch větších akcí, a za druhé to většinou skončí u toho pozorování. :-)
Asi ve 3. třídě zakládky jsem vyhrál v jednom časopise vědomostní soutěž, zveřejnili, že získávám první cenu. Měl jsem obrovskou radost, že je tam moje jméno a těšil jsem se na knížky. Bohužel nic nepřišlo, několikrát jsem to urgoval, ale bez úspěchu. Od té doby mi bylo jasné, že ten svět nefunguje úplně, jak by měl.