V dnešní době je to už naprosto normální jev, vzhledem k vysokému pracovnímu i časovému vytížení, které mnoha lidem nedovolí seznámit se jinak. Zároveň je to skvělá možnost pro nesmělé osoby nebo lidi trpící sociální fobií.
Naštěstí jsem tohle sama nemusela absolvovat a kamarády i přítele jsem potkala v běžné realitě, což je pro mě osobně určitě příjemnější a bezpečnější.
Na internetu sice mám pár svých "želízek v ohni", ale oni vědí, že se nesetkáme, jenom na mě mají kontakt mimo tuto síť. Mohla bych se s nimi sejít maximálně tak jednou a víc by mi čas nedovolil, taky bydlí přes půl republiky daleko. Takové přátelství by pro mě nebylo úplné, vždycky by mu něco chybělo, ale takhle pro účely ryze akademických diskusí je to fajn a občas rychlejší, když zrovna mí blízcí nemohou komunikovat nebo se mi hodí pohled na věc od nezúčastněné osoby. :)
Na takovém prvním setkání s neznámou bytostí bych si určitě dávala velký pozor, jestli nejde o podvodníka nebo nebezpečného tvora. Šla bych někam na veřejné místo, kde by se vyskytovalo alespoň pár lidí, případně bych měla v záloze ochranku, přítele nebo kamarádku nenápadně poblíž, kdybych potřebovala jakoukoliv pomoc. Určitě bych se bála více toho, že mi může nějak ublížit, než toho, abych se náhodou sama něčím neztrapnila. :)
Hned několik úsměvů jsem dnes po ránu věnovala svému kamarádovi, výbornému kytaristovi s krásným hlasem, který mě poznal zezadu podle vlasů a zcela nečekaně ke mně přistoupil v tramvaji. Pozval mě na podzimní výroční koncert kapely při příležitosti vydání nového CD, čímž mi udělal velkou radost. :)
Ale u nás není zvykem dávat holkám jako dárek nářadí. Ještě nikdy jsem francouzáka nedostala, mám se tedy cítit méněcenná? S kamarádkami si většinou nadělujeme kosmetiku, šperky, knížky nebo sladkosti, od kamarádů - kluků dostávám kytky, cédéčka, čaje nebo čokolády.
Jednou jsem sice od přítele dostala malý křížový šroubovák, který se mi vejde do kabelky, ale tím "chlapské" dárky končí.
Možná to bude tím, že mě málokdo viděl, jak se umím ohánět kladivem, dlátem, kleštěmi, pilou nebo sekerou. Taky jsem na brigádě v Adršpachu vysekávala mačetou mladé plevelné náletové břízky. Tam bylo vos...
Čímpak mě asi letos překvapí Ježíšek, že by mi už s předstihem sháněl hasák, kleště a francouzák? :)))
Nevlastním žádné lodičky, parníky nebo křižníky, dokonce nemám ani kapitánský průkaz, takže bych k lodičkám stejně ještě potřebovala chlapa. :)
Ale hrozně se mi líbila replika historické plachetnice Santa Maria na přehradě Slezská Harta, romantickou plavbu můžu všem vřele doporučit. Fotku si najdi na internetu.
Eriku, zapomněl jsi na konci udělat otazník. :)
Protože většinu aplikací vytváří lidé bez fantazie a estetického cítění, navíc absolutně nemají tušení o tvé lásce k zelené barvě. :) Určitě v tom podstatnou roli hraje i lenost, protože černá a bílá je prostě nejjednodušší, nejpoužívanější a taky nejlevnější kombinace barev, navíc nikoho nepohorší a nezvedne z křesla, takže autoři mají svůj klid a jistý honorář. :)
Že by to byl kondom? :)
Podzim začíná v neděli 23.9., tudíž léto končí až v sobotu 22.9. a já opravdu nemám tušení, co ten den budu dělat. Určitě ho strávím s přítelem a záleží na počasí, jestli se budeme milovat venku v přírodě nebo doma. Takhle dlouho dopředu nedokážu věštit z koulí... :)))
Samozřejmě. Kdo tvrdí, že on ne, ať si dá další porci brokolice.
Každé ráno po přečtení otázky dne na Asku udělám loužičku... :)
Tahle otázka mi přišla 22.8. a já tě musím opravdu pochválit, že se na rozdíl od většiny vrstevníků neflákáš ani o prázdninách, nýbrž se již v srpnu pečlivě připravuješ k maturitě.
Všichni studenti přece dobře vědí, že Mína neboli Frederika Wilhelmina Schmidtová byla celoživotní láskou a posléze také manželkou Jána Kollára, který ji ve svém stěžejním básnickém díle Slávy dcera povyšuje na slovanský ideál krásy.
Proč by ji měl někdo nenávidět? Snad jedině věční repetenti a flákači, ostatní přece mají učivo v malíčku jako ty. :)))
Třetí měsíc na mě zírá
velká šedočerná díra.
Dnes ráno z ní zmizel žebřík,
po něm druhý, třetí dělník.
Radní si ji často fotí,
pořádně se při tom potí,
když přijedou muži z kraje,
dechovka jim k tomu hraje.
Bezpečák ji páskou omotává,
kočka v ní výkaly zahrabává.
Turisté se u ní schází,
mince pro štěstí tam hází.
Do trávy složili skruže,
chtějí snad pěstovat růže?
Kdopak by se toho nadál,
budu mít svůj vlastní kanál... :)))
O polévání vodou jsem slyšela, ale ostatní výzvy jsem si musela najít a nechápavě nad nimi kroutím hlavou. Vidím v tom totální nudu a neschopnost dělat cokoliv smysluplného. Zlatá mládež a celebrity se tímto způsobem baví, ale ono je to celé většinou tak na Darwinovu cenu...
Snaží se na sebe upozornit, užít si svých 5 minut slávy, pochybný adrenalin, pro který klidně riskují dobrou pověst, zdraví a někdy i život. Totální krize části společnosti. Zamysli se nad tím, kdo to vlastně dělá, co je to za lidi...
Vybrali si špatné vzory, politiky, sportovce, umělce, modelky, kašpary, které napodobují zase jako stádo ovcí, fotí se při tom, natáčí a honem šup na všechny sociální sítě... Ježkovy voči...
Naštěstí zbývá ještě dost těch, kteří si zachovali zdravý rozum.
