Když si uvaříte kávu a nikam nespěcháte, tak jak dlouho ji běžně popíjíte?
Kafe piju výjimečně. To poslední, co jsem měla minulý měsíc, jsem vypila, když bylo horké jen tak, že se dalo vypít.A horké nápoje, jako je čaj, maté, to, čemu se říká čaj.. tak taky piju nejradši, když jsou teplé, některé ani nejsou vychladlé vůbec dobré.
Co myslíte, že je v dnešní době největší a nejčastější příčinou psychických problémů u mladých lidí?
Tohle je dost ošemetná věc.. A možná se to někoho dotkne, ale to se asi nedá nic dělat. Jo - a ne, nejsem psycholog. Na jedné straně se na lidi obecně kladou obrovské nároky z různých stran - ať už jsou to rodiče, co je chtějí utvořit k obrazu svému, nebo obrazu toho, čemu společnost zrovna říká úspěch, nebo celkově podléhají tlaku sociálních médií a následně se hroutí, když těmhle ideálům prostě nestačí.. Každý je jiný a ze všech nemůžou být raketoví inženýři, doktoři, generální ředitelé a tak. Podle mě by se děti a mladí lidi měli v rozumné míře vést směrem, ve kterém jim bude dobře, ale zároveň, když to řeknu blbě, nezahodí svůj talent pro "něco", jen proto, že se jim řekne, že je v pohodě vzdát to hned při prvním klopýtnutí... A tady strašně záleží na rodičích, na výchově a správné podpoře.. Protože samozřejmě, že když vás někdo neustále presvedčuje v tom, že jste k ničemu, koupe vás v tom, co se kdy pokazilo, asi to není úplně fajn. Nicméně není ani dobře podporovat to, že je v pořádku být s spokojený s tím, že mi něco nejde, něco neumím, něco nezvládnu.. Jasně, můžu se (konkrétně já osobně) smířit třeba s tím, že moje tělo má určitá omezení a nebudu třeba profesionální gymnastka. Ale na druhou stranu je potřeba vědět, že přesto můžu svoje tělo posílit tak, aby fungovalo dobře. Ta hranice mezi tímhle je fakt křehká. Vadí mi, když vidím, třeba u nás v krámu, jak rodiče na děti řvou kvůli úplným hloupostem, ale na druhou stranu je fakt špatně, nechat děti dělat si úplně co chtějí a ještě je utvrzovat v tom, že je to správné a nikdo jim nesmí nic říct. A pak tohle pojmenujou tím, že rozvíjí jejich individualitu atd., atd.. A tohle, tahle benevolence, sluníčkaření a já nevím, co všechno.. Dohromady ve výsledku často víc škodí.. Jasně, někdo námítne, že každý je jiný a já s tím souhlasím. Někdo potřebuje soutežit, jiný potřebuje chválit, další maká, až když mu nic jiného nezbývá.. Ale všechno je to o tom, stanovit si hranici a sebekriticky zhodnotit, na co