[124.] Zažili jste někdy syndrom vyhoření? Jak dlouho probíhal? Jak jste byli schopní zvládat školu, práci či vztah? A kdy až se Vám podařilo ho překonat?
Žiju s ním už tak od 14-15 let, kdy mi o tom doktorka řekla poprvé. Pravidelně se u mě projevuje prakticky každý rok několikrát na kratší období. Nezávazně na ničem. Vždycky prostě přijde,rozebere mi život na atomy, já přestanu fungovat, a odejde. Vždycky. Není to sranda si s tím zahrávat. Během toho jste prostě prázdní. Nic a nikdo vás nenaplňuje, nic vás nebaví, nemáte chuť do života. Když mi v 17 řekla psychiatrička, že je to hrozně překvapivý, když tak mladá holka má tak extrémní syndrom vyhoření, bylo mi zle. Vím totiž proč, co za tím stojí. O to horší je to vědomí, že na tom nemohu nic změnit.
Co byste řekli kdyby vám přítel oznámil že jde na oběd s ,,kamarádkou,, a vás nechce vzít? Když ta ,,kámoška,, ho zve k sobě domů? A vy se děláte s obědem a on jde jinam
"Však bež, klíč nech u dveří, už ho nebudeš potřebovat. "