Jsem strašně zmatená ve svých pocitech. Otevřela jsem novou kapitolu vlastní knihy, dočetla jsem však tu předešlou? Těžko říct... je složité nosit v sobě tolik rozporuplných pocitů... Člověku se z toho snadno zamotá hlava..

Už tam tolik nechodím jako dřív. Ale pořád mi to přijde jako moc fajn místo na psaní.

Záleží do jaké míry a jak dobře toho človíčka znám. Možná ironicky bych spíš ublížila někomu na kom mi záleží než cizímu člověku.

Je to takový střípek minulosti, který si tu uschovávám. Za tou větičkou je spousta vzpomínek a slz. No některé věci ovšem nejde vrátit zpátky. I kdybychom sebevíc chtěli.

Nechodím, ale chtěla bych se na vysokou vrátit.

Těžko říct, jsem tu, když mám chuť psát. Občas to jen otevřu, abych se podívala na myšlenky ostatních, ale když nemám na co bych odpověděla, neodpovídám.

Občas mi lidi říkají, že jsem agresivní chvilkami, ale asi bych o sobě neřekla, že jsem násilná.

Ne přímo z autobusu, ale jednou na autobusové zastávce seděli dva staříčci a jeden druhému říká hele a dej mi svoje telefonní číslo, fakt jsem tě rád poznal. Napíšu ti a zdrcnem se jak mlíko. 😂 Do teď nevím zda myslel že se sejdou nebo opijou, ale přišlo mi to hrozně roztomilý a pobavilo mě to.

Asi podle toho, co bereš jako divnou otázku.

Stavím se tu občas, odpovídám zřídka, když mám náladu, když mě něco zaujme... Nevím na co jsem ti neodpověděla.