Ask @SaraSlezackova:

Existuje někdo, komu závidíš?

Závídím všem párům, kteří spolu můžou být a trávit spolu čas. Já to štěstí momentálně nemám a dlouho mít nebudu. Jestli někoho máte rádi, važte si jeho přítomnosti a toho, že je vedle vás a vždycky, když ho budete potřebovat, přijde a třeba vás obejme, nebo vojede. To nechám na vás.

View more

bude ti chýbať//chýba ti základka?

Nechybí mi základka, protože na základce bylo plno neuvěřitelně zvláštních idividuí, které jsem ráda, že nevidím. Maximálně někde v autobuse, a vtipné je, že ten člověk často dělá, že se neznáme. No a střední mi taky chybět nebude, protože to bylo něco silně podobného.

View more

Máš nějaké přesně stejné vlastnosti, jako maminka?

No jéje. Já jsem celá mamka. Rozdavačná, v chytání amoků jsme nejlepší. Obě dycky příjdem a omluvíme se sobě, takže se dokážeme prostě omluvit a uznat svou chybu. (Jí to teda dochází pomaleji, já na to přijdu třeba už za 5 minut, to jen tak okrajově :D ) No, a kolena mám po ní. Kolena a nohy jak hokejky. Dík mádr.

View more

Byl/a bys šťastný/á bez peněz?

To je jasný, že byla. Ale rozlišuju to na dvě. Jako, úplně bez peněz, tudíž žít pod mostem a tak, tak to asi nebyla. A pak mít minimum peněz, tak to asi možná jo. Páč v životě je tolik krásných nádherných fucking awesome věcí, že pro ně stojí za to žít. Ale já je neumím hledat, takže nám z toho plyne asi to, že bych šťastná nebyla. Jo, ano, je někdy opravdu hezké, zajít si k řece s kytarou a vsakovat do sebe hezký počasí a vtírat si pod kůži tu příjemnou chvilku, ale co z toho, když dojde pivo, nebo taky to, že tam vlastně sedíš úplně sám. Já nevím.

View more

Myslel jsem, že touhle dobou ve svém životě už budu...

schopná vyváženýho života. Jako třeba umět se na první dobrou rozumně rozhodnout. Nebýt skeptická ke všemu. Kde je to období života, kdy jsme plní nápadů a tvořivosti o kterým nám povídali ve škole v psychologii. Škola je jedna velká lež. Učí nás o životě, ale nedovoluje nám všechny ty zíksaný poznatky aplikovat. Myslela jsem, že touhle dobou ve svém životě už budu třeba mrtvá a začnu žít jiný život.

View more

přidej svojífotku:)

Já jako nevím jo. Ale, tohle mě naplňuje hrozně štěstím. :D Tyvole. Mám fotku s Johnem. Chvíli jsdm tomu i věřila, že jsme to jako my. Koukám na to už 10 minut a strašně se směju tomu, jak mu svýma vlasama překrývám tvář a jak je to "profesionálně" oříznutý. Photoshop level 22, mně ovšem stačil program Malování :D :D Takhle jsem se sama sobě dlouho nezasmála. Fakt. Dobrý. Fakt, to je hlína todle. Ale tak jako, hodili by jsme se k sobě ne? :D Nepatrnej věkověj rozdíl dvaceti osmi let. :DD

View more

Jaký je tvůj nejnepříjemnější zlozvyk?

Nevím, co je horší. Dávivý kašel mojí sousedky, který trvá už asi 6 minut. Nedá se to vydržet, bolí mě z toho hlava a je mi z toho zle. Nebo to, že k otázkám na ask, píši poslední dobou odpovědi, které se k ním jaksi tak jakoby vůbec nevztahují. Nebo to, že chci napsat básničku, ale nemám nápad. Nebo snad to, že nepřichází žádná purpurová zář, aby mě osvítila.

View more

Existuje-li štěstí bez lásky?

Bylo nebylo, žili kdysi Candy a Dan. Ten rok bylo všechno nádherné. Smůla stékala po stromech a on šplhal na balkóny. Vylezl kamkoliv, udělal pro ni cokoliv. Nás milý Dan.
Ve vlasech jí zpívaly tisíce ptáků. Všechno zářilo jako zlato. Jednoho dne, zachvátily postel plameny. Byl krásný a byl to ničema. Žili jsme jen ze slunečních paprsků a z čokolády. Nastalo odpoledne neskutečné vášně. Darebák Dan. Candy ztratila hlavu. Paprsky zapadajícího Slunce kolem ní kroužili jako lační žraloci. Dneska to chci zkusit jako Ty.
Vpadl jsi do mého života a mně se to líbilo. Užívali jsme si bahno radosti. Vzdala jsem se Ti celá. Najednou se objevila propast a celý svět se obrátil naruby. To je smysl života?
Když Tě v sobě cítím, vím, že nejsem nesmrtelná. Příšera v bazénu. Všude, kam se podívám. Někdy Tě nenávidím, opravdu. V pátek.. nemyslela jsem to tak. Matko smutku. Anděli bouře. Napovídals toho, slibovals, ukazovals na nebe. Poptávka, nabídka. Podívej se na mě. Kdes byl, když to začalo být vážné? Někde schovaný? V bodláčí? Je to jen legrace, viď Dane. Váza plná květin u postele. Seděla jsem v posteli a rozbila Ti hlavu, ale miminko ráno zemřelo. Pojmenovali jsme ho. Jmenoval se Thomas. Ubožátko. Jeho srdíčko buší jako bubny šamanů.

View more

Next