Dneska jsem se zase přesvědčila o tom, že nemusím během rozhovoru říkat nic podstatného a člověk vedle mě se zvládne pohodlně bavit sám se sebou. Má slova nemusí nést žádnou zprávu, která by rozhovor více rozvíjela a vlastně na tom vůbec nezáleží.
…
Myslím na to, že nejsem šťastná, protože se neumím s lidmi bavit o takovejch těch věcech, co mně připadají nedůležité. Prej to jsou “slušný rozhovory”.
Jenže já nechápu, proč mi někdo říká “těším se na tebe” a čeká, že mu to řeknu taky. Nechápu, proč mi někdo přeje dobrou noc, když jsme spolu nestrávili večer. A už vůbec nevím, proč bych měla lidem vykládat o mých problémech.
…
Pěkně mě to štve. Očividně ne každý se chce bavit o kompatibilitě barev nebo strukturách materiálu. Moc lidí nezajímá hra se slovy a už vůbec nikoho nezajímá jak hezky voní vzduch před deštěm. Málokdo by chtěl slyšet o tom, co mě děla šťastnou.

View more