Jak se máte??
Still bulletproof?
Liked by:
Natálie.
Littlegirl
(nec)romantic™
Anička
Ask @TerminusTechnicus
Previous
Hledám kluka na psaní o životě 😊
Nemám čas psát o životě, musím psát diplomovou práci.
Přejete si najít vztah?
God help me now
Liked by:
Littlegirl
gahldesign
(nec)romantic™
Míš ͣ
Albion Stardust
Related users
Je možné mi ukázat fotku nohou?
Ne, není. Fyzikální zákony tohoto vesmíru to znemožňují. Vše, co se děje, veškeré události ve vesmíru směřují k jedinému cíli - aby ti nikdy nikdo neukázal fotku nohou. Jakmile si někdo tohoto pravidla začne být vědom a pokusí se jej mermomocí porušit, vyskytnou se nepředvídatelné okolnosti, které tomuto zabrání (např. nevysvětlitelné selhání technologie nebo náhlé vyrušení zvenku); v extrémním případě to může obnášet i ztráty na životech.
To co neochutnáš ti nedokáže chybět?
To si nemyslím. Častokrát mi chybí věci, které jsem nikdy neměl.
Jakou knihu jsi četl/a naposledy? Doporučil/a bys ji ostatním?
Nepočítám-li prameny k diplomové práci, naposledy jsem četl Toto je môj coming out, což je antologie současné queer poezie vydaná v reakci na teroristický útok v Teplárni. Tematicky je to velmi silný počin a zároveň důležitý statement, a mapuje to zajímavé a vyvážené spektrum spousty různých prožitků a přístupů. Po literární stránce je těžší o tom souhrnně něco říct, jelikož se jedná o sbírku děl většího množství různých autorů; některé básně se mi líbily hodně, zatímco jiné na mě neudělaly výrazný dojem. Jako celek bych to ovšem doporučil, tedy zejména milovníkům současné poezie. (Níže ukázka z jedné z básní, které mě obzvlášť zaujaly.)
Z beletrie jsem naposledy četl Děti nade vše od Delphine de Vigan. Je to fascinující a zároveň děsivá kombinace thrilleru a sociálního komentáře s detektivními prvky, a je to napsáno velmi čtivým jazykem. Myslím, že toto je typ díla, které lze doporučit poměrně širokému publiku, je to napínavé, svým způsobem edukativní a čte se to velmi snadno. Mě osobně to ovšem až tolik neoslovilo, jelikož v tom nějak postrádám to, co v krásné literatuře hledám nejvíce - možnost se s něčím hluboce ztotožnit, na skutečně osobní úrovni. Prožívat s někým něco, co vnímám jako inherentně vlastní lidskému prožitku. Toto je typ knihy, která mě během čtení baví, po jejím dočtení si řeknu, že to bylo zajímavé, a chvíli se nad tím zamyslím; ovšem už o pár dní později při vzpomínce na ni necítím po emocionální stránce nic.
Z beletrie jsem naposledy četl Děti nade vše od Delphine de Vigan. Je to fascinující a zároveň děsivá kombinace thrilleru a sociálního komentáře s detektivními prvky, a je to napsáno velmi čtivým jazykem. Myslím, že toto je typ díla, které lze doporučit poměrně širokému publiku, je to napínavé, svým způsobem edukativní a čte se to velmi snadno. Mě osobně to ovšem až tolik neoslovilo, jelikož v tom nějak postrádám to, co v krásné literatuře hledám nejvíce - možnost se s něčím hluboce ztotožnit, na skutečně osobní úrovni. Prožívat s někým něco, co vnímám jako inherentně vlastní lidskému prožitku. Toto je typ knihy, která mě během čtení baví, po jejím dočtení si řeknu, že to bylo zajímavé, a chvíli se nad tím zamyslím; ovšem už o pár dní později při vzpomínce na ni necítím po emocionální stránce nic.
Liked by:
selenophile
Anička
Albion Stardust
Váš oblíbený film? Nebo seriál? 😏
Right here, when I was sixteen. Right here, where May afternoons land. That light spoke to me and said:
"Be calm, Bernardo, be calm."
The boy had become a man. My mother, my father, they were here with me. They looked at me, but they were no longer themselves. I was no longer myself.
"Where do afternoons land?" the voice of conscience asked.
"They land here", I replied. And the voice responded calmly,
"Yes, it's true, but I will continue to protect the boy."
- The Young Pope, S01E02
"Be calm, Bernardo, be calm."
The boy had become a man. My mother, my father, they were here with me. They looked at me, but they were no longer themselves. I was no longer myself.
"Where do afternoons land?" the voice of conscience asked.
"They land here", I replied. And the voice responded calmly,
"Yes, it's true, but I will continue to protect the boy."
- The Young Pope, S01E02
Jsi holka nebo kluk?
Jo, něco takového
Otázka pro dámy: je pro vás atraktivnější vysoký muž, ale vyhublí, nebo malý muž, za to svalnatý
Já osobně mám to nejlepší z obojího - jsem malý a vyhublý.
Mental health check. Jak se máte?
Vím, že to v posledních dvou až třech letech říkám často (protože to tak skutečně je), ovšem myslím, že nyní prožívám transformativní období. Pocítil jsem něco, o čehož existenci jsem do té doby ani nevěděl, netušil jsem, že je něco takového vůbec možné cítit... Došel jsem k některým velmi zásadním uvědoměním, ale mám dojem, že zároveň se objevilo velké množství nových věcí, které nechápu. Odpověď na otázku vždy vyvolá nové otázky. A některé věci nyní cítím naprosto křišťálově jasně, jako nikdy dřív - avšak zároveň jsou pro mě tak nové a neuchopitelné, že je nedokážu pojmenovat.
Mám pocit, že mluvím. Není to úplně jednoduché a často to obnáší vědomou práci. Být upřímný. Být zranitelný. Nesklouznout ke stejným útěkům, jichž jsem využíval dřív; už je stejně nepotřebuju, nejsem na něco takového odkázaný. Schopnost být otevřený a lidský totiž vyžaduje určitou míru stability - musíte si být vědomi toho, že když druhá strana nezareaguje tak, jak byste si přáli, či dokonce zneužije vaší upřímnosti k tomu, aby vám ublížila, vás to nemůže položit. Musíte cítit, že těžiště toho, kým jste a jaká je vaše hodnota, je uvnitř vás, nikoliv venku. Myslím, že jsem nalezl odpověď na otázku, kterou jsem si pokládal ještě relativně nedávno: jak probořit tu zeď, kterou jsem kolem sebe vystavěl?
A tak to postupně zkouším realizovat. Řeknu ti, jak se cítím, lidsky a beze snahy se chránit před čímkoliv, co by mohlo následovat, a budu v tom skutečně já, půjdu až k samotnému jádru. Zdá se mi, že to, co do toho vkládám, se skutečně odráží zpět; a je to matoucí, jelikož to ve mně vyvolává pocity, které jsem nikdy dřív necítil.
Mám otázky. Co je tohle za pocit? Proč je mi do pláče? Proč tu stále jsi, i po té době? A co tu dělá ta krásná žena, tak osvěžujícím způsobem obyčejná a konvenční? Co znamenal ten zvláštní klid, který jsem cítil? Jak se člověk může tak rychle tak moc změnit? Zemřel bych pro tebe?
Zemřel bych pro tebe a poprvé v mém životě by to skutečně něco znamenalo.
Mám pocit, že mluvím. Není to úplně jednoduché a často to obnáší vědomou práci. Být upřímný. Být zranitelný. Nesklouznout ke stejným útěkům, jichž jsem využíval dřív; už je stejně nepotřebuju, nejsem na něco takového odkázaný. Schopnost být otevřený a lidský totiž vyžaduje určitou míru stability - musíte si být vědomi toho, že když druhá strana nezareaguje tak, jak byste si přáli, či dokonce zneužije vaší upřímnosti k tomu, aby vám ublížila, vás to nemůže položit. Musíte cítit, že těžiště toho, kým jste a jaká je vaše hodnota, je uvnitř vás, nikoliv venku. Myslím, že jsem nalezl odpověď na otázku, kterou jsem si pokládal ještě relativně nedávno: jak probořit tu zeď, kterou jsem kolem sebe vystavěl?
A tak to postupně zkouším realizovat. Řeknu ti, jak se cítím, lidsky a beze snahy se chránit před čímkoliv, co by mohlo následovat, a budu v tom skutečně já, půjdu až k samotnému jádru. Zdá se mi, že to, co do toho vkládám, se skutečně odráží zpět; a je to matoucí, jelikož to ve mně vyvolává pocity, které jsem nikdy dřív necítil.
Mám otázky. Co je tohle za pocit? Proč je mi do pláče? Proč tu stále jsi, i po té době? A co tu dělá ta krásná žena, tak osvěžujícím způsobem obyčejná a konvenční? Co znamenal ten zvláštní klid, který jsem cítil? Jak se člověk může tak rychle tak moc změnit? Zemřel bych pro tebe?
Zemřel bych pro tebe a poprvé v mém životě by to skutečně něco znamenalo.
Lákalo tě někdy aspoň jednou zkusit nezávazný sex?
Nezávazný sex mě lákal mnohem častěji než závazný.
Chceš mít někdy děti? Případně kolik? :)
Nevylučuji, že v budoucnu změním názor, ale v současnosti nijak netoužím po tom mít potomky, nebo alespoň ne biologické. Co mě ovšem docela láká, je koncept pěstounství. Nějak je mi mnohem přirozenější představa toho poskytnout bezpečné prostředí a lásku někomu, kdo už existuje a potřebuje to, než stvořit nového člověka (a to nejen po fyzické, ale především i duševní stránce) za účelem, abych ho mohl milovat.
Jdete někam pařit?
V dohledné době neplánuju jít nikam pařit.
V pátek jsem neuváženě šel do klubu s kolegou, jeho dvěma kamarády a naší bývalou kolegyní, a ukázalo se to být zásadní chyba.
Nějak si na tento druh zábavy připadám už příliš starý, a to jsem tam byl výrazně nejmladší.
V pátek jsem neuváženě šel do klubu s kolegou, jeho dvěma kamarády a naší bývalou kolegyní, a ukázalo se to být zásadní chyba.
Nějak si na tento druh zábavy připadám už příliš starý, a to jsem tam byl výrazně nejmladší.
Čteš nějaké knihy o osobním rozvoji? Jakou doporucis?
Už jsem přesně pochopil, proč nefungují knihy o osobním rozvoji, nebo ne skutečně. Některé věci jsou totiž nepřenosné, nevysvětlitelné. Dají se vystihnout slovy, ale dokud si člověk sám neprojde tou cestou, nikdy to skutečně nepochopí; stále to budou jen slova.
Když jsem si uvědomil, že jsem šťastný, tak neuvěřitelně šťastný, a že přesně chápu proč, nadšeně jsem to sdílel se svými blízkými, protože jsem si představoval, že když pochopí ten princip, také budou moci být tak šťastní jako já. Zjištění, že to tak nefunguje, bylo velké zklamání; ale samozřejmě jsem chápal, že ode mě bylo velmi naivní něco takového vůbec předpokládat. Bylo to iracionální, byl jsem zaslepený svou euforií.
Ono to, co se píše v seberozvojových knihách, je většinou vlastně pravda, často velmi hluboká a užitečná pravda. Jenže stejně je to úplně k ničemu. Jejich autoři zřejmě nikdy nepochopili, že takhle to nefunguje, že každý k tomu musí dospět sám a vysvětlování bez vlastního prožitku to nikdy nemůže nahradit.
Když jsem si uvědomil, že jsem šťastný, tak neuvěřitelně šťastný, a že přesně chápu proč, nadšeně jsem to sdílel se svými blízkými, protože jsem si představoval, že když pochopí ten princip, také budou moci být tak šťastní jako já. Zjištění, že to tak nefunguje, bylo velké zklamání; ale samozřejmě jsem chápal, že ode mě bylo velmi naivní něco takového vůbec předpokládat. Bylo to iracionální, byl jsem zaslepený svou euforií.
Ono to, co se píše v seberozvojových knihách, je většinou vlastně pravda, často velmi hluboká a užitečná pravda. Jenže stejně je to úplně k ničemu. Jejich autoři zřejmě nikdy nepochopili, že takhle to nefunguje, že každý k tomu musí dospět sám a vysvětlování bez vlastního prožitku to nikdy nemůže nahradit.
Ahoj , jak se máte?
Dnes je to pět let. Sedím u jídelního stolu, jediným zdrojem světla v místnosti je čajová svíčka na konferenčním stolku a oknem pozoruju světla v dálce. Kolos pohybující se beze spěchu sem a tam.
Tu noc se toho stalo opravdu hodně a máloco z toho bych dokázal popsat, jelikož v tu chvíli jsem to vůbec nedokázal vstřebat. Zvláštní okamžik ovšem byl, když jsme šli spát. Byli jsme doma jen já a moje sestra. Ačkoliv jsme si se sestrou blízcí, vždy jsme byli, nikdy jsme vůči sobě ani před sebou nedokázali projevovat emoce skutečně lidským, zranitelným způsobem. Tu noc, když jsme šli spát, jsem se jí však zeptal, jestli bychom nemohli nechat dveře z našich pokojů na chodbu otevřené. Nedokázal jsem snést představu samoty. Řekla, že ano, aniž by se na cokoliv ptala. Neptala se proč a neptala se, jak se cítím. Nevím, jak se cítila ona, nikdy jsme o tom spolu nemluvili. Pár hodin jsem tam pak ležel a chvílemi tiše vzlykal, než se mi podařilo usnout; nevím, kdy usnula ona.
Tu noc se toho stalo opravdu hodně a máloco z toho bych dokázal popsat, jelikož v tu chvíli jsem to vůbec nedokázal vstřebat. Zvláštní okamžik ovšem byl, když jsme šli spát. Byli jsme doma jen já a moje sestra. Ačkoliv jsme si se sestrou blízcí, vždy jsme byli, nikdy jsme vůči sobě ani před sebou nedokázali projevovat emoce skutečně lidským, zranitelným způsobem. Tu noc, když jsme šli spát, jsem se jí však zeptal, jestli bychom nemohli nechat dveře z našich pokojů na chodbu otevřené. Nedokázal jsem snést představu samoty. Řekla, že ano, aniž by se na cokoliv ptala. Neptala se proč a neptala se, jak se cítím. Nevím, jak se cítila ona, nikdy jsme o tom spolu nemluvili. Pár hodin jsem tam pak ležel a chvílemi tiše vzlykal, než se mi podařilo usnout; nevím, kdy usnula ona.
Co si myslíte o postoji 🏳️🌈 na hru Hogwards Legacy?
Je to pochopitelné. Kdo by chtěl finančně podporovat osobu, která na něj veřejně útočí na základě jeho identity, a získané prostředky využije k financování kampaně za omezování jeho práv?
Máš sebe rád?
Mám pocit, jako kdyby v mé hrudi, zatímco jsem se nedíval, vyrostlo cosi překrásného; a teď se toho dotýkám, jemně, opatrně, nevěřícně, jako kdyby to mohlo každým okamžikem zmizet.
Jak se máte?
Zase jednou se mi zdá, že jsem zničehonic učinil obrovský skok během velmi krátké doby - najednou mi do sebe zapadlo strašně moc věcí, strašně moc věcí jsem si uvědomil a všechno začalo dávat úplně nový smysl. Kdybych to měl nějak popsat, dobře by mohla posloužit mozaika různorodých motivů a myšlenek, nových i starých.
Kousek dialogu z mého nejoblíbenějšího seriálu, The Young Pope:
"We aren't going to Guatemala after all."
"The miracle people of the Blessed Juana will be so disappointed."
"Yes, they will. But in time they'll understand."
Anebo něco, o čem mi onehdy vyprávěla jedna má blízká osoba, co mnou zarezonovalo významným způsobem a od té doby se nad tím často zamýšlím:
Často se stávalo, že nepochopila něco, co jí řekl. Když ho požádala o opakované vysvětlení, leckdy to ignoroval a párkrát řekl něco o tom, že asi není připravená. Bývala frustrovaná a připadalo jí, jako kdyby jí to dělal naschvál, snad za trest. Ovšem po čase si uvědomila, co to znamená - on tím říkal "nemá smysl to nyní vysvětlovat, protože v tuto chvíli stejně nejste připravená to pochopit; akorát bychom zbytečně ztráceli čas, který můžeme využít k něčemu jinému".
A další věci:
Stabilita. Spokojenost. Štěstí? Sebeláska? Je snadnější mít [zdravě] rád někoho, kdo pro vás něco dělá, skutečně jen pro vás, než někoho, kdo je vůči vám lhostejný či dokonce nepřátelský. Udělal jsem to pro sebe. Udělal jsem to jen pro sebe. Tohle je mé sobectví, na které jsem hrdý, a druh lásky, kterou mi nikdy nikdo nevezme. Je mi jedno, jestli mě nemáte rádi; já na něco takového nejsem odkázaný.
A také:
[...] má pro to termín - dekonstruktivismus. Znamená to, že se máš zamyslet nad znalostmi, které máš - odkud přišly, proč v to věříš. A následně rekostruovat svůj pohled.
A znovu se objevuje téma, které jsem hluboce prožíval v létě 2021:
"STOP MAKING THIS HURT"
Kousek dialogu z mého nejoblíbenějšího seriálu, The Young Pope:
"We aren't going to Guatemala after all."
"The miracle people of the Blessed Juana will be so disappointed."
"Yes, they will. But in time they'll understand."
Anebo něco, o čem mi onehdy vyprávěla jedna má blízká osoba, co mnou zarezonovalo významným způsobem a od té doby se nad tím často zamýšlím:
Často se stávalo, že nepochopila něco, co jí řekl. Když ho požádala o opakované vysvětlení, leckdy to ignoroval a párkrát řekl něco o tom, že asi není připravená. Bývala frustrovaná a připadalo jí, jako kdyby jí to dělal naschvál, snad za trest. Ovšem po čase si uvědomila, co to znamená - on tím říkal "nemá smysl to nyní vysvětlovat, protože v tuto chvíli stejně nejste připravená to pochopit; akorát bychom zbytečně ztráceli čas, který můžeme využít k něčemu jinému".
A další věci:
Stabilita. Spokojenost. Štěstí? Sebeláska? Je snadnější mít [zdravě] rád někoho, kdo pro vás něco dělá, skutečně jen pro vás, než někoho, kdo je vůči vám lhostejný či dokonce nepřátelský. Udělal jsem to pro sebe. Udělal jsem to jen pro sebe. Tohle je mé sobectví, na které jsem hrdý, a druh lásky, kterou mi nikdy nikdo nevezme. Je mi jedno, jestli mě nemáte rádi; já na něco takového nejsem odkázaný.
A také:
[...] má pro to termín - dekonstruktivismus. Znamená to, že se máš zamyslet nad znalostmi, které máš - odkud přišly, proč v to věříš. A následně rekostruovat svůj pohled.
A znovu se objevuje téma, které jsem hluboce prožíval v létě 2021:
"STOP MAKING THIS HURT"
Liked by:
selenophile
Anička
Albion Stardust
Hrobárova Dcéra
Myslím, že nejinteligentnější odpověď na otázku je otázka. Co říkáte? 😂😅👌
Proč si to myslíš?
Jako květinu/kytku si chcete pořídit? (Fotky jsou vítány)
Pokojové rostliny jsou můj velký problém, jelikož chci skoro každou, na kterou narazím. Když jsme se sem se spolubydlící nastěhovali, zdál se jí sen, v němž byl tento byt tak plný rostlin, že vypadal jako neprostupná džungle a okny se dovnitř nedostávalo téměř žádné světlo; a mám obavy, že se toto za pár měsíců stane realitou.
Už dlouho si plánuju pořídit pileu peperomioides a alocasii amazonica Polly. Dále uvažuju ještě o nějakém větším druhu sansevierie, asi zeylanica, nějakém menším druhu monstery (možná monstera adansonii Monkey Mask), na jaře plánuju obnovit svou tradici pěstování bazalek a od @DarkQueen7734 mám slíbené avokádo. A také předpokládám, že neodolám a někdy v budoucnu si pořídím nějakou další calatheu nebo marantu, jsou až příliš líbivé.
(Na fotografii je alocasia amazonica Polly.)
Už dlouho si plánuju pořídit pileu peperomioides a alocasii amazonica Polly. Dále uvažuju ještě o nějakém větším druhu sansevierie, asi zeylanica, nějakém menším druhu monstery (možná monstera adansonii Monkey Mask), na jaře plánuju obnovit svou tradici pěstování bazalek a od @DarkQueen7734 mám slíbené avokádo. A také předpokládám, že neodolám a někdy v budoucnu si pořídím nějakou další calatheu nebo marantu, jsou až příliš líbivé.
(Na fotografii je alocasia amazonica Polly.)
O kolik let máte mladší/starší sourozence? tedy pokud nějaké máte...vyhovuje vám tento věkový rozdíl?
Moje sestra je starší o rok a půl a má to své výhody i nevýhody. Výhoda je, že to je tak akorát věkový rozdíl, kdy lze děti téměř v jakémkoliv věku považovat za přibližně stejně staré; tudíž jsme se sestrou byli odjakživa spíš jako dvojčata, vždy jsme byli jako nejlepší přátelé, bavili jsme se spolu a hráli jsme si společně. Zásadní nevýhoda ovšem je, že co se týče rozvoje schopností, u mladších dětí je i tento relativně malý věkový rozdíl patrný. Jenže toho jsem si jako dítě samozřejmě nebyl vědom; vnímal jsem nás jako stejně staré, srovnával jsem se se sestrou a předpokládal jsem, že bych měl všechno zvládat úplně stejně jako ona. Když se mi to nedařilo, usoudil jsem, že to je tím, že jsem hloupý a neschopný. Toto jistě mělo vliv na mé sebevědomí, a vlastně až v dospělosti jsem si uvědomil, že pravděpodobně nejsem o nic hloupější ani neschopnější než moje sestra, jen jsem mladší.
Single nebo ve vztahu? 😏
Dnes jsem byl obviněn, že mám přítelkyni. Trochu mě to vyděsilo, jelikož jsem si doposud ničeho takového nebyl vědom.
Může být krize zároveň i příležitost?
Myslím, že v podstatě každá krize je už principiálně svým způsobem příležitostí; neboť dekonstruuje staré struktury a tím umožňuje vznik nových.
Na kterou světovou stranu se díváš, když ležíš ve své posteli? (Myšleno kterým směrem jsou nohy.)
V posteli mám nohy směrem na jih. Aktuálně však spím v obýváku, kde mám nohy směrem na východ.
Liked by:
Albion Stardust
~ Ƈℓαυɖȋα Ԑɖȋȶɦ ℱℓεȶɕɦεɾ ~
Anička
Prečo ste taký jebnuty
[...]
"Osobní zkušenost?"
"No, já osobně jsem zatím pohřbený nebyl... Ale nic proti pohřbeným lidem nemám, mám mezi nimi dokonce některé přátele."
"Osobní zkušenost?"
"No, já osobně jsem zatím pohřbený nebyl... Ale nic proti pohřbeným lidem nemám, mám mezi nimi dokonce některé přátele."
Next
