Kromě toho, že jsem se tu zmínila o tom, že mi přijde děsně nezajímavá/bez nápadu/cojákurvavimprostěměnebaví a ona nebyla schopná to skousnout, vlastně vůbec nic. :-D
Muffiny, je to takový suchý a nijaký, ségra je dělá celkem často, ale mně to nikdy nechutnalo, snad jenom jednou dělala nějaký s banánama, to se dalo celkem jíst. Pak takový věci jako ovesná kaše, bubble tea (ale to levný kokosový je fajn), žemlovka (nebo jak se to kurva jmenuje), pečený kuře, nebo pečený ptáci celkově a všechno, při čem musím ohlodávat kosti
Napsala bych, že chci zpátky tátu, babičku, strejdu, máminýho tátu (umřel mladej, takže jsem ho nikdy nepoznala a proto mu nejsem zvyklá říkat třeba děda, každopíčopádně o něm mluví fakt hezky a furt jí děsně chybí), Špekoslava a Darcyho, ale to by znamenalo, že někdy budou muset umřít znovu, a to nepřeju ani sobě, ani jim, a ani matce. Takže chci zpátky starý dobrý Tokio Hotel (jako jo, furt existujou, ale neni to ono) a Cinema Bizarre.
Existuje něco, na čem ti od doby, kdy jsi vyrostl/a, už tolik nezáleží? Co to je?
Třeba na kosmetice. :-D Já to fakt žrala, v drogerii jsem trávila klidně i hodinu, furt jsem si kupovala hromadu sraček, co jsem nepotřebovala, ráno vstávala místo v 5:50 ve 4:30, abych si stíhala něco vyčarovat na tom ksichtě, a jak se mi nepovedla jedna blbá linka, měla jsem zkaženej celej den. Postupem času mi došlo, že vlastně potřebuju jenom pár základních věcí a furt jsem si z ksichtu dělala obrázek, jenom už trochu míň barevnej. Nakonec se mi tyhle obrázky na obličeji přestaly líbit a mnohem důležitější pro mě začaly bejt prachy a spánek - a o obojí mě ta kosmetika obírala. Teď mám jeden kvalitní make-up a sračku na obočí a jsem spokojená. :-D
Doma u bazénu, nebo spíš v bazénu. Teď se výjimečně válím v posteli a koukám s Johnnym na 3. sérii Orange Is The New Black, protože jsem tak odporně spálená, že mám na sluníčku pocit, že hořim
Ráda si užívám ten pocit, že šukání s nim si můžu užívat fakt jenom já a že jenom já vim, jak perfektně šuká, proto ti řeknu jenom jednu super věc - kouše. Mám od něj občas takovou krásnou modřinu, zrovna jedné si nedávno všiml můj cvokař, zeptal se, kdo mě kousnul, já to stydlivě na Johnnyho práskla, a on se fakt úžasně zasmál. :-D
Super, celej den s Johnnym v bazénu, házeli jsme si s nafukovacím balonem a tak, pak jsme dolezli domů, zjistili, že jsme spálení jak svině, perfektně jsme se nacpali grilovaným masem s hranolkama/kroketama a tunou tatarky a teď pomalu umíráme a hoříme, fakt super pocit, eheh
Představ si, že někoho miluješ a oné dotyčné osobě se něco stane (např. oslepne nebo skončí na vozíku). Myslíš, že bys to dokázal/a ustát a dokázala se o ni postarat a nadále s ní být?
Vždycky, když je volnej bílej hranatej talíř, jím z něj. Ten mám nejradši. Co se týká příborů, používáme tu trochu jiný, než většina lidí. Máme takový drobnější, zdobený, jí se z nich mnohem líp, než z těch normálních. Ty normální máme taky, ale nože považujeme pouze za "mazací", vidličky jsou akorát jako pomůcky k vaření, a ty lžíce nejsou lžíce, ale lopaty, a sloužej tak akorát k nandavání kaše. A hrníčky máme obyčejný, průhledný, ty mám nejradši.
To se nedá určit, já jsem skoro vždycky upřímná a nikdy nelžu dvakrát ohledně stejný věci, takže žádná lež neni "nejčastější" :-D A mimochodem nepoužívám "jsem ok" a tak, vždycky člověku prostě vmetu do ksichtu, co se mi zrovna honí hlavou :-D