jak se máte, co děláte, na co koukáte, s kym si píšete, na co čekáte, co jste posledního komu dali, co si pořídíte, co byste si dali, opijete se zejtra?
Na hovno, sedim a čumim, na mobil, s nikym, cejtim se totiž moc otravně, radši na nic, placku MM, CD MM, třeba kyanid, co já vim
Je niečo, čo vieš, že robíš úplne inak ako väčšina ľudí? (Ja napr. zaspím len ak mám perinu otočenú zapínaním pri hlave, pričom viem, že väčšina ľudí to má opačne :))
Neznám většinu lidí. Já nevím. Ale mňoukám na Adolfa, pana Darcyho, Mikeše, Sammaela, Belzebuba a Alana. A to nikdo jinej nedělá, protože nikdo jinej nemá Adolfa, pana Darcyho, Mikeše, Sammaela, Belzebuba a Alana. Muhaha.
Vstala jsem, najedla se a utekla do pokoje. A pořád tu jsem a dělám pořád to samý - čumím do mobilu na věci, co mě nezajímaj, ve snaze zaměstnat můj mozek něčím jiným, než přemýšlením o tom, o čem přemýšlet nechci.
Co by jsi dělal/a kdyby ses do někoho zamiloval/a,tak že by to bylo vzájemné,a najednou by ti ten dotyčný oznámil že má rakovinu?
Hahah, jsem už vycvičená, vím, do čeho bych šla, a stejně bych s ním zůstala. A taky bych navrhla společnou sebevraždu. Já sama bych se odkráglovala, kdybych měla rakovinu.
Já nechci. Celej den si tohle opakuju. Prostě nechci. Nechci přijít o někoho s tak krásnou myslí, nechci jít domů, nechci konec dne. Je tak těžký najít člověka, se kterým je všechno včetně mě a mojí divnosti tak nějak správný, kterýmu se nebojím otevřít, ze kterýho mám tak kurevsky divnej pocit. Sakra, nikdy jsem nechtěla, aby pro mě někdo byl tak důležitej, každej vždycky odejde, neměla bych poznávat nový lidi, nikdy se to nemění, já nechci.. "Co to děláš.. je to.. jako fakt slza? Brečíš mu na bundu, ty krávo debilní, brečíš v jeho přítomnosti, Kateřino, brečíš kvůli ČLOVĚKU. Tohle přece neděláš." DOHAJZLUKURVACHCÍPNIKATEŘINO
Přestalo mi chutnat. Prostě ztratilo svojí úžasnou chuť, nejsem schopná sežrat ani polovinu toho, co dřív, a ani nechci. A to je v hajzlu, protože co mi zbejvá, když mě i jídlo přestalo těšit?! Wtf Kateřino, wtfwtfwtf.