Jaké vzpomínky máš na své prarodiče?? Jestli chceš, můžeš se s náma o nějakou podělit. :)
Nepoznala jsem ani jednoho dědu, oba umřeli docela mladí, moje babička umřela, když mi bylo 9, takže si pamatuju jenom pár věcí, a moje druhá babka se spíš chová jak zasraná otravná macecha a těžko bych o ní napsala něco zajímavýho nebo hezkýho. Takže napíšu jenom o babičce.
Dělala jógu, byla hezky hubená a obvykle chodila celá v bílém, chodila trhat různý bylinky a pak si z toho dělala čaje a tak, vždycky u toho nadělala pěknej bordel a otec na ní pak řval, takže mi jí bylo kurva líto. Měla krátký, bílý, vlnitý vlasy a hřejivej úsměv, často mi říkala básničky, nebo si se mnou kreslila. Vždycky, když přijela, mně a sestře dávala 20 nebo 50 Kč. Docela se o nás bála a jediná chvilka, kdy zvýšila hlas, byla ta, když jsme se moc vykláněly z okna. Za 2. sv. války (asi v 18 letech) byla v Jugoslávii u partyzánů a později dělala zdravotnici. Nějak od té doby byla maniodepresivní a zlepšila se právě díky józe. A dožila se přesně 82 let, umřela na svoje narozeniny, když jsem byla na táboře, což byl kurva šok, protože mi ani neřekli, že měla rakovinu. Jo, a byla kurva boží.
Dělala jógu, byla hezky hubená a obvykle chodila celá v bílém, chodila trhat různý bylinky a pak si z toho dělala čaje a tak, vždycky u toho nadělala pěknej bordel a otec na ní pak řval, takže mi jí bylo kurva líto. Měla krátký, bílý, vlnitý vlasy a hřejivej úsměv, často mi říkala básničky, nebo si se mnou kreslila. Vždycky, když přijela, mně a sestře dávala 20 nebo 50 Kč. Docela se o nás bála a jediná chvilka, kdy zvýšila hlas, byla ta, když jsme se moc vykláněly z okna. Za 2. sv. války (asi v 18 letech) byla v Jugoslávii u partyzánů a později dělala zdravotnici. Nějak od té doby byla maniodepresivní a zlepšila se právě díky józe. A dožila se přesně 82 let, umřela na svoje narozeniny, když jsem byla na táboře, což byl kurva šok, protože mi ani neřekli, že měla rakovinu. Jo, a byla kurva boží.
