Kateřina Dahmirez

Konečně dobrý, jenom mě bolí nos jak svině, protože jsem předvčírem dostala děsně hezkou facku z lásky a vylítnul mi při tom pierc lol. A protože jsem píča a taky BPD, tak jsem si odmítla kazit chvilku sbíráním piercingu. A pak jsem ho už nenašla. Takže jsem si znovu propíchla svůj téměř zarostlej pierc. Svíracím špendlíkem. Also, došlo mi, že už nějakej ten měsíc nejím a nepiju, lépe řečeno do sebe za tejden dostanu asi tolik, kolik bych měla zvládnout za den. And lemme tell you, podvýživa a dehydratace nejsou žádná prdel. Neustálá zima, zánět močáku, vybledlá kůže (ok, to je fajn), motání hlavy, pocity horečky, dejchání v píči, nehty v píči, nedostatek energie na základní věci, srdce nějaký zmatený, bolesti zad, bolesti hlavy, rozklepaný tělo.. nebudu mluvit o vlivu na psychiku, s hraniční poruchou fakt nemám šajna, který emoce s čím souvisej, jestli vůbec s něčím lol. Není to ani dobrovolný, mně je z jídla prostě jenom zle. A upřímně, kousat jídlo je pro mě neskutečně vyčerpávající. Pití chutná hnusně. Je většinou otravný. Nejen, že už mi jídlo nepřináší radost. Dokonce mě sere. Byla to ta jediná věc, co mi ještě tu radost dávala. Už mě vůbec nic v běžným životě nebaví. Nic nepřebíjí ty zkurvený myšlenky. Jediný časy, kdy mi je fajn, jsou ty s Mikym. Možná je to těma drogama (klídek, jenom samý dobrý věci, abychom prostě věděli. Cítili, viděli, uvědomovali si. Chápali. Sebe, toho druhýho, vesmír, čas, to všechno v nás a kolem nás), ale dost pravděpodobně to bude spíš tím, že jako jedinej mě zvládá. Bez omezování, zdí, odstupu, přetvářky, vzteku.. bejt se mnou je pro většinu lidí neskutečně těžký, protože zažívám úzkostný a depresivní stavy tak intenzivní, že lidi děsím. Nemám nad tím kontrolu, sesypu se kdykoliv a kdekoliv, jsem pořád zmatená, vystrašená, neustále ve střehu, analyzuju každý slovo, změnu tónu, výrazu a gestikulaci těch, na kterejch mi záleží, a hledám známky toho, že je mezi náma něco špatně. Nedokážu to zastavit. Občas Mikyho nenávidím a říkám mu tak zraňující věci. Ale on zůstane. Neodejde. Nezavěsí. Nepřestane psát. Protože ví, že ho stejně miluju, a že spolu se vztekem nějaká část mě neskutečně lituje každýho slova a tak zkurveně moc jí to mrzí. On ví, že to v tu chvíli nejsem já, že je to moje porucha, a že potřebuju, aby přes všechno co řeknu zůstal. Pak mluvíme. Mluvíme klidně celou noc, dokud to všechno nepřestane bolet. Miky mě nechává bejt sama sebou, přijal mě i sebedestruktivní, sebevražednou, a jeden z těch důvodů, proč jsem tak zkurveně ráda s ním, je i to, že mi nezakazuje všechny ty šílený věci, který dělám, abych odvedla pozornost od myšlenek. Jakkoliv se chci zničit, nechá mě. Klidně mi v tom pomůže, protože ví, že to potřebuju. Ale ve chvíli, kdy mi už opravdu může jít o život, všechno zastaví. Vím, že jsem s ním v bezpečí, ať už moje hlava dělá cokoliv. A to je prostě strašně moc. A taky, ten boží sex. Konečně mi v něm vůbec nic nechybí! Je mi hezky. Je mi hrozně. Chci bejt mrtvá. Chci poznat všechno.

View more